Dech duše. Slovo naděje pochází z latinského sperare, odvozeného ze slovesa spirare, jež znamená „vanout“, „dýchat“ nebo „aspirovat“. Naděje je dech duše. Ne náhodou existuje latinské úsloví „dum spiro, spero“ (dokud dýchám, doufám). Naděje znamená pevnou důvěru v dobro a budoucí úspěch. Když se naše naděje soustředí na něco pozitivního, jasně určeného, stává se naděje, jako celkový stav v nitru člověka, silným a živým citem.

Přeneseně se výraz naděje používá pro věc nebo osobu, do níž je naděje vkládána nebo která naději přináší. Například „jóga je moje naděje“, „mám naději oddat se rozhodně a s aspirací duchovní cestě“, „můj milenec je moje naděje“, „mám naději v nejvyšší osvobození“, „mám naději v dosažení stavu Šakti“, „mám naději dosáhnout stavu Vira“.    

Naděje je jedna ze tří centrálních křesťanských ctností, jimž se věnuje teologie. Naděje je v křesťanství důležitá ctnost, vyjadřující nezlomnou a bezmeznou důvěru člověka v to, že se mu od Boha dostane v tomto světe milosti a na onom světě věčné slávy.

Opakem naděje jsou dva hříchy: jednak ješitnost (domýšlivost), která mimo jiné obrací naši pozornost sobecky a výhradně k nám samotným, a potom zoufalství, které znamená naprostou ztrátu naděje. Naděje obnáší setrvalé trpělivé očekávání lepšího budoucího a důvěry v ně, z nějž se rodí specifický průvodní cit. Objektivní či jinak řečeno oprávněné naděje provází odhodlání, které přispívá v náležitou chvíli k jejich naplnění.

Je důležité si pamatovat, že všechny pozitivní naděje, které chováme, musí soustavně provázet pokora. Každá naše naděje se opírá o vědomí, že nakonec je to Bůh, kdo rozhoduje. Aby mohla být naše naděje stálá a silná, je třeba být trpěliví. Harmonickému a vyrovnanému člověku je naděje přirozená. Je to duševní potřeba, nezbytná pro život a vnitřní vyrovnanost.

Blahodárné, vznešené, božské, idealistické naděje jsou známkou naší aspirace stát se naplněnými a božskými lidmi. Nemít žádnou naději je svého druhu předčasná smrt, jíž podléhají lidé, kteří se odevzdali zoufalství. Prostřednictvím tajemné okultní rezonance, kterou v našem vnitřním vesmíru silná a stálá naděje vyvolává, přináší útěchu a rychle zbavuje všech strachů, které před ní neobstojí.

S absencí blahodárných a oprávněných nadějí se setkáváme u cynických, skeptických, démonických, satanských, ateistických a materialistických lidí, kteří se izolují od Boha a svými převládajícími vnitřními stavy se mu odcizují. Každá naděje, kterou člověk vyjadřuje a souvisle, vytrvale pěstuje, vytváří v jeho vnitřním vesmíru kumulativní okultní rezonance. Být chmurně přesvědčený, že peníze jsou všechno nebo že v tomto světě záleží jen na moci a majetku, není vůbec totéž jako pevně a nezlomně věřit, že je třeba doufat v první řadě v Boha, nebo chovat v srdci naději, že vytrvalé následování duchovní cesty nás dovede k cíli – blaženosti a duchovnímu osvobození. Pokud nám schází duchovní úsudek, moudrost a intuice duchovních hodnot, může se snadno stát, že budeme živit některé naděje, které nám přinesou zlé stavy a svedou nás ze správné cesty, vedoucí k nejvznešenějším duchovním ideálům a poznání Boha Otce.

Naděje se dělí do dvou obecných kategorií:

1) Pravé, univerzální, božské naděje, které nás nikdy nepodvedou a nezklamou. Tento typ nadějí můžeme pěstovat soustavně a bez obav, protože přispívají k našemu duchovnímu pokroku a urychlují náš vnitřní vývoj. Zde je několik příkladů takových božských, univerzálně platných nadějí, které je dobré pěstovat.

