Pohled směřovaný dovnitř k vlastním stavům a vnitřním jevům na rozdíl od extrospekce směřované ven k objektivnímu světu. Pojem označuje dříve než cokoli jiného jevy nebo reálné dimenze psychiky. Při vnímání objektu je obsaženo i vnímání sebe sama jako pozorovatele. Při poznání světa se zapojuje i poznaní sebe sama. Vědomí sebe sama a vědomí světa je neoddělitelné. Vnitřní prožitky spojují nitro s vnějším okolím. V józe se tak introspekce jako prodlužované sebevnímání, prostřednictvím sebepoznání, stává nutnou stránkou psychických vztahů. Bez odrazu by například nebylo možné vytvoření teorie. Zde se introspekce stává i prostředkem zapojení se. Situace se změní, když se vnitřní svět stane objektem systematického a rozsáhlého poznání. Zde už nepůsobí spontánní spojení já se světem, ale opačně, nespojitost subjektu, který poznává a objektu poznání, který ovšem také závisí na vnitřní sféře. I v tomto stavu je introspekce přirozená a potřebná.

Pokud by se jogín nepozoroval a nepoznal, nemohl by se vědomě zdokonalit. Sokrates spojil úsilí poznání sebe sama s duchovním zdokonalením. Od té doby ale již nepřicházelo sebepoznání jako čistá introspekce, která je úplně vnitřní stejně tak jako dílo sebezdokonalení nezahrnovalo jenom vlastní rozhodnutí a jednoduchou autosugesci. Tím víc zkušenosti, se kterými se konfrontujeme, zjeví v poznání sebe sama důležitou úlohu zprostředkování - srovnávání se s ostatními, pozorování i vyzkoušení sebe sama v různých zvláštních situacích, za účelem ověření svých vlastností a poznání toho co nám chybí. Sebevýchova pomocí jógy se rovněž zaměřuje na přijímání úkolů, cvičení se, fungování v různých vztazích atd. To vše souvisí s faktem, že nemůžeme vnitřní oblast (mikrokosmos) izolovat od ostatních oblastí lidského chování a vztahů s makrokosmickými okolnostmi. Poznání sebe sama se jeví jako těžší než poznání objektivního světa.

Při činnostech přizpůsobování s cílem ovládat prostředí kolem, se člověk, pokud rozlišujeme mezi introverty a extroverty, jeví převážně jako subjekt extrovertní a jen málo introvertní. Díky tomu je snadno vysvětlitelné proč introspekce, vnímaná jako jedinečná a podstatná metoda k pochopení, v psychologii neuspěla a odtud i její neadekvátní dokonce i pejorativní význam spojený s ní v jazyce dnešní psychologie. Introspekce jako metoda popisující a vysvětlující psychické jevy, vyplívá z klasické filosofie a představuje rozšíření meditace a kontemplace (které se v józe často používají) na psychický a mentální individuální život. Nenahraditelná v psychologii a józe jako jedinečný způsob přístupu k jevům psychickým a mentálním, nalezneme v introspekci směs duchovnosti a tajemství. Existence psychiky je zde považována za téměř nezávislou na hmotě, existuje do určité míry paralelně s ní nebo jinak řečeno sama o sobě. Jediným způsobem jak začít v józe poznání je přímo smyslově, intuitivně, paranormálně, duchovně. Ve skutečnosti nemohou být mysl a psychika úplně odděleny od hmoty, od fyzického těla, od reakce chování a poznaní je zpravidla nepřímá. Ačkoli se zakládá vždy na vnitřních znameních, mají být tyto přepracovány a vztahovány na jiné znalosti atd., poznání je tedy posléze deduktivní ale i intuitivní paranormální a duchovní.

Filosof Kant zastával názor, že introspekce je jedinečná metoda pro vytvoření vědy o psychice a mluvil o neschopnosti psychologie, protože psychika se všemi jejími „původními“ vlastnostmi zůstává „samotnou věcí“. A. Comte tvrdil, že jelikož fakta zjevená pomocí introspekce nejsou příliš hustá a jsou povrchní a pomíjivá, introspekce neumožňuje pozitivní poznání. On však jen málo pochopil mnohem významnější vztah chování a prožitků, které povrchně vnímáme. Tisíciletý systém jógy hodně překonává introspekci a názor kde často nabízela introspekce rozhodující roli, aniž by ale introspekci úplně odsuzoval a přijímá ji jako reálný jev jako druhotně důležitou metodu. Introspekce probíhá v individuálním prostředí a jóga nás směřuje k obecnému. Díky aktu rozdvojení, který nastane, se subjekt stane hercem a divákem zároveň. Což je podle některých obtížné a omezené dokonce i nemožné (pro povrchní a ignoranty), protože „se nemůžeš dívat oknem, aby ses viděl, jak jdeš po ulici“. Jde tedy o postupný trénink schopnosti introspekce a zajištění své kompetence prostřednictvím jogínských metod, které fungují pro ty, kteří tyto metody praktikují. Přirozeně ale do vědomé sféry přichází jen část toho, co představuje psychickou činnost, protože nevědomé jevy si nelze tak snadno uvědomovat, pouze s pomocí silových center (čaker).

