Nedůvěra, která znemožňuje rezonanci a empatii, pochybnost o upřímnosti, o poctivosti blahodárných záměrů něčích činů. Označuje-li se jako domněnka velice slabě podložený názor, pak oprávněné obvinění je nezpochybnitelně dokázáno fakty a podezření je legitimní pochybností, k níž vede souběh reálných fakt a vnitřní přesvědčení, že někoho je důvod podezírat (s ohledem na předchozí zkušenosti).

Založené na skutečnosti, může být podezření metodickým postupem poznávání pravdy; v takovém případě je podezření totéž, co předpoklad. Pokud reálný základ postrádá, bere na sebe podezíravost podobu neustálého stavu nejistoty, nedůvěry a to i navzdory pádným argumentům anebo dokonce viditelným, evidentně zřejmým důkazům (jako například v některých případech žárlivosti), který prudce vyvěrá na povrch v podobě nespravedlivých, urážlivých obvinění. Není-li podezíravost korigována bdělostí, láskou, intuicí a inteligencí, vede k negativním a nebezpečným projevům.