Naléhavá, nadměrná, zotročující touha po různých věcech nebo rozkoších. Primární význam je negativní: lačnost po hmotných věcech a rozkoších. Druhotný, kladný význam chtivosti, je žádostivost – vášnivá touha po vědění, žízeň po krásném. V negativním smyslu vyjadřuje chtivost city a postoje, které odporují pravidlům lidského soužití. Nepřiměřené a přehnané touhy (nižší, které nebyly sublimované ve vytříbené božské energie prostřednictvím jógových technik) pramení z egoistického postoje, v němž nás pak udržují skrze to, že ignorujeme božské zákony a podřizujeme těmto nezkrotným touhám vše, co děláme.

Lačnost chamtivosti je neřest, ze které vyrůstají a ke které se přidávají mnohé další. Z touhy po bohatství, penězích a majetku se rodí opovrženíhodné postoje a vedou nás k tomu, že jich dosahujeme nepoctivými prostředky. Jako inklinace k ne-sublimovaným smyslovým požitkům vede chtivost k většímu zmatku, roztržitosti a nemorálnosti v osobním životě. Lačnost po jídle a pití vede k nemocem, morální degradaci a k neřestem jako opilství, obžerství a jiným. Nemorální stránka chtivosti není v běžných, umírněných, vytříbených přáních, nýbrž v touhách, které jsou přehnané, nesublimované a nezdravé a které působí, že člověk se už pro jejich uspokojení neohlíží vůbec na nic.

Pod vlivem chtivosti se člověk stává pasivním otrokem různých nízkých choutek, ďábelských pocitů a zvířeckých pudů. V jednom rumunském lidovém přísloví je podivuhodně mnoho pravdy: „Lakota zahání lidskost“, neboť chtivost zpravidla dosti rychle způsobí, že člověk ztratí sám sebe a už se nedovede povznést k božské kráse, vysoké duchovní realizaci, ke schopnosti směřovat a sublimovat své touhy ve vyšší božské energie, a tak je opanovat.