• Pevná, stálá a nezlomná naděje, že Bůh Otec nám přiměřeně naší aspiraci pomáhá, když ho láskyplně a pokorně žádáme o pomoc a vedení.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje, že se dočkáme pomoci, kterou nám boží milost nabízí, kdykoli si to zasloužíme.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje, že v případě muže způsobí probuzení a aktivace stavu Vira v jeho vnitřním vesmíru rozsáhlé, hluboké a nevratné duchovní transformace.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje, že v případě ženy způsobí probuzení a aktivace stavu Šakti v jejím vnitřním vesmíru rozsáhlé, hluboké a nevratné duchovní transformace.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje, že probuzení velkolepého androgynního stavu způsobí v našem vnitřním vesmíru probuzení dřímajících blahodárných, paranormální sil (siddhi) a celou řadu vnitřních proměn.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje v přínos, který v našem vnitřním vesmíru vznikne probuzením a aktivací ctností, jako jsou soucit, víra v Boha, spravedlnost a nepřemožitelná síla dobra, střídmost, moudrost, láska a altruismus.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje, že dokonalým zjevením átmanu nalezneme Boha Otce v nejhlubší podstatě svého vnitřního vesmíru.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje, že nás poznání konečné božské pravdy zákonitě, vždy a bez výjimky, osvobodí a povede k transcendování všech iluzí a omezení.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje, že soustavná, důsledná a vytrvalá praxe milování postaveného na vzájemné lásce, sexuální milostné kontinenci, transfiguraci a předběžném věnování plodů Bohu Otci, velkým kosmickým mocnostem nebo Šivovi významně přispěje k hluboké a trvalé transformaci naší bytosti a pomůže nám duchovně se vyvíjet.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje v okultní účinnost každého tapasu prováděného tak, jak má být, s vášnivou aspirací k Bohu Otci, velkým kosmickým mocnostem nebo Šivovi a zakončeného předem stanoveným způsobem
• Pevná, stálá a nezlomná naděje v hluboce duchovní transformace, které ve vnitřním vesmíru milenců vyvolává správné a úspěšné provádění rituálu maithuna.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje, že zdárné překonání duchovních pokušení a zkoušek způsobí duchovní pokrok, zjevný všem, kdo mají nezbytnou úroveň ho vnímat.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje, že masivní hromadění blahodárné energie v našem vnitřním vesmíru způsobí v náležitou chvíli skokové duchovní pokroky, které hluboce a definitivně promění náš pohled na okolní skutečnost i naši vlastní vnitřní realitu.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje, že božské dobro vítězí vždy a bez výjimky.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje, že pravda vyjde dříve či později na světlo a zvítězí.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje, že kde je láska, je i Bůh, a kde se projevuje Bůh, tam lze nalézt a cítit velkou lásku.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje, že není duchovnost, která by byla nadřazená pravdě.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje v duchovní účinnost každé starobylé jógové metody a techniky.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje v účinnost, kterou skýtá každé autentické duchovní zasvěcení těm, kdo soustavně praktikují, do čeho byli zasvěceni.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje, že správná a hluboká znalost okultních božských energií projevené skutečnosti nám pomáhá vnímat taje božího stvoření a odhaluje nám neustálou záhadnou přítomnost Boha v celém projevu.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje, že každá synchronicita, která se objevuje v našem životě a v životech těch, na kom nám záleží, nese tajemné boží sdělení, jehož významu správně porozumíme.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje, že každý náš dobrý skutek bude v pravý čas po zásluze odměněn.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje, že se nám vždy a bez výjimky dostane pomoci, inspirace a podpory, kterou si zasloužíme, přiměřeně naší duchovní transformaci.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje, že každý skutečně dobrý skutek, který vykonáme, vyvolá v našem vnitřním vesmíru účinky, které přispějí k naší trvalé duchovní transformaci.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje, že hluboká a důkladná znalost zákona okultní rezonance je univerzální klíč k poznání tajů božího stvoření, v němž se nám odhaluje Bůh Otec.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje, že když plní lásky a pokory uděláme první krok k Bohu, Bůh udělá deset kroků k nám.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje, že úplným a harmonickým probuzením každého ze sedmi subtilních silových center v našem vnitřním vesmíru odhalíme záhady sedmi úrovní vědomí.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje, že skokové duchovní pokroky se dostaví přiměřeně trvalým duchovním transformacím, kterých jsme dosáhli.
• Pevná, stálá a nezlomná naděje, že každé duchovní úsilí, ať jakkoli drobné, které vynaložíme, způsobí v našem vnitřním vesmíru přiměřené účinky.

