V sanskrtu doslova „kolo“ či „kruh“. Tento pojem označuje tajná silová centra, která zachycují, zpracovávají, shromažďují, přerozdělují a vysílají různé formy modulované subtilní energie (prány), jež formuje, oživuje, vyživuje, aktivizuje a ovládá hrubé (fyzické) tělo, astrální tělo a kauzální tělo člověka.

Mocná pekelná entita, která spolu s Mundou vládne velkému množství démonických a satanských duchů, kteří jsou zase v područí pánů Čandy a Mundy, velkých démonů Šumbhy a Nišumbhy.

Ontologická kategorie, která je v jógovém pojetí syntézou univerzálních vlastností všech forem, které jsou zahrnuty v určité subtilní energii trvání, přičemž některé z nich jsou co do souběžnosti nebo následnosti sladěny s ostatními. Stejně jako kategorické určení prostorovosti je pojem času obtížné uspokojivě definovat. V duchovním pojetí jógy se čas (někdy mytologicky označovaný jako „věčné navracení“) jeví být cyklický.

Naprosté obětování sebe sama v zájmu společenství je jedinou cestou, která adepta dovede k nejvyššímu zasvěcení. Adept v sobě musí opakovat věčnou oběť slova (ákáša).

Nemorální postoj či chování spočívající v honbě za majetkem a přílišné snaze dosáhnout materiálních výhod. Vzniká a projevuje se v důsledku neharmonické a nepřiměřené aktivaci manipúračakry. Jako výraz individualismu bývá chamtivost ztotožňována s lakotou, žízní po hmotném prospěchu, za souběžného přehlížení zájmů ostatních lidí a přestupování morálních norem.

Charisma je božská blahodárná síla, kterou se vyznačují někteří lidé, pokud získají od Boha Boží přízeň a určité božské energie.

Pojem charisma býval v minulosti používán s odkazem na všechna nadání božského původu, jež se mohla stát přístupná prostřednictvím božského daru člověku, který si to zasloužil, a to pouze za určitých podmínek, které byly známy mudrcům a zasvěcencům.

Nepodložená představa, přelud, bláhová iluze, která odpovídá jen velmi málo, anebo neodpovídá vůbec, skutečně existující realitě na fyzické úrovni či v jiných dimenzích nebo paralelních světech.

Naléhavá, nadměrná, zotročující touha po různých věcech nebo rozkoších. Primární význam je negativní: lačnost po hmotných věcech a rozkoších. Druhotný, kladný význam chtivosti, je žádostivost – vášnivá touha po vědění, žízeň po krásném. V negativním smyslu vyjadřuje chtivost city a postoje, které odporují pravidlům lidského soužití.

viz AKCE.

Ve škole védánta je pojem „čit“ (absolutní vědomí) chápán docela jinak než na Západě. Zatímco Západ se pohybuje pouze v konceptuálním světě, založeném na ideji „myslím, tedy jsem“, védánta moudře konstatuje, že „jsme, i když nemyslíme“, a to ať jsme bdělí, nebo spíme, anebo se nacházíme v extatickém stavu samádhi. 

Čit zahrnuje 4 hlavní stavy vědomí: stav bdění, snění, hluboký spánek beze snů a extatický stav samádhi, který se někdy také nazývá turíja neboli „čtvrtý“ stav. Naopak běžné spekulativní vědomí se nachází pouze ve stavu bdění nebo snění.

 Podle advaita védánty neexistují skuteční ateisté, ani lidé popírající Boha, protože i v případě, kdy někdo pochybuje o realitě Boha, nemůže pochybovat o tom, že pochybuje, neboť aby bylo možné pochybovat, musí být přítomný čit, vědomí. Právě vědomí je ona s Bohem neboli Brahmanem totožná skutečnost, o níž (paradoxně) pochybují. Hra myšlenek vnitřního ústrojí (antahkarany), tvůrce světa zdání, je jen slabý odlesk čitu (nejvyššího božského vědomí), který je „intenzivní bílé světlo, zářivější než tisíc sluncí“.