Chamtivost, skrblictví, přehnané úsilí shromáždit co nejvíce majetku a schraňovat ho pouze pro sebe. Příčinou lakoty je převládající a neharmonická aktivace múladháračakry. Kromě hamižnosti je lakota provázená krajní izolací od ostatních, nepodloženým podezíráním blízkých, závistí vůči těm, kdo vlastní hmotný majetek, nedostatkem štědrosti, zákeřností a lačností. Jako výraz evidentního egoismu je to nemorální postoj s tragickými důsledky. V žízni po majetku se totiž lakomec uchyluje k nejrůznějším ničemnostem, zatímco nahromaděné bohatství leží netknuté (nepoužité) až do jeho smrti (a někdy i po ní).

Obecná literatura zachycuje několik typických charakterů: Molliérův Harpagon, Balsacova Gopseca, Shakespearova Shylocka, Delavranceova (rumunský autor) Hagi Tudose a další. Bezmezné zbožňování majetku, snaha získat jej jakýmikoliv prostředky a jeho schraňování bez jakéhokoliv užitku vede ke zvrácení a pokřivení lidských citů. Lakota může být překonána změnou převládající úrovně vědomí a sublimací energií, které v případě lakoty stagnují převážně na úrovni múladháračakry.