„Jóga moudrosti“. Jedno z hlavních odvětví systému jógy. Džňánajóga je v podstatě shodná s duchovní cestou Védánty, v jejímž popředí stojí duchovní poznání (džňána). Džňánajóga konkrétně spočívá v neustálém rozlišování Nejvyšší skutečnosti od neskutečnosti (tedy od toho, co je pomíjivé nebo to není trvalé), Nejvyššího Já (átman) od všeho, co Nejvyšším Já není (anátman).

Termín džňánajóga se v tomto významu poprvé objevuje v Bhagavadgítě (III.3), kde božská inkarnace Krišna svému žákovi Ardžunovi říká: „Od nepaměti jsem odhalil dva základní způsoby duchovního zdokonalení: jógu moudrosti (džňánajóga) pro žáky filosofie sámkhja a jógu činu (karmajóga) pro všechny jogíny“. Pojem „žáci filosofie sámkhja“ zde ve skutečnosti neoznačuje specificky pouze ty aspiranty, kteří sdílí její učení, ale vztahuje se obecněji na všechny aspiranty, kteří na své cestě používají kontemplativní metody a praktiky.

Podle tohoto vyjádření Krišny je hlavní technikou džňánajógy hluboká meditace. Ve vnitřním esenciálním poli či prostředí meditace lze docílit rozlišování mezi skutečným a neskutečným mnohem rychleji a s větší účinností. Krišna staví džňánajógu na roveň buddhijóze, neboť toto rozlišování je umožněno probuzením vyššího intelektu (buddhi).

V referenčním díle Védánta Sára, které v 15. století napsal slavný mudrc a jogín Somananda, je odhaleno, že systém džňánajógy stojí na čtyřech základních prvcích: 1) rozlišování (vivéka) tedy rozlišování mezi trvalým a pomíjivým, mezi skutečným a neskutečným; 2) úplné zřeknutí se (tyaga) plodů osobních činů; 3) „šest uskutečnění“ (šat samápatti), kterými jsou vnitřní ticho (šama), dokonalé ovládání smyslů (dama), zdržení se (uparati) činností, které nemají význam pro udržení rovnováhy soustavy tělo-duše nebo pro dosažení osvícení, odolnost (titikša) vůči různým obtížím a daným nástrahám, mentální soustředění (samádhaná) a pevná a silná víra (šraddhá); 4) intenzivní aspirace k duchovnímu osvobození (mumukšutva).

Jiná díla, jako například brilantní Šankarův komentář k Brahma sútře (I.1.4), však hovoří o 7 stupních či aspektech systému džňánajóga. Těchto 7 stupňů se ve skutečnosti skládá ze 4 výše zmíněných, k nimž se přidává „naslouchání“ neboli pozorné osvojování (šravana) tradičních spisů, hluboké soustředění (manana) na pravdu těchto spisů a dokonalá meditace (nididjásana).