Soulad a dokonalá shoda. Etymologicky pochází slovo harmonie z řeckého „harmonia“ a znamená soulad, souhlas, sladění hudebních tónů. V širším smyslu znamená soulad skladebních prvků celku. Je to filosofická kategorie vyjadřující soudržnost částí, spojitost vnitřku a vnějšku, jednotu obsahu a formy, smíření protikladů. Harmonii se rozsáhle věnuje historie estetiky a často se na ni pohlíží jako na základ, atribut nebo výsledek krásy.

„Souladem a vzájemným doplňováním protikladů vzniká z nesouladu ta nejkrásnější harmonie.“ (Hérakleitos)

„Harmonie spočívá na jednu stranu ve spojité celistvosti nepostradatelných částí a na druhou stranu v jejich ryzí opozici, která je nyní rozřešena v tom, co se ukazuje jako vzájemná sounáležitost, vnitřní souvislost a jednota. V tomto ohledu můžeme zmínit harmonii tvarů, barev, tónů atd.“ (Hegel)

V hudbě je harmonie současně znějící, libozvučná kompozice více tónů podle zákonů akordů. Stejně jako v ostatních uměních souvisí harmonie v hudbě s řádem, mírou, poměry a strukturální či kompoziční jednotou.