Dynamika milostného vyjádření lásky. Vyšší erós je platónský symbol subtilně energetického duchovního vzmachu k pravdě, štěstí, harmonii, jednotě, dobrotě a kráse. Nižší erós je symbol sexuálního pudu k rozmnožování.

V řecké mytologii je Erós synem Pora (bohatství) a Pénie (chudoby), neboť vroucně touží dávat ze svého nadbytku (překypujícího bohatství pokladů) těm, kdo si to zaslouží, a současně touží po sjednocení (splynutí) s tím, co nemá. Odtud závratné tajemství a dynamika lásky.

V psychoanalýze je erós soubor životních tendencí k integraci, které se vyjadřují libidem, určovaným principem polarizace (+ a -) a rozkoše – společností často potlačované (princip reality). Průmyslovou civilizací potlačovaný a odsuzovaný erós se bude moci úplně osvobodit teprve ve společnosti zbavené všech omezení, scestných předsudků, pověr a zákazů, ve společnosti, jejíž život se ponese ve znamení hravosti, blahodárné a nespoutané tvořivé fantazie a estetické harmonie.

Z pohledu starobylého systému jógy přináší intenzivně prožívaný, dokonale kontrolovaný (prostřednictvím dokonalé sexuální milostné kontinence) a zároveň hluboce transfigurativní erós štěstí, dokonalost, harmonii, blahodárnou sílu, probuzení latentních paranormálních schopností, plnost a bohatost vnitřního života. Pro jogíny má erós duchovní, vznešený, transfigurativní a náboženský rozměr. Náboženství je tak faktor sjednocení – „náboženství lásky“. Jóga nepodceňuje obrovskou úlohu erótu (nebo dalších přirozených, duševních a jiných funkcí) jako mobilizujícího a soudržného faktoru lidského života a počínání. Jogínská tradice pojímá lidskou podstatu jako výsledek kosmických vztahů a nahlíží na motivace lidského jednání v jejich celistvé božské jednotě, aniž by zanedbávala specifickou rovnováhu, úlohu a význam každé z jednotlivých složek.

Erós jako erotický projev odpovídá pohlavním pudům, působícím jako faktor soudržnosti všeho živého. Psychoanalytici mluví dokonce o „buněčném libidu“, tedy aplikují koncept libida na mezibuněčné vztahy – rozeznávají působení sexuálních a životních pudů v každé buňce, částečně neutralizujících instinkty smrti (jimi vyvolávané procesy) a udržujících život.

Erós vykonává svou úlohu od vzniku živé hmoty, jako samotný pud k životu, opak pudu ke smrti (thanatos). Fakt, že libido může být vloženo do sexuálních pudů a zakládá jejich projev (zachování života), činí prvotní opozici mezi pudy já a sexuálními pudy nedostatečnou. Freud pokládá Platónova eróta za velmi blízkého sexualitě, ačkoli ta se neredukuje na genitální funkci. Freud používá pojem „sexuální“ ve smyslu erótu. Na druhou stranu je pro něj pojem erós synonymem puzení k životu. Projevy tajemné subtilní energie erótu jsou proto v mnoha případech nepřímé, maskované, symbolické nebo imaginární. Cesta vyšší realizace života prostřednictvím tvorby (v platónském smyslu) je podle jógy možná, jestliže člověk uvede do pohybu procesy biologické transmutace tvořivého potenciálu, následované sublimací výsledné energie skrze dokonalou sexuální milostnou kontinenci.

Související pojem erotika obecně znamená milostnou podobu lásky.