Pojem pohostinnost pochází z latiny („hospitalis“) a vyjadřuje dobré přijetí a hoštění někoho.

Pohostinnost může být pojímána jako soubor norem, chování a postojů, nacházejících se v srdci lidské společnosti, známých a nahlížených jako známka duševní otevřenosti.

Svatý apoštol Pavel v „Listu Židům“ (13:2) říká: „Nezapomínejte na pohostinnost. Byli už takoví, kteří, aniž si toho byli vědomi, přijali za hosty anděly.“

I ve „Starém zákoně“ najdeme odkazy na pohostinnost. Starozákonní proroci měli podobný postoj k cizincům a zdůrazňovali nezbytnost s nimi zacházet vlídně, poctít je a považovat je za zvláštní hosty. V „Jóbovi“ (31:31–32) čteme: „Mí domácí říkali: ‚Kdepak by se našel někdo, koho by nenasytil jeho stůl?‘ Vždyť ani cizinec nemusel venku nocovat, své dveře jsem pocestnému otvíral dokořán.“

V „Genesis“ (19:1–3) najdeme epizodu setkání Lota a dvou andělů seslaných Bohem, aby zničili Sodomu a Gomoru. „Večer dorazili ti dva andělé do Sodomy. Lot seděl v sodomské bráně, a jakmile je spatřil, vstal a šel jim naproti. Poklonil se tváří k zemi a řekl: ‚Snažně prosím, páni moji, uchylte se do domu svého služebníka! Umyjete si nohy, přenocujete, a až ráno vstanete, vydáte se znovu na cestu.‘ ‚To ne,‘ odpověděli. ‚Přenocujeme na tomto prostranství.‘ Když však na ně velmi naléhal, uchýlili se k němu a vešli do jeho domu. Vystrojil jim tedy hostinu a napekl nekvašené chleby a oni jedli.“

Rumunský národ je znám pro svou pohostinnost a Rumuni připisují tomuto pojmu skryté subtilní prvky. Podle rumunských venkovských tradic je prostor příbytku posvátným prostorem, do něhož nikdo nesmí vstoupit bez souhlasu majitele. I když hoštění cizinců nebylo povinné, existovaly v křesťanské víře zakořeněné normy, podle nichž odmítnout přijmout v domě cizince mohlo ve skutečnosti znamenat odmítnout přijmout samotného Boha nebo Matku Boží, o níž rumunská lidová tradice říká, že koleduje od jednoho místa ke druhému a hledá klidné místo, kde si může odpočinout.

A tak v předcházejících stoletích existoval rumunský zvyk, který se stal symbolem pohostinnosti rumunského lidu, kdy obyvatelé vesnic nechávali za soumraku chléb a džbány s vodou před vraty svých domů, aby vyhladovělí a žízniví pocestní, kteří tudy v noci procházeli, mohli utišit hlad a žízeň, než se vydají znovu na cestu.