Výjimečná božská síla vůle, která uvádí v pohyb události a zdánlivé náhody, které když nastanou, jsou nevědomými nazývány souhrami okolností.

Jeden ze tří základních energetických kanálků (nádí), které vedou subtilní životní energii (pránu) do různých oblastí či vrstev mikrokosmu lidské bytosti a tím současně vyživují celé tělo. Ida nádí (-) absorbuje pránu z prostředí levou nosní dírkou a působí na tělo chladivě, vyživujícím a uklidňujícím způsobem podobně jako působí Měsíc. Ida nádí (-) se nachází vlevo od středního subtilního kanálku (sušumná nádí) a na fyzické rovině odpovídá parasympatickému nervovému systému. Jeho subtilním protipólem je pingalá nádí (+).

V józe to je subtilní proces rezonance s božskou makrokosmickou myslí, skrze kterou se vyvolává jak vytváření nápadu a konceptu, tak i jejich systematicky přicházející souvislost v názoru na svět a poznání, která bude vytvářet převážně rezonanční jevy s určitými úrovněmi makrokosmického projevu.

Ideál (z latinského idealis) je vzor či prototyp dokonalosti člověka, k němuž jakýkoli jedinec či společnost aspiruje; vyšší a základní motiv lidské činnosti, který přichází ke slovu ve všech oblastech činnosti, včetně jógy či duchovnosti. Představuje mentální projekci vytříbené, božské skutečnosti, která existuje „hic et nunc“, nicméně je žádoucí a dosažitelná, dává směr celému životu a má imperativní ráz.

Idealizace je proces, na jehož základě dochází k tomu, že je předmět pokládán subjektem za dokonalý (vlastnosti předmětu a jeho hodnota se blíží dokonalosti). Ztotožněním se s idealizovaným předmětem vznikají ideální duševní vzory. V milostném vztahu (obecně ve vztahu lásky) nabývá idealizace podoby citového, milostného a sexuálního nadhodnocování.

Termín pochází z latinského „in“ (v) a „manere“ (zůstat), imanentní = takový, který existuje a projevuje se uvnitř předmětu nebo bytosti; který jedná zvnitřku předmětu nebo bytosti, přičemž je pro lidskou zkušenost a poznání za určitých podmínek dosažitelný (například: proces rezonance, který se objeví v bytosti poznávajícího, s odpovídajícím (imanentním) aspektem, jež existuje v daném předmětu nebo osobě).

Impotence (z latinského impotencia, „neschopnost“ či „slabost“) je neschopnost muže vykonat sexuální akt, v některé z jeho fází anebo zcela, zapříčiněná buďto slabou erotickou probuzeností (dynamikou) anebo určitými subtilně energetickými bloky, které se mohou objevit na úrovni silových Center múladháračakra, svádhišthánačakra, manipúračakra, anáhatačakra.

Individualita je celkový charakter neboli celek specifických charakterových vlastností, prostřednictvím kterých se určité lidské bytosti evidentně odlišují od jiných. Každá živá lidská bytost je individualitou naladěnou a vibrující specifickým způsobem s určitými subtilními energiemi příslušné makrokosmické úrovně.

Individualizace je postupný proces krystalizování a sestavení individuality z hlediska somatického, psychického a mentálního, díky zpřesnění vlastní struktury a udržování a zvyšování některých rozdílných rezonančních procesů (s určitými energiemi a vibračními úrovněmi makrokosmu), skrze které je umožněna shoda a jednota osoby (charakteristická pro určitou etapu či inkarnaci).

Individuum (toto slovo pochází z latinského individuum – „nedělitelné tělo“). Psychologicky se skrze toto slovo definuje lidská bytost jako odlišná jednota i specifická vnější, biologická a psychická totožnost a také jako oddělená bytost, jedinečná a ode všech ostatních odlišná.