Hypoprosexie (složenina řeckého hypo a prosexis, „pozornost“) je oslabení pozornosti a selektivní orientace psycho-behaviorálních dějů, které může přerůst v aprosexii. Ve většině případů duševních nemocí (s výjimkou těch, které mají organickou příčinu v mozku) představuje „vstupní bránu“ poruch paměti, neboť postihuje její fixační složku. Lehké oslabení pozornosti se může dostavit i v důsledku stavů vyčerpanosti, přepracování a v situacích vzbuzujících úzkost.

V psychopatologii se hypoprosexie pojí s osou neurotické a psychotické deprese. Objevuje se i při naprostém odtržení od reality u nemocných schizofrenií (vůlí ovládána pozornost je oslabena a spontánní pozornost se zaměřuje výhradně na pudy spojené s potravou). Při záchvatu mánie je pozornost extrémně těkavá, povrchní a její vůlí ovládaná složka je citelně oslabena, čímž vzniká živná půda pro tvorbu chybných úsudků. Hypoprosexie je znamením nástupu stavů demence a provází afázicko (afázie – částečná, nebo úplná ztráta schopnosti vyjadřovat se) agnózicko (agnózie – ztráta schopnosti rozpoznávat osoby a předměty) apraxické (apraxie – ztráta schopnosti koordinovaného pohybu) procesy. V případech debility lze hypoprosexii vynaložením úsilí zmírňovat.