Znamená formu neurózy charakterizovanou hyper-verbálností o viděném obraze a nevědomých pocitech. Nemoc byla objevena a popsána již ve starověku Hippokratem, ale k jejímu lepšímu poznání došlo až na konci 19. století, kdy byla popsána lékařem Charcottem, který ji považoval také za somatickou nemoc, patřící do oboru neurologie. Charcott popisuje tzv. „krizi hysterie“, která pochází z určitého období a projevuje se přesně symptomato-logicky. Někdy se stává, že nemocní hysterií kopírují symptomy jeden od druhého. Nadměrně velká sugestibilita má význam pro hysterii.

Jde o nemoc bez neurálního substrátu, jež byla vložena skrze sugesci, a je u ní možné, že zmizí díky opačnému procesu, skrze „protisugesci“. Jóga považuje za hlavní příčinu hysterie potlačování konfliktů, které se projevuje různými symptomy. Právě symptomy hysterie jsou specifické subtilní jevy ­“přeměny“ vnitřních nevědomých konfliktů na somatické úrovni. Struktury hysterické osobnosti jsou charakteristické psychoplastičností, sugestibilitou a existencí konfliktní formy. Projevy hysterie přicházejí v podobě vyjádřitelného chování, jsou to však výrazy patologické osobnosti.

Charakteristické základní aspekty hysterie jsou:

Sugestibilita, poruchy na úrovni smyslů, motorické poruchy a teatrální chování. Člověk trpící hysterií představuje citovou propustnost, neschopnost udržet stálý citový stav v mimořádné citové situaci. Chování hysteriků ukazuje na nevědomou potřebu půjčovat si od někoho jiného představu o sobě samém.

Všeobecně se rozlišuje několik forem hysterie:

• hysterie - konverze, kdy psychický konflikt je vyjádřen somatickými symptomy, jako je necitlivost, dočasná paralýza částí těla, blokem v krku, atd.
• hysterie - neuróza, kdy středním symptomem takové neurózy je fobie (chorobný strach)
• hysterie - obrana, kdy je charakteristická tendence subjektu bránit se představám vyvolávajícím negativní citové stavy.