Čitta znamená v sanskrtu mysl, vědomí, podvědomí obecně. Je to minulé participium kořene sanskrtského slovesa čit (být vědomý). Je to jeden ze základních konceptů klasické jógy. I pokud tento termín není vysloveně definován Pataňdžalim, zakladatelem tohoto jógového systému, lze jeho významy odvodit z jeho užití v kontextu proslulého spisu Jógasútra.

Čitta je součástí přírody (prakrti) a nezachází se s ní proto jako s oddělenou ontologickou kategorií (tattvou). Slovo čitta se používá naopak jako zastřešující pojem pro definici mnoha vnitřních procesů a mezi nimi v první řadě schopnosti pozornosti. V určitém smyslu je výtvorem transcendentního vědomí (čiti) a prostřednictvím reflexe či zrcadlení, které umožňuje, je zároveň (skrze nepopsatelnou rezonanci) i vnímaným předmětem, tou měrou, do níž (čitta) specificky prostupuje objekt poznání. Existuje mnoho takových vědomí, v aforismu IV.15 Jógasútry Pataňdžali rozhodně vylučuje idealistickou představu jednoho jediného vědomí.

V Jógasútře se říká, že čitta je naplněná „bezpočtem podprahových aktivátorů“ (samskár), zvláštními způsoby spojenými do aspektů, které se v systému jógy nazývají specificky „rysy“ (vásany). Ty zodpovídají za vznik různých psychomentálních jevů a jejich prostřednictvím se projevuje zejména soubor pěti „výkyvů“ (vrtti). V aforismu IV.24 z Jógasútry se říká, že čitta se v poslední instanci účastní aspirace člověka k nejvyššímu osvobození.  Současně s plnou realizací věčného Já (átman) je vědomí (které je sui generis reálný „materiální“ jev) rozpuštěno, protože realizace věčného Já předpokládá „involuci“ (pratiprasava) primárních skladebních prvků či jinak řečeno „kvalit“ (gun) přírody.

Stejně jako ostatní stránky nadsmyslové přírody (prakrti) prodělává i vědomí neustálou změnu. Z jogínského hlediska je jejími nejvýznamnějšími proměnami pět typů „fluktuací“ (vrtti): správné poznání, mylné poznání, tvorba konceptů, spánek a paměť. To vše musí být nakonec zastaveno, aby se mohl aktualizovat, či jinak řečeno být plně a setrvale prožíván nejvyšší stav vědomí. Komentátoři sanskrtských textů obšírně rozebírají jestli čitta odpovídá určité části člověka (jako se domnívá sámkhja) anebo je-li doopravdy všeobsažná. Kloní se spíše k druhé možnosti, přičemž argumentují, že pouze mentální „víry“ (vrtti) se mohou stahovat a rozpínat. Vakáspati zavádí rozlišení mezi vědomím příčiny (káranačitta) a vědomím účinku (kárjačitta) a argumentuje, že první je nekonečné a zamýšlí přiblížit se Pataňdžaliho konceptu čisté existence já (asmitámátra).

Aby vysvětlili kognitivní proces, uchylují se komentátoři k různým příměrům. Jóga Bhášja (I.4) příznačně přirovnává vědomí k magnetu, který přitahuje předměty (aby je zrcadlilo a specificky s nimi rezonovalo) a na jiném místě (I.41) ho srovnává s krystalem, který věrně „zrcadlí“ či odráží  „barvy“ předmětů, které se nacházejí poblíž něj. Proces rezonance vědomí s jakýmkoli aspektem skutečnosti se zde ukazuje velice jasně. Tattva Vajšarati (I.7) rovněž říká, že se (čitta) podobá zrcadlu, v němž se odráží překrásné „světlo“ věčného Já (átman).

Mimo klasické učení jógy bývá pojem čitta většinou užíván technicky vzato poněkud nepřesněji a zpravidla označuje mysl jako takovou. S touto tendencí se často setkáme v textech komentářů k Jógasútře, v nichž bývá čitta často ztotožňována s buddhi (inteligencí).

Jedním z nejpozoruhodnějších objevů jogínů (který zůstává dodnes málo známý a nepochopený) je existence intimního vztahu mezi vědomím (jeho stavy) a subtilním dechem osvojeným skrze vědomě přijímaný a hromaděný dech (prána). Tento geniální objev je pojednán zejména v poklasické jógové literatuře. Například v Jóga Šikha Upanišadu (I.59) se mysl přirovnává k ptáku svázanému provazem, který představuje subtilní životní sílu (pránu).

Na jiném místě (VI.69) téhož díla se píše, že kdykoli „vítr“ (jinak řečeno subtilní životní síla) přebývá a je pozorně soustředěn v určité části bytosti anebo i ve fyzickém těle, tam panuje a rozkvétá i vědomí. V Laghu Jóga Vasiště (V.9.73) je mysl příznačně definována jako „ta, jenž rozechvívá (souhlasně rozvibrovává (rezonance)) skrytou sílu života (prána–parispanda)“. Základním tajným principem v józe je, že prostřednictvím dokonalé kontroly dechu může být ovládnuta mysl, protože ji tak přimějeme rezonovat s blahodárnými, subtilními mentálními energiemi makrokosmické mysli (maháčitta).