Dvojice muž-žena je realita Stvoření. Příběh Stvoření z knihy Genesis hovoří o lidstvu rozděleném na dvě, od počátku existující pohlaví. Šestého dne stvořil Bůh Otec člověka podle své tváře a podoby a dočítáme se – což je velmi podstatné – že člověk byl od samého počátku zamýšlen jako muž i žena současně. To je zásadní poznatek, protože se z něj dozvídáme, že na počátku byl každý člověk stvořen tak, aby v určitou chvíli dosáhl velkolepého androgynního stavu.

To je zjevně klíč, který nám pomáhá pochopit, proč se v Genesis říká, že člověk byl původně stvořen jako muž a žena současně – naznačuje se nám, že velkolepý androgynní stav již potenciálně pre-existuje v našem vnitřním vesmíru. Tento tajemný údaj z bible (knihy Genesis) nám dává pochopit vrcholné stádium, jehož má každý člověk dosáhnout probuzením a rozkvětem velkolepého androgynního stavu ve svém vnitřním vesmíru.

Není náhodou, že lidská dvojice je přísně definovaná jako stvořená podle boží tváře a podoby a že oba její členové mají mužskou i ženskou vnitřní strukturu, aby v určitém bodě, skrze sousledné duchovní transformace, dosáhli velkolepého androgynního stavu. Je příznačné, že v knize Genesis je vztah muže a ženy zasazen do prostředí ráje, svobody, štěstí, harmonie, duchaplnosti, čistoty, nahoty, lásky, údivu a úžasu. Je rovněž nezbytné si pamatovat, že v Genesis popsaný hřích neměl a nemá sexuální povahu!

To je také velmi podstatná věc, protože nám dovoluje hned od začátku vyloučit různá nedorozumění, která i dnes stále přežívají. Nicméně je třeba podtrhnout, že prvotní hřích, který tehdy v určitou chvíli vznikl, způsobil následky, které určitým způsobem ovlivnily spojení muže (Adama) a ženy (Evy). V důsledku prvotního hříchu proniklo mezi Adama a Evu neřestné „svádění“ a sklon jeden druhého ovládat. Nicméně stav, k němuž prvotní hřích vedl, nezničil potenciál, který je teď a navždy v každé ženě a každém muži, díky tomu, že byli na počátku stvořeni podle boží tváře a podoby.

Latentní potenciál androgynního stavu zůstává ve vnitřním vesmíru každého z nich, protože oba byli na počátku stvořeni jako muž i žena. To znamená, že v jejich vnitřním vesmíru existuje zárodek velkolepého androgynního stavu, který bude jednou dosažen. Svobodné a vědomé přijetí sebedisciplíny sexuální milostné kontinence pomáhá každému člověku vykonat obrovské, rychlé kroky na cestě k postupnému probuzení velkolepého androgynního stavu. Není vůbec náhodou, že když byl první pár (Adam a Eva) v ráji, žili v trvalém, tajemném spojenectví s Bohem Otcem.

Je hluboce příznačné, že mimořádná hodnota, kterou páru muž-žena bible připisuje, vrcholí Písní Šalamounovou (tzv. Písní písní). Díváme-li se na její bezprostřední význam, je to dialog o kráse, svobodě, dobru, harmonii a lásce mezi mužem a ženou ve vztahu dokonalé rovnováhy, v němž se plně projevuje stav prvotní hojnosti, který evokuje text Genesis. Dalo by se říct, že Píseň písní se fakticky snaží vyjádřit rajský stav, který zahrnuje spojenectví s Bohem, které může ze vztahu vzejít a které je tématem mnoha proroků. V textu Genesis jsou i další náznaky, poukazující na to, že muž a žena mají v určitou chvíli dosáhnout plného rozkvětu velkolepého androgynního stavu, v němž se stanou jedním tělem. Tento stav zárodečně pre-existuje v každém člověku, i pokud to (možnost probuzení a rozkvětu velkolepého androgynního stavu) dosud ani netuší.

Je rovněž hluboce příznačné, že text Apokalypsy uzavírá obraz sňatku, kdy Nový Jeruzalém sestupuje z nebes „krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha“. Poslední odkaz k páru muž-žena určitým způsobem rekapituluje výrazové figury prorockých textů a dá se říct, že završuje biblické zjevení.