„Základní vlastnost“, „podstatný sklon“.

Všechny předměty a bytosti jevového světa (prakrti) jsou vystavěny dynamickou hrou tří gun: sattvy, radžasu a tamasu. Tyto tři guny, jež jsou základními a podstatnými charakteristikami vesmírné iluze (májá), závisejí na nejvyšším absolutnu (Brahmanu), jehož skutečnost však zakrývají (zahalují) pro bytosti, které ještě neuskutečnily duchovní osvobození. Pokud se guny nacházejí v dokonalé rovnováze, nevzniká žádný jev, neexistuje ani projev, ani stvoření. V okamžiku, kdy je jejich rovnováha narušena, projeví se stvoření. V proslulém pojednání „Jógasútra“ Pataňdžali popisuje tyto tři typy základní síly – srovnatelné s elementárními částicemi (kvarky) v kvantové fyzice, představujícími konečný substrát celé reality, který má tři různé aspekty – v neustálém vzájemném konfliktu. Výsledkem tohoto inherentního napětí, jež mezi nimi existuje (nebo v jazyce moderní fyziky: v důsledku narušení symetrie), se vytvářejí různé ontologické úrovně projevené skutečnosti. Cílem, navrženým Pataňdžalim pro praxi jógy, je v tomto kontextu involuce gun, neboli jinak řečeno jejich resorpce do transcendentního aspektu božské tvořivé energie (prakrti), na individuální úrovni v mikrokosmu jogínovy bytosti.

Ve fyzickém vesmíru se sattvaguna projevuje ve všem, co je čisté, vytříbené, světelné a ušlechtilé (například sluneční světlo), radžasguna se projevuje téměř v každé činnosti a aktivitě (například sopečné) a tamasguna se projevuje především v tom, co se ukazuje jako tíha, netečnost, tma a nehybnost (například skála).

Z hlediska vývoje představuje sattvaguna projevenou podstatu všeho, co je třeba uskutečnit. Tamasgunu lze považovat za překážku v uskutečnění a radžasgunu za sílu, bránící aspektu tamasguny.

Na úrovni lidského vědomí odpovídá sattvaguna například stavu euforického míru, rovnováhy, klidu, povznesení a jasnosti. Radžasguna na sebe bere podobu činnosti, vášně a neustálého neklidu a tamasguna odpovídá stavu lenosti, nezájmu, skepticismu, lhostejnosti, apatie a hlouposti. Charakter a sklony lidské bytosti přímo závisejí na základní vlastnosti (guně), převládající v určitou chvíli v její bytosti. Duchovní hledač se tak musí neustále snažit (až do okamžiku konečného úspěchu) za pomoci radžasguny přemoci všechny tamasické tendence a následně ovládnout vlastnost radžasu zvýšením sattvických aspektů ve své bytosti. Postupuje-li tímto způsobem, nakonec zvítězí a transcenduje i sattvagunu a uskuteční tak átman, své božské věčné Já.

Védánta guny analogicky srovnává se třemi zloději, kteří vytvářením neklidu a různých rušivých vlivů v lidském vědomí, „ukradli“ člověku jasné a přímé vnímání konečné reality. V tomto směru existuje v rámci védántské filosofie dokonce i symbolický příběh: tři zloději jménem Tamas, Radžas a Sattva přepadli jednoho kupce, co se právě vracel do vesnice po cestě za obchodem, a okradli ho. Tamas potom chtěl kupce zabít, aby zahladil stopy po loupeži. Ostatní dva však měli ještě nějaké skrupule a proto Radžas řekl: „Raději ho přivažme ke stromu a jeho karma rozhodne, zda ho někdo najde nebo ne.“ A tak ho přivázali ke stromu a rychle utekli. Po nějaké chvíli se však Sattva vrátil a kupce odvázal. Ten mu celý rozradostněný a plný vděčnosti řekl: „Ty jsi mě nyní zachránil! Prosím pojď se mnou do vesnice, královsky se ti odměním.“ „Nemohu,“ odpověděl Sattva, „protože lidé vědí, že jsem zloděj, a byl bych hned uvržen do vězení. Jediná věc, kterou jsem pro tebe mohl udělat, je osvobodit tě z pout.“