 2) Hloupé, klamné, nereálné, plané naděje, které v našem vnitřním vesmíru dříve či později způsobí zoufalství, lítost, utrpení, úpadek, regresi, rozklad, zmatek, anarchii a nemoc. Jsou to naděje, které moudří lidé nazývají klamné a které si nevědomí lidé dělají vesměs o všem pomíjivém, prchavém a z božského hlediska bezcenném. Vyvarujte se klamných nadějí, jako jsou:

• Hloupá a klamná naděje, že peníze přináší štěstí.
• Idiotská, ponurá naděje, že Bůh neexistuje.
• Pitomá naděje, že zlo nakonec zvítězí.
• Idiotská naděje, že dovoleno je bez výjimky všechno, protože Bůh neexistuje.
• Klamná naděje, že je možné provádět černou magii a vyhnout se následkům svých činů.
• Pudová a hloupá naděje, že můžeme dělat bez výjimky, cokoli chceme, protože Bůh neexistuje.
• Šílená a hloupá naděje, že je možné být ve spojení se Satanem či Luciferem i s Bohem Otcem a pomáhat si tu tím, tu oním, jak se to zrovna hodí.
• Hloupá a nevědomá naděje, že můžeme vyvolávat démony a ďábly, aniž by to otrávilo náš vnitřní vesmír.
• Idiotská naděje, že posmrtný život neexistuje a že takzvanou smrtí fyzického těla vše končí.
• Klamná naděje, že pomíjivá moc, jakou přináší společenský vzestup, je vše.
• Stupidní a planá naděje, že pomluvy a očerňování nijak neotráví náš vnitřní vesmír.
• Idiotská a pomatená naděje duchovního slepce, že je možné porušovat přísahy a sliby složené před Bohem, aniž by bylo třeba nést následky a přijmout boží trest.
• Stupidní naděje, že Bůh vše odpustí, a je proto možné dopouštět se libovolně chyb, aniž by to přinášelo následky v našem vnitřním vesmíru.
• Pomatená naděje, že obrovské duchovní ego nijak nepoznamená náš duchovní vývoj.
• Šílená naděje zakrnělých lidí, že je jejich existence beze smyslu a že život na této planetě je dílem náhody.
• Hloupá naděje, že lze dosáhnout nejvyšších stupňů duchovnosti bez překonání ega.
• Pomatená naděje duchovně slepých a ztracených lidí, kteří se domnívají, že máme dělat, cokoli chceme, protože právě v tom spočívá „nejvyšší duchovní osvobození“.
• Hloupá naděje, že růst duchovního ega nemá žádné následky pro duchovní vývoj člověka.
• Tupá naděje, že není žádný rozdíl mezi jógou démonických stavů a jógou božských stavů.
• Idiotská naděje, že těžká selhání v duchovních zkouškách nepovedou k duchovní regresi.
• Hloupá naděje, že je možné nadměrně používat paranormální síly (siddhi) k získání peněz či hmotného prospěchu a nepřijít o ně.
• Hloupá naděje, že je možné provádět jógu „úspěšně“ a neřídit se přitom zásadami jamy a nijamy.
• Hloupá a klamná naděje, že existuje vysoká úroveň duchovního uskutečnění, která ti umožňuje dělat podle libosti mnoho dobra i mnoho zla, protože již nepodléháš zákonu karmy.
• Planá naděje, že můžeš zůstat marnivý, malicherný a sobecký a přitom být pokročilý jogín s vysokou duchovní úrovní.
• Hloupá naděje, že je možné se na duchovní cestě dopustit mnoha kompromisů bez důsledků pro duchovní vývoj.
• Hloupá naděje, že takzvaně pokročilému jogínovi je pokora k ničemu.
• Pomatená naděje, že zjevná absence jakéhokoli pokroku v sexuální milostné kontinenci (obzvláště v případě mužů) nebrání jejich urychlené hluboké transformaci.
• Idiotská naděje, že je možné praktikovat nejúčinnější formy meditace (dhjány), bez důkladné předběžné průpravy v mentální koncentraci (dháraně).
• Klamná naděje, že je možné úspěšně praktikovat jógu a dosáhnout vysoké duchovní úrovně bez jakéhokoli pokroku v soustředění pozornosti.
• Hloupá naděje, že se nedopouštíme žádného hříchu setrváváním v převážně sexuálním vztahu a prováděním sexuální kontinence s osobou opačného pohlaví, která nás přestala milovat.
• Hloupá naděje, že nehřešíme a nedopouštíme se prostituce, když navazujeme převážně sexuální vztahy se sexuální kontinencí s osobou opačného pohlaví, která nás miluje, ale kterou nemilujeme my.
• Idiotská naděje, že milostný vztah s osobou opačného pohlaví, která nás miluje a kterou milujeme my, která ale odmítá začít praktikovat milování s kontinencí, je dokonale rovnocenný milostnému vztahu založenému na vzájemné lásce, věnování plodů milování a transfiguraci, v němž oba milenci soustavně a vytrvale praktikují sexuální milostnou kontinenci.
• Hloupá naděje, že je v pořádku začít sexuální vztah založený na sexuální kontinenci i v případě, že nás druhý nemiluje anebo jsme se nechali oklamat jeho podvodnými sliby, že náš vztah bude sexuální jen ze začátku a že láska přijde později.
• Hloupá naděje, že nás druhý miluje, když dopřáváme sluchu jeho falešným vyznáním, která jsou v příkrém rozporu s jeho činy a gesty.
• Hloupá naděje, že kde je velké a silné ego a obrovská marnivost, tam je i velká láska.
• Hloupá naděje, že utíkáním před láskou, kterou v sobě cítíme růst a sílit, anebo jejím umíněným potlačováním unikneme božské zkušenosti lásky, která v nás má procitnout.
• Hloupá naděje, že se nedopouštíme omylu a nehřešíme, když navazujeme vztah s někým, kdo nás miluje, z pouhé zvědavosti.
• Hloupá naděje, že je v pořádku navázat sexuální vztah založený na sexuální kontinenci s někým, kdo nás miluje, a doufat přitom, že se láska, kterou v sobě nemáme, dostaví později.
• Hloupá naděje, že naše obrovské ego negativně neovlivní intenzitu, hloubku a kvalitu vztahu, v němž druhý miluje bezmezně.
• Hloupá naděje, že je v pořádku být ve vztahu s někým, kdo si nás nezaslouží anebo si nás už nezaslouží, kvůli zjevné regresi, který prodělal.

