Apriorní soud s povahou osobního či kolektivního názoru, nedostatečně podložený zkušeností a nedostatečně logicky podepřený, opírající se o cit (a rovnající se tak víře), který vyvolává procesy rezonance s určitými subtilními energiemi z makrokosmu (které vždy danému předsudku odpovídají) a přináší určitou míru zkreslení poznání a jeho chybné užití.  Předsudek je výrazem pověry či primitivního poznání, překonaného a neplatného. Jogíni užívají označení předsudek v širším smyslu pro všechny zastaralé úsudky zralé k přehodnocení a překonání.

Předsudek je tedy jakýkoli rozhodně zastávaný, ale nedostatečně podložený a potvrzený názor, za nějž se jedinec staví s celým přesvědčením, aniž by ho podrobil kritickému zkoumání a nestrannému, bdělému, zkušenostnímu zhodnocení. Zcela uspokojivý pro dogmatické a stereotypní myšlení, nedočkavé zakotvit se v jistotách a vyhnout se tak nutnosti vynakládat duševní úsilí a inteligentně uvažovat, kterou jakákoli problematizace předpokládá, je předsudek zpravidla částečně založen na jakémsi reálném základě, opírá se o konstatování určitých fakt, která ovšem pokřivuje a chybně interpretuje, nesmyslně zobecňuje osobní zkušenosti a pozorování, vnímaná jednostranně a jako všeobecně platná, díky ukvapeným a násilně tvořeným asociacím a srovnáním. Z běžného uvažování každodenního života je obtížné, ne-li zhola nemožné vymýtit předsudky, které jsou velkým handicapem v teoretickém myšlení, které „ochromují“, omezují jeho horizont jeho otázek, tvořivost a důvtip, což jsou nezbytné předpoklady nalézaní a objevování nových poznatků.

Předsudečnost je atributem uzavřeného myšlení, slabě přístupného kritice, omezeného na klišovitou komunikaci. V následujících větách pozná každý řadu tvrzení, která se tváří jako vědecká, avšak ve skutečnosti jsou pouhými předsudky: o alkoholu a alkoholismu (podle Collemana, 1975):

• Alkohol je stimulant.
• Alkohol sehrává zásadní roli při léčbě některých nemocí.
• V dechu lidí, kteří pili, lze vždy zaznamenat alkohol.
• Zkreslení schopnosti uvažovat, plynoucí z požívání alkoholu, nenastává, dokud se neobjeví zjevné známky opilosti.
• Směsí „čistých“ nápojů se člověk opije rychleji.
• Muž dokáže opilost kontrolovat lépe, než žena.
• Alkohol je droga daleko méně nebezpečná, než jiné (např. marihuana).
• Lidé se „silnou vůlí“ se nemusí obávat, že by se z nich mohli stát alkoholici.
• Úspěšně vyléčení alkoholici se mohou vrátit ke „společenskému pití“, tedy příležitostnému užívání alkoholu.

Tyto příklady výmluvně vypovídají o obrovské síle, kterou může předsudek mít a o zjevných následcích, které může s sebou nést.

Jakkoli absurdní by byly, jsou předsudky veřejnosti mnohem „pochopitelnější“ (protože stojí mimo vědeckou rigoróznost), než lékařské (například), jejichž podivnosti jsou nejen zneklidňující, ale přímo nebezpečné. Zobecnění osobního případu (tak zvané vlastní zkušenosti) na obecný vzor je zdrojem předsudků, které v závislosti na postavení jejich šiřitele, pronikají do různé dálky, jejich škodlivý účinek se tím omezuje anebo naopak rozšiřuje a někdy dosahuje překvapivých rozměrů.

Ohledně systému jógy a jeho přirozeně terapeutických vlastností panuje stále ještě mnoho předsudků, které nijak neoslabují potenciál jeho působení, zatímco mnoho trpících stále čeká na setkání s jógou, které by jim mohlo přinést mnoho dobra. Zvuky samohlásek, s nimiž pracujeme, je třeba vydávat vždy ve stavu naprostého uvolnění - buďto ve stoje anebo v některé snadno přístupné ásaně či v pozici, kdy sedíme (případně na židli) s rovnou páteří a tváří jsme obráceni k magnetickému severu, nebