V józe to je subtilní proces rezonance s božskou makrokosmickou myslí, skrze kterou se vyvolává jak vytváření nápadu a konceptu, tak i jejich systematicky přicházející souvislost v názoru na svět a poznání, která bude vytvářet převážně rezonanční jevy s určitými úrovněmi makrokosmického projevu.

Nápad je všechno, co přichází nebo se stane v lidské mysli jako výsledek činnosti myšlení. Často může být nápad banální názor či osobní myšlenka, která má velký stupeň subjektivity. V jogínských pojmech může být nápad možné řešení pro teoretický nebo praktický problém. Pro jogíny je nápad odražený výplod specificky diskursivního rozumového poznání, odlišný z kognitivního hlediska od „výrobků“ smyslově vnímatelného poznání tvořícího se do určité míry na jejich základě. V tomto směru je nápad synonymní s pojmem nebo konceptem.

V závěru můžeme říci, že nápad je mentální odrazování se všeobecného obsahu prováděné abstraktní formou. Občas se používá pojem nápadu i ve smyslu představování a tlumočení určitého dojmu. V józe je nápad občas spojen s intuitivním obrazem a má spíše význam jako myšlenka, pojem, koncept, závěr nebo řešení. Protože nápad vyjadřuje i mentální či intelektuální čin a pohnutky nebo projekty, přijímá se rozdíl mezi konceptem a realitou. Nápad je „soulad (dokonalá rezonance nebo akord) konceptu s objektivitou“. Základní teorie o zrození nápadu mají platónský původ a byly dlouhou dobu potvrzovány jogíny. Všechny nápady jsou dosahovány a vytvářeny skrze rezonanci s makrokosmickou myslí. Člověk má schopnost na základě poznání, která shromažďoval, a skrze jejich znovusestavení vytvořit nové nápady.