Mentalita je způsob organizace intelektuální aktivity z perspektivy logických struktur a směrodatných citových hodnot, jako jsou víry a přesvědčení. Mentalita je výrazem specifické orientace v kosmickém prostředí a porozumění či výkladu událostí. Je relativně stálou charakteristikou individuálního subjektu či kolektivu, ukazuje se jako systém citově-kognitivních postojů, které představují, po tu dobu, co daná mentalita přetrvává v nezměněné podobě, rezonanční děje s určitými subtilními energiemi z makrokosmu, které dané mentalitě odpovídají. Mentalita je odvozena od osvojených kulturních a duchovních vzorů a z vlastní životní zkušenosti.

Mentalita je tedy typ převládající myšlenkové orientace a příznačného chování určité sociální skupiny, určité kultury či historické epochy, projevuje se jako strukturální soubor (názorů, předsudků, věr, pověr, intelektuálních a etických obyčejů). Studium mentalit, zpracované z velmi různorodých hledisek psychology, etnology, kulturními filosofy, atd. dokázalo k dnešnímu dni definovat několik obecných forem kolektivní mentality: archaickou či primitivní mentalitu, mentalitu lidovou či tradiční a moderní, vědeckou mentalitu. Většina závěrů tvoří souběh v myšlence, že primitivní mentalita (izolovaných populací v těžko přístupných oblastech, s neměnnou kulturou, nacházející se na primitivním stupni vývoje) pracuje s kolektivními představami a intuicemi, bohatými na symbolické obrazy, začleněnými do konkrétní, polyvalentní logiky.

Někteří se domnívají, že primitivní mentalita je základní a invariantní strukturou lidské mysli a lze se s ní setkat i v psychologii moderního člověka, pod povrchovou vrstvou vědeckého myšlení. Lidová či tradiční mentalita představuje přechodovou fázi mezi mentalitou primitivní a vědeckou, vyznačuje se z větší části od-posvátněnou a laickou citově-intelektuální strukturou, vyjadřuje se nicméně stále skrze určitou formu konkrétního myšlení, bohatého na symbolické představy a polysémantické intuice, s výraznými vlivy etnických specifik.

Vztah jedince ke světu (na úrovni intelektuální, citové, axiologické a na úrovni postojů a chování) charakterizuje jeho způsob bytí, více či méně koherentní a původní syntézou konceptů, vztahů, akcí a reakcí, definuje jeho osobnost. Jung se domnívá, že v západní kultuře se pojem mentalita vztahuje na „individuální duši“, zatímco ve východních označuje „kosmickou duši“.