Celek stavů, sklonů, psychofyziologické a psychické procesy, které dočasně nebo stále nejsou vědomé a nejsou uvědomovány. Je prvotní psychikou nebo „hlubinnou“ psychikou, tou částí pásma psychické lidské sféry, která se nedostává do sféry vědomí a je nevědomá. Aniž by přestala být psychogenní nebo převážně psychická. Můžeme rozlišovat zhruba dva způsoby rozvíjení nevědomí. První vychází z dědičnosti, které jsou primárními procesy a montáže, které se vytvářejí před a mimo vědomí. Druhý způsob, který je rozsáhlejší považuje nevědomí v rámci činnosti a psychického lidského systému, jako jeho součást, která se rozvíjí při vzájemném působení s vědomou složkou. Díky tomu nevědomí samo o sobě nemá smysl, ale jenom ve vztahu s vědomím. V jogínském názoru, nevědomí se zjevuje v různých projevech:

• Jako atribut psychického obsahu umístěného mimo pole vědomí,
• Jako aspekt nebo projev psychické sféry, který má zvláštní charakteristiku a plní důležitou roli v určení (opravování) chování,
• Jako specifický způsob existence a projevu hlubinné psyché.

Nevědomí má dynamický směr a je základem, který dává impulsy a je hlavní sídlo vnitřních impulsů. Nevědomí představuje jinou skrytou stranu psychického života a existence osobnosti. Lidský psychický systém nemůže být koncipován, aniž bychom uvažovali nad „oboustrannou medailí“ vědomí a nevědomí. Vědomí nevyčerpává psychický život člověka a jóga ukazuje na to, že je absurdní představovat vědomí bez nevědomí, tak i nevědomí bez vědomí. Musíme ale říct, že skrze jogínskou praxi máme k dispozici větší jasnosti při průzkumu vědomí tak i studia nevědomí, které přestane být obklopeno mlhou.

Někteří lidé omezují jednostranně nevědomí na pudy k rozkoši, které jsou potlačované a uvažují, že v nevědomí se nachází jenom to, co je potlačováno a frustrováno S. Freud přeháněl vliv nevědomí na vědomí a nedocenil správně možnosti nevědomí se přímo zapojit do chování. Nevěděl nic o mimořádné schopnosti, které nám techniky a postupy jógy nabízí, abychom hluboce prozkoumali a vědomě kontrolovali nevědomí. Nevědomí je „představitel pudů“. Pudy přicházejí na hranice mezi somatickým a psychickým a projevují se skrze reprezentativní obrazy a skládají se do fantazií.

Nevědomí způsobuje také „zobrazování“ touhy aniž by zpravidla zapojil i vědomou činnost. Nevědomí je citově saturováno našimi myšlenkami, je dynamické, ale energie libida, jestliže není sublimována, se investuje do představování a dává vzniknout fantaziím jako jednotkám projevu nevědomí, jak ve snových podmínkách, tak i v bdělém stavu. Sny představují „královskou cestu“ při objevování nevědomí a je jak metodou k tomu, tak i projevem autentických vzorů nevědomí. Díky tomu zákony, které se podřizují snům (zhuštění, konverze, přemosťování, symbolizace) jsou ztotožňovány se zákony fungování neboli mechanismy nevědomí.

Také skrze toto jsou vysvětlovány i neúspěšné činy a geneze citu. Do velké míry dynamika nevědomí je vysvětlována skrze konflikty mezi sklony a projekcí libida, které jsou spontánní a egocentrické a zákazy, které prožívá, díky potlačování na úroveň podvědomí anebo skrze regresi od úrovně vědomí. Nastolení konfliktu na nevědomou úroveň vezme tvar frustrace, komplexů a při vážnějších případech neuróz a psychóz. Protože nevědomí je považováno jako systém otevřený sám k sobě až k autismu, ale uzavřen ve vztahu ke světu a protože odolá vědomému prozkoumání, jestliže nejsou použity správné metody, proto jogínské techniky sledují, aby vytáhly na povrch a uvědomovaly nevědomé konflikty pro jejich vyřešení.

Podvědomí se umísťuje v pásmu kontaktu mezi nevědomím a vědomím a funguje jako zprostředkovatel mezi nimi. Jóga přijímala nevědomí, aby zdůrazňovala ještě víc nedostupnost nebo velice těžkou přístupnost primárních procesů, které vychází z nevědomí směrem k vědomí. Spousta psychologů vloží podvědomí do nevědomí, ačkoli toto pokračuje, aby bylo považováno jako nerozumné, vyžadující, rebelující na všechny zákony organizovaného vědomí.