Výraz křivé obvinění (latinsky „calumnia“) znamená „lživé a předpojaté prohlášení, učiněné se záměrem znevážit něčí čest nebo reputaci“; „hanění“, „pošpinění“.

Článek 345 Trestního zákoníku upřesňuje, že křivého obvinění (které pokud by bylo pravdivé, vystavilo by danou osobu správnímu či disciplinárnímu trestnímu postihu nebo veřejnému opovržení) se dopouští ten, „kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání“.

Pojem křivé obvinění zahrnuje některé v tomto případě převládající aspekty, které vyjadřují konkrétní činy křivého obvinění. Můžeme tak rozlišit:

• pejorativní význam slova nebo slovní hříčky neboli jinak řečeno takový, který má znehodnocující, pohrdavé vyznění;
• záměrné znehodnocování činů nebo vlastností, spojených s určitou osobou, bez reálného podkladu;
• znehodnocení činů nebo úspěchů nějaké osoby, k němuž dojde, když je jejich znehodnocování prováděno systematicky;
• krajní znehodnocení, k němuž dochází především tehdy, když se provádí srovnání s nejhorším aspektem příslušné kategorie;
• jízlivé vyjádření pocházející především z přehnaného sklonu všímat si jenom chyb a všeho, co není dobré jak na lidech, tak na věcech;
• zaujatost, čili nepřátelský postoj vůči určité osobě nebo skupině osob;
• drsné chování;
• přehnaná přísnost, která pochází z nepříjemného projevu tvrdého, nemilosrdného chování;
• ironický postoj pocházející především z nahromaděné zášti vůči nějaké osobě;
• zloba či nepřátelství, které jsou výrazem negativních pocitů ve spojitosti s nějakou osobou nebo skupinou osob;
• bezohlednost, která u bytosti projevující tento charakterový rys velmi jasně ukazuje na nedostatek verbálního respektu nebo dokonce fyzickou brutalitu a velmi nízký stupeň inteligence;
• téměř stálá vulgárnost, která se objevuje v případě povrchní, hrubé mysli nevyzrálé duše.

Duchovní tradice nikoli náhodou tvrdí, že jazyk, jímž se rozumí schopnost slovy vyjádřit svoje záměry, nápady a myšlenky, je orgánem, který se může stát svými neblahými účinky, jež se mohou objevit v důsledku jeho špatného používání, velice nebezpečným až dokonce devastujícím.

Na druhou stranu nezapomínejme, že křesťanské učení tvrdí, že řeč, která není nijak inspirovaná Duchem svatým, se může snadno stát oblíbenou zbraní Satana. Proto se v křesťanských textech někdy říká, že jazyk je orgánem, jehož prostřednictvím zlý ďábel naplňuje mnoho ze svých zhoubných plánů. Prostřednictvím jazyka tak využívá svých dvou nejvěrnějších pomocníků, kterými jsou pomluvy a křivé obvinění.

Ve světle těchto zjevení je pomlouvání očerňováním či hanění někoho, jinými slovy promítáním smyšlených, hanebných a špatných vlastností na určitou osobu prostřednictvím slov. Pomluvy jsou velmi silnou ďáblovou zbraní, neboť dokáží přivodit hluboké rány na duši bytosti, na niž jsou zaměřené a jíž se následně vryjí pod kůži trýznivé pocity hněvu a hořkosti, které jsou mučicími nástroji démonů, uskutečňujících jejich prostřednictvím své zlovolné činy.

Křivé obvinění spočívá v podstatě ve falešných a lživých tvrzeních týkajících se činů, které jsou neprávem přisuzovány jiné osobě a které mají za cíl zničit její reputaci a čest. Ten, kdo křivě obviňuje jinou osobu, činí tak prostřednictvím lží a tvrzením skutečností, které nejsou zhola pravdivé a nemají reálný podklad, ale přesto jsou tímto způsobem podávané. Samotnou svou povahou je křivé obvinění ďábelské.

Proto jsou pomluvy a křivá obvinění ve skutečnosti významnými nástroji, jejichž prostřednictvím jedná ďábel, aby způsobil nedůvěru v duchovní cestu nebo v jógové techniky, hádky mezi lidmi, aby je rozdělil a rozeštval proti sobě a nejčastěji aby vytvořil pocity závisti, nevraživosti, rivality, nenávisti, nepřátelství apod.

Nyní snadno pochopíme, proč se často říká, že jazyk je schopen pošpinit celé tělo, které jak velmi dobře víme je samo o sobě posvátným chrámem Boha.

Je proto přirozené, že kdo jedná tímto způsobem, se nikdy nemůže těšit z Boží milosti. A co víc, kdo se dopouští křivého obvinění, nemůže ujít Boží spravedlnosti. Ti, kdo se stanou kořistí pokušení pomlouvat a křivě obviňovat, musejí dříve či později snášet důsledky Božího trestu, který ve skutečnosti není ničím jiným, nežli dokonale integrovaným působením vesmírného zákona karmy, neboť jak se tvrdí ve „Starém zákoně“: „Prolhané rty se Hospodinu hnusí.“ („Přísloví“, 12:22). A rovněž řekl Pán: „Kdo svého bližního tajně pomlouvá a křivě obviňuje, toho umlčím.“ („Žalmy“, 101:5).

V „Bibli“ se také říká, v „Příslovích“ (19:9): „Křivý svědek nezůstane bez trestu, zahyne ten, kdo šíří lži.“

Ten, kdo křivě obviňuje, ve skutečnosti téměř vždy přímým způsobem vyjadřuje skrytou nenávist a zlobu existující v jeho srdci. Je známo, že opravdová láska odpouští, zakrývá a neodhaluje svá tajemství, zatímco zloba a nenávist si bez uzardění vymýšlejí a roznášejí co nejvíc nadnesené chyby ostatních a zlá, nepravdivá obvinění proti nim.

Bůh, jenž je nekonečně lepší a trpělivější, nás bezpodmínečně miluje a odpouští nám dokonce i tehdy, když chybujeme velmi vážně, a to především jsme-li ve svém srdci velmi upřímní a upřímně se toužíme napravit, zatímco ďábel pomlouvá a obviňuje skoro nepřetržitě se základním cílem rozdělit a zničit.

V „Bibli“, v „1. listu Petrově“ (3:10) se říká: „Nebo kdož skutečně miluje život a chce viděti dny dobré, zkrocujž jazyk svůj od zlého, a ústa jeho ať nemluví lsti.“

Lze proto říci, že to je jeden z významných důvodů, proč mnoho lidí nemůže dojít vnitřního klidu a duševního štěstí (kvůli hříchům, které páchají často pronášenými slovy, a kvůli nečistému srdci, které mají). Neboť jak je psáno v raných textech křesťanských svatých otců: „Jazyk je šťastný ve chvíli, kdy vyjadřuje bohatství srdce.“

Ten, kdo pomlouvá nebo křivě obviňuje, a působí tak mnoho utrpení, dává tím implicitně najevo, že jeho duši už pohltily temnoty a že je ve skutečnosti nástrojem (obvykle nevědomým) démonického či satanského působení.

V „Bibli“, v „Příslovích“ (13:3) se rovněž praví: „Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své, kdo otvírá rty své, by lži a zlobu pronášel, setření na něj přijde.“ Dále se v „Příslovích“ (21:23) píše: „Kdo od slov zlých nebo lživých ostříhá úst svých a jazyka svého, ostříhá od soužení duše své.“

Nad těmi, kteří pomlouvají a křivě obviňují, se nikdy naplno nerozlévá tajemná Boží milost a požehnání. Naopak dříve či později budou muset nést následky a hořké plody svých zlých činů. A nejenom to, navzdory modlitbám, kterými se někdy obracejí k Bohu, se jejich přání nesplní tak dlouho, dokud si budou hovět v tomto bídném stavu.