V lidové indické ikonografii je dákiní okouzlující a hrozivá ženská entita, která existuje v subtilním světě (fyzicky se inkarnuje zřídka) a projevuje se v podobě velmi krásné ženy plné energie, která je pokaždé obdařena určitými paranormálními schopnostmi (siddhi) ze světa bohů.

Ve vadžrajánovém buddhismu je sui generis „múzou“ nebo jinak řečeno inspirující silou vědomí, zobrazovanou obecně v podobě velmi krásné a vytříbené nahé ženy s dlouhými vlasy, velkými ňadry, vyzařující intenzivní tajemnou a zároveň fascinující mentální sílu. Dákiní je v tomto pojetí vlastně šakti a jejím posláním je božské probuzení, povznesení, integrace a vytříbení subtilních mentálních energií nashromážděných jogínem prostřednictvím rezonance během hlubokých meditací.

Do tibetštiny se dákiní překládá jako „khadroma“, kde „kha“ představuje subtilní nebeský prostor (éter, ákáša), „dro“ označuje bleskový čin přemisťování se a „ma“ ukazuje, že příslušné slovo je ženského rodu.

Khadroma (dákiní) je tedy ženskou, převážně mentální entitou, která existuje a vyvíjí se v subtilní sféře projevu nejvyšší skutečnosti; její naprostá krása a nahota symbolizují ve skutečnosti kontemplaci (díky rezonanci a úplnému splynutí) a přímé pochopení pravdy bez závojů a masek.