Také u mechanismů působení a zákonů psychické činnosti se přímo nabízí introspekční prozkoumání praktikantu jógy, jestliže se tyto vztahují na vytříbené jevy rezonance, které probíhají v jeho vnitřním vesmíru. Informace získané introspekcí lze často těžce popisovat, předáním skrze slova a řeč jsou pouze zprostředkované. Je přece velice dobře známo, že ne všechny city a emoce se dají popsat pomocí slov. Protože se cítí hendikepován z neznáma v sobě a z neznáma vně, má subjekt sklony předávkovat svou omezenost duchovní intuicí, která mu poskytuje opravdovou hodnotu. Jogín si ale takový přístup může dovolit, protože dokáže přesně pospat a objektivně se vztahovat. Často se v józe využívala a využívá i empatie. Subjekt se vciťuje do situace druhého a telepaticky se snaží dát dohromady situaci jiné osoby, která může být velice duchovně vyvinutá. Ani touto cestou ale není problém úplně vyřešen, protože neustále zde zůstává otázka míry procítění.

Jóga se snaží používat introspekci a přizpůsobit ji nárokům objektivního experimentu. Takto je potřeba určitých oprav: subjekt se musí, zatím co jedná a řeší problémy, vyjadřovat nahlas a poskytnout tak diagnostikům „slovní obraz“ značící jakým způsobem myslí a etapy kterými prochází. Aby se při takové jogínské praxi vyhnulo pokroucení nebo podivným fantasmagoriím pramenícím z „rozdvojení“, žádá se po praktikantovi, aby si pozorně uvědomoval, co se děje sním samotným jak při cvičení jogínského postupu tak i potom. Znovu si projde, jak postupoval, co cítil a zapamatuje si to. Pomocí jógy se může dostat k nezprostředkovanému poznání psychiky psychikou. Introspekce je v józe důležitou metodou, pomocí které si uvědomujeme, prozkoumáme a popíšeme jevy a stavy vnitřního duševního mentálního a duchovního života a která se také může stát sebeanalýzou. Její používání jako důležitého způsobu poznání psychiky vedlo k závěru, že psychika může izolovaně poznat vnější vlivy. V józe se psychika poznává rovněž skrze činnost pomocí tisíciletých objektivních metod. Proto popírání introspekce by byl v józe velký omyl.

Introspekce představuje přední prostředek prozkoumání duševního, mentálního a duchovního života účinný do míry, ve které je integrován v komplexu tradičních metod, které vedou v pozitivní blahodárné výsledky platné a shodné se skutečností. Introspekce je běžný postup, který často člověk používá v různých životních situacích hlavně pro rekapitulaci. Pomocí ní sleduje příbytek porozumění nad projevem nebo vlastní autoanalytické zhodnocení stavů a reakcí anebo analyzuje své dřívější projekce vlastní osoby v okolnostech budoucnosti, při čemž dbá na principy a možnosti jógy. Je známo, že se často naše pohnutky neshodují přesně s projevy, které je následují. Tak jestliže se opakují okolnosti života, mohli bychom reagovat jinak, lépe, díky urychlení duchovního vývoje, který umožňuje jogínská praxe.

Takové jsou možnosti meditace a pochopení obzvláště pokud vyvoláváme a silně si představujeme to co je a bylo nádherné duchovní během naší vnitřní zkušenosti. Díky introspekci nad svým duševním životem, člověk zvyšuje sebepoznání a rovněž se dokáže lehčeji zapojit do rezonance s určitými blahodárnými subtilními energiemi z makrokosmu. Někdy ale můžeme dělat nesprávnou introspekci a omezování se na „vlastní pravdy“ nebo jinak řečeno na podivné fantazie objevené výlučně touto cestou a riskujeme tak vytváření vlastních norem chování, nefungujících v praxi, což představuje neúčinné řešení, nepomáhající ani nám ani ostatním. Člověk pozná sám sebe hlavně zrcadlením se v dokonalém duchovně vyvinutém člověku a vztahováním se v různém prostředí na život, na Boha.