V tomto ohledu bychom si měli uvědomit skrytý význam Ježíšova „miluj bližního svého jako sebe sama“. Slovo bližní naznačuje, že si milenci mají být určitým způsobem rovní a musí si jeden druhého zasloužit. Jinými slovy osoba mající pozitivní vlastnosti a schopnosti spontánně ucítí lásku a milostnou přitažlivost k osobě opačného pohlaví, která je rovněž nadaná mimořádnými vlastnostmi a schopnostmi. V takovém vztahu si milenci jeden druhého zaslouží – přirozeně ucítí, že mají jeden druhému co nabídnout. Milostný vztah založený na vzájemné lásce, transfiguraci a poznání latentních či probuzených kvalit, které v sobě každý z nich má, bude skutečně mimořádný, plný vysokých, hlubokých a obohacujících zkušeností. Takový milostný vztah, v němž je každý z milenců druhému z mnoha hledisek bližním, učiní jejich milostnou zkušenost hlubokou a nádhernou pro oba. Vzhledem k těmto faktům je tedy důležité vybírat si pozorně své milostné partnery, dokonce i když cítíme lásku, tak abychom vždy a bez výjimky navazovali milostné vztahy s lidmi opačného pohlaví, kteří si nás po všech stránkách zaslouží.

To znamená, že bychom si měli volit osoby opačného pohlaví, které jsou co nejblíže naší úrovni vnitřní transformace. Řekněme například, že máme okultní hodnotu 1 000 a navážeme milostný vztah s někým, kdo má hodnotu 100. Proces okultního násobení, který mezi milenci přirozeně vzniká, tak bude 1 000 x 100 = 100 000. 100 000 je tedy celková okultní hodnota takového vztahu. Jinak řečeno to je okultní hodnota, která se bude s drobnými odchylkami projevovat při každém milování. Podívejme se nyní, co se stane, když tentýž člověk naváže milostný vztah s někým, kdo má hodnotu 970. Proces okultního násobení lze v tom případě vyjádřit rovnicí 1 000 x 970 = 970 000. Takže celkový okultní výsledek páru bude 970 000.

Zamysleme se na chvilku nad rozdílem mezi 100 000 a 970 000. Můžeme z něj vyrozumět, proč je třeba, aby si oba milenci jeden druhého zasloužili. Ze srovnání prvního a druhého páru vysvítá, že okultní hodnota 970 000 demonstruje, co chtěl mimo jiné Ježíš říct slovy „miluj bližního svého jako sebe sama“. V případě druhé dvojice povede proces okultního znásobení, který vzniká mezi milenci při milování s kontinencí a transfigurací, k velmi vysokému výsledku, neboť jejich okultní hodnoty jsou si velmi blízké.

Ve Starém zákoně stojí lidské doufání v Boha na závazku a příslibu, který nám dal: „Pokorně žádejte a bude vám dáno; pokorně tlučte a bude vám otevřeno; hledejte a naleznete.“

Božská, univerzální naděje se upíná především k neviditelným budoucím duchovním pokladům. Nezapomeňme, že v to, co máme viditelně před sebou, už nelze doufat. Naděje věřících nepramení jen z jejich čistoty, ale v první řadě ze silné víry v Boha. Na rozdíl od cyniků a skeptiků a obecně všech, kdo se naděje vzdali, provází věřící živá naděje a stává se zdrojem vnitřního znovuzrození mnoha z nich. Ti, kdo pevně věří a neztrácí naději, aktivně očekávají naplnění celého božího plánu, kdy do nich Bůh plně vstoupí a dosáhnou zbožštění.

Věřící doufají, že se stanou účastníky boží moci budoucího světa. Proto netouží jen po pomíjivých radostech. Jejich univerzální božské naděje je pobízí k dosažení boho-podobnosti, svatosti, a proto se snaží očistit svůj život a překonat všechna pokušení a duchovní zkoušky, které před ně život staví. Nalezení Boha v sobě je naděje na boží slávu, ke které se pozdviháme. Božské, univerzální naděje jsou psychologická nutnost plynoucí z lidské potřeby předjímat budoucnost. Je třeba, aby lidé živili božské, univerzální naděje – i když k tomu nemají žádné rozumové důvody. Je správné a přirozené se jich držet, i pokud se zdají neopodstatněné.

Pro skeptiky a materialisty jsou naděje cosi pomíjivého a iluzorního. Je až neuvěřitelné, jak často básníci a spisovatelé popisují naděje jako „nejasné“, „křehké“, „zoufalé“, „přízračné“ a „chatrné“. Někdy se výraz naděje užívá konvenčně. V bibli se píše, že oráč má orat s nadějí, protože naděje na bohatou sklizeň zpříjemňuje práci. Většina božských univerzálních nadějí, o nichž se mluví v bibli, se zásadě liší od klamných a prchavých nadějí většiny lidí. Takové naděje ani nelze považovat za naděje v pravém slova smyslu.

Někteří starověcí skeptičtí myslitelé neviděli božské, univerzální naděje jako ctnost, ale jen jako prchavé iluze. Apoštol Pavel přesně vystihl smýšlení pohanů, když řekl, že v nic nedoufají. Za hlavní důvod toho považoval, že jsou „bez Boha“. Kde je silná a pevná víra v Boha, který jedná a zasahuje, někdy zázračně, do lidského život (například synchronicitami a zázraky) a kterému můžeme důvěřovat, že dodrží své sliby, tam je božská naděje nejen možná, ale přímo nevyhnutelná. Taková naděje není věcí charakteru a nezávisí na tom, co člověk má, co dokáže sám pro sebe udělat, ani co by pro něj mohl udělat někdo jiný.

Například v Abrahamově situaci neodůvodňovalo nic jeho božskou naději, že Sára porodí syna. Přesto pevně a silně věřil v Boha a jeho víra umožnila zázrak: „Pevně doufat, nade všechnu naději.“ Božská, univerzální naděje je tedy neoddělitelná od pevné víry v Boha. Pro všechno, co Bůh v minulosti pro lidi udělal a co pro ně nadále dělá, ti, kdo v něj pevně věří, doufají a odvažují se očekávat budoucí, dosud neviditelná požehnání. Všem, kdo pevně věří v Boha a milují ho, bude dáno vše dobré, co jen Bůh může dát.

Božská, silná a stálá naděje se probouzí meditací o božích činech. Naše vlastní konečná spása, s pomocí Boha, závisí na božské naději, která nemá být jako papírový drak, hříčka vrtkavého větru, ale jako pevná kotva duše zanořená hluboko do věčného neviditelného světa. Pevnou a silnou vírou se nám dostává ubezpečení a jistoty, že dobro, ve které doufáme, se nakonec naplní.

 V Ježíšově božském učení nenajdeme žádné jednoznačné, explicitní výroky o božské naději. Přesto víme, že učil své učedníky, že se nikdy nemají strachovat o budoucnost, protože když lidé milují Boha a žádají ho o pomoc, tvaruje se budoucnost podle jejich nadějí, jako měkká hrnčířská hlína v rukou dobrého, milujícího otce. Ježíš rovněž radí svým učedníkům, aby velmi pevně doufali a očekávali, že jim Bůh dá novou duchovní sílu, prostřednictvím které budou moci konat ještě větší zázraky, než jaké konal jejich mistr.

Mnoho zázraků, které Bůh vykonal, odhaluje bezprecedentním způsobem jeho moc v dějinách. Když v sobě plně cítíme boží inspiraci a podporu pro každého a všechny z nás, všechen strach a sklíčenost ustupují. Křesťanská víra je v podstatě pevná a silná víra v Boha. Všemohoucí Bůh dává víru, naději a lásku mnoha lidem, a bývá proto někdy zván „Bohem naděje“, který umí naplnit všechny, kdo v něj věří a milují ho, radostí a hlubokým mírem.

Pro toho, kdo v něj silně věří, je Bůh naděje – nyní i ve věčnosti. Tato božská, mocná naděje působí, že se lidé nespokojují jen s pomíjivými radostmi. Přispívá současně k očistě života. Stojí za povšimnutí, jak často je v Novém zákoně božská naděje spojovaná s „trpělivostí“ a „stálostí“. Trpělivost se v křesťanském pojetí podstatně liší od stoické neochvějnosti právě díky svému úzkému propojení s božskou nadějí, kterou stoici neznali. Není ani v nejmenším překvapivé, že silná božská naděje byla tak často zmiňována jako důležitý jev provázející pevnou víru v Boha.

Hrdinská víra je maják naděje. Silná naděje je kromě víry často spojovaná také s láskou. Kombinace všech tří absolutně není nahodilá. Tajemným spojením s nekonečnou láskou je silná, božská naděje zbavena sobectví. Nedoufáme, že se nám dostane požehnání pouze pro nás samotné, protože je toužíme sdílet s ostatními. Když své bližní bezmezně milujeme, silně doufáme, že i jim se dostane nádherných darů, které je Bůh vždy připraven dávat. Proto jsou silná a pevná víra, stálá naděje a nekonečná láska neoddělitelné. Jsou to nepomíjející poklady, které když působí společně, vytvářejí docela odlišný přístup k životu.

Někdo by se mohl ptát: bude naděje trvat i ve věčném životě? Odpověď na takovou otázku je ano, nepochybně. Můžeme si být jistí, že naděje potrvá věčně, představujeme-li si věčnost moudře – ne jako cosi statického, strnulého a neměnného, ale jako věčné blažené dění a neustálé vylévání darů, které Bůh uchystal těm, kdo ho milují.

To znamená, že božská naděje je zřetelný, blahodárný stav, který vyjadřujeme, když zamýšlíme anebo si přejeme něco dobrého. Božská naděje znamená aktivní očekávání, souvislé živení určitého záměru či aspirace, a důvěru, že se naplní, v co doufáme. Silná naděje odpovídá jasnému a pevnému záměru, který třeba i jen ve skrytu vyjadřujeme. Každá silná božská naděje stojí na pevné víře, že se uskuteční něco, co je pro nás dobré a prospěšné.

Pevně a věrně věřit v přednosti silné božské naděje je velmi důležité ve světě, který je prozatím stále nevědomý a v němž mnoho lidí není připraveno plně důvěřovat všemu, co nám Bůh Otec může dát. Božská naděje přitahuje do našeho vnitřního vesmíru tajemné boží světlo. Velmi silná božská naděje pomáhá některým lidem přijmout život a žít dál, neúnavně jednat a vytrvat v tom, až dokud si neuvědomí vlastní božskou přirozenost a obrovskou sílu tvořit svou plně probuzenou energií.