Soubor servomechanismů a nezprostředkovaných zásahů vědomí, zásobárna informací a operací vyvolaných rezonancí, ze kterých se budují stavy vědomí. Zprostředkující systém tvořící část „já“, lišící se však od vědomého „Já“, neboť přetrvává v latentní či implicitní podobě, a zároveň lišící se radikálně od nevědomí. Podvědomí představuje receptivní neboli ženskou stránku, zatímco vědomí (mysl) ve vztahu k podvědomí představuje stránku mužskou, aktivní. Podvědomí je jakýmsi „latentním“, potenciálním vědomím, které je nižší než jasné vědomí, ale existuje současně s ním a věrně mu slouží.

Za normálních okolností je podvědomí velmi silné a mnohem rozvinutější u žen. Do značné míry se energeticky nabíjí a dynamizuje prostřednictvím subtilních sil Měsíce. Pro podvědomí se používá také pojem „okrajová zóna vědomí“. Podvědomí bývalo zároveň charakterizováno jako „normální nevědomí“ nebo jako oblast povrchová, blízká „vědomí nevědomí“, která se na rozdíl od „hlubokých“ sfér nevědomí nachází ve vztahu kompatibility s vědomím a je vědomí snadno přístupná. Podvědomí bylo často hodnoceno jako „předvědomí“, přičemž při střetu mezi vědomím a nevědomím bylo zjištěno, že podvědomí se staví do pozice vědomí a podílí se na potlačování nevědomých nutkání. Ta podvědomí filtruje, a tak se do vědomí dostanou jen některá. Také pouze některé útvary vědomí, rovněž filtrované podvědomím, se vstřebají a transformují ve sféry nevědomí.

Proto ačkoli se podvědomí jeví jako záloha, potenciální podsystém vědomí a zároveň jako povědomí a předvědomí a na druhé straně jako nekonfliktní a transparentní nevědomí, nelze tento podsystém začlenit do žádného z obou polárních systémů (vědomí (+), nevědomí (–)), nýbrž je nutné uvědomit si relativně autonomní existenci podvědomí jakožto zprostředkující přechodné sféry či modality mezi vědomím a nevědomím. Někteří v důsledku nevědomosti zaměňují podvědomí s nevědomím, a to i přesto, že nevědomí je obdařeno jinými vlastnostmi.

Na vrub podvědomí byly připisovány vykrystalizované prvky zhaslého či zapomenutého vědomí, psychické automatismy zafixované opakováním a roztříštěné, prvky týkající se dovedností a potenciální paměti, reflektované intelektuální montáže, nereflexivní operační struktury, vědomě nezačleněné perceptivní jevy, které tak plní regulační funkci. Do podvědomí spadají rovněž senzomotorické nevědomé komplexy, návyky všeho druhu (dobré i špatné), operace, které po vštěpení a zafixování nejsou vědomě kontrolovány, a také jevy potenciální paměti se všemi energiemi latentně existujícími v bytosti. Podvědomí v bytosti představuje ve vztahu k vědomí či mysli  šakti (aktivní a neobyčejně tvořivou energii neboli jinak řečeno energetickou sílu). Hlavní silovou osou vědomí, která mu umožňuje se dynamizovat, je ida nádí, úzce spojené s levou nosní dírkou (receptivní, lunární, ženský, jin, (–) aspekt).

Velkým tajemstvím příznačným pro génie i lidi všech epoch je jejich překvapující schopnost dostat se, ať už vědomě či spontánně, do styku s neomezenými silami podvědomí a osvobodit je. Pokud to samé dokážeme i my, budeme schopni neuvěřitelných výkonů. Naše podvědomí ve svých latentních hloubkách už nyní zná řešení na všechny problémy, které nás trápí, a přímo úměrně síle naší víry nám může vyplnit jakékoli přání. Je služebníkem, stavitelem a udržovatelem těla. Jestliže se naučíme, jak ho používat a jakým způsobem ho ovládat, může nás vynést do netušených výšin a vždy nám zajistit úspěch.

V tomto směru jednoduchou, ale nesmírně účinnou metodou, jak dynamizovat podvědomí a zesílit jeho schopnost projevovat se, je sugesce. Sugesci lze tedy považovat za jeden ze základních procesů projevu. Sugesce jakožto jev rezonance s určitými více či méně subtilními energiemi se objevila současně s přírodou a je stejně mocná jako ona. Každý pohyb například děláme pomocí sugesce. Nejprve myslíme, skoro rychlostí blesku, a potom jednáme. Nejdříve si děláme plány a potom je realizujeme. Za osobní znalosti a zkušenosti, neboli jinak řečeno za všechno to, co jsme až doposud nashromáždili, vděčíme komplexní síle sugesce. Osvojení těchto znalostí či pojmů se neustále děje silou sugesce. Dokonce i geniální vědomosti či inspirace, které nám připadají spontánní, jsou nám vždy dány silou sugesce, která neustále vyvěrá z nekonečné božské energie neboli makrokosmické mysli Boha.