Odevzdání individuální vůle do vůle Boží je naprosto nezbytnou podmínkou pro dosažení stavu duchovního osvícení. Omezená lidská bytost, jíž chybí ucelený pohled Ducha, se obvykle snaží běh událostí ovládnout svou individuální vůlí. Tento postoj je vždy nositelem utrpení, neboť vnější podmínky samozřejmě nejsou vždy v souladu s tím, jakým způsobem si myslíme, že by se měla naplnit naše přání a touhy.

Hluboké duchovní prožitky nutně zahrnují překonání neboli transcendování egotické individuality, tedy odevzdanost osobní vůle do vůle Boží. Velký jogín Suren Goyal říkával: „Když odchází ego, nastupuje jóga, když nastupuje ego, jóga odchází.“

V modlitbě „Otčenáš“ je nezbytnost odevzdání individuální vůle do vůle Boží vyjádřena slovním obratem: „Buď vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi.“

Když aspirant dosáhne určité úrovně duchovního vývoje, hluboce si uvědomuje, že za zdánlivě nesourodými událostmi se nachází „vodící nit“, jejíž moudrosti a účinnosti se nic nevyrovná, a že touto vodící nití je ve skutečnosti Boží vůle, která je vševědoucí a všemohoucí. Pokud je tento aspekt skutečně pochopen, pak může lidská bytost snadno dosáhnout duchovního osvícení.

Dosažení stavu odevzdanosti do vůle Boží vždy doprovází pocit ochrany, harmonie a duševního klidu. Zároveň se vyznačuje nevýslovnou intuicí existence zásadní harmonie, která řídí celý vesmír. V tomto stavu si lidská bytost niterným zábleskem uvědomí, že všechny její starosti a všechen neklid jsou neopodstatněné, protože tato vesmírná harmonie stačí na to, aby každé bytosti poskytla přesně to, co si zaslouží a co je pro ni v daný okamžik nejlepší. Proto stav úplné odevzdanosti individuální vůle do vůle Boží obvykle vyvolává nevýslovný prožitek stavu niterné síly. Člověk v tu chvíli v hloubi své duše cítí, že vše je možné (ale nikoli vše je dovoleno), že Bůh mu může v kterékoli chvíli dát naprosto vše, čeho je mu zapotřebí, že vesmír má nekonečné zdroje k tomu, aby mu poskytl stav naplnění a hlubokého štěstí, a že jediné, co pro to musí udělat, je „nechat se unášet proudem“, neboli jinými slovy pohlížet na každou událost jako na božskou nutnost vedenou nejvyšší moudrostí. Stav odevzdanosti individuální vůle do vůle Boží však není pasivní lhostejnost v běžném slova smyslu, a o to méně fatalistická.

Odevzdanost individuální vůle do vůle Boží předpokládá vyšší, než jen běžný, způsob jednání. Takové jednání zahrnuje pozornost ochotně věnovanou všem životním událostem, ať už jsou v souladu s našimi momentálními přáními či nikoli. Pro toho, kdo odevzdá svou vlastní egotickou vůli do vůle Boží, má každá událost v jeho životě hluboký význam, neboť je znamením od Boha. Utváří se tak tajemná komunikace mezi individuální bytostí a makrokosmickou Bytostí, což s sebou přináší pravé poznání vnitřního i vnějšího vesmíru, ukrytého za zevnějškem.

Stav odevzdanosti individuální vůle do vůle Boží má sám o sobě moc změnit náš osud k lepšímu, protože když se přestaneme stavět proti přirozenému toku života, může se v nás začít projevovat čím dál celistvěji, a nastolit tak stav harmonie, usmíření a stále hlubšího naplnění.