Nekonečno je něco, co není nijak omezeno. Pojem se nevztahuje na věci, které se jen vymykají některým vymezením, zatímco jiným podléhají, podle vlastní povahy – sem můžeme zařadit čísla, prostor a čas, a to i v jejich nejširším a nejobecnějším smyslu. To jsou jsoucna, která tvoří kategorii neurčenosti. Ovšem nekonečno nemůže být omezeno naprosto ničím – je absolutně nepodmíněné a nedeterminované. Stanovení meze znamená popření toho, co leží za ní. Proto popření meze znamená popření negace, tedy afirmaci. Popření všech mezí proto ve skutečnosti znamená totální a absolutní afirmaci. To, co je bez jakýchkoli mezí, je cosi, co nic nepopírá a zahrnuje všechno; nic nezůstává mimo ně.

Idea nekonečna, jako totální a absolutní afirmace stejnou měrou implikující všechny dílčí afirmace, souvisí s univerzální možností, která zahrnuje všechny dílčí možnosti. Metafyzická idea nekonečna neobsahuje žádný rozpor, protože v ní není nic negativního. Musí to tak být tím spíše, že její popření by bylo protimluvem. Celek v univerzálním a absolutním smyslu může být omezen jedině něčím, co stojí mimo něj, ovšem pokud by ono něco vůči němu mělo být vnější, nedalo by se mluvit o celku. Zde se nejedná o určitý dílčí celek, sestávající ze skladebních částí a vztahů mezi nimi. Metafyzický celek nemá žádné části, protože jako konečné a relativní by nemohly sdílet tyto své vlastnosti s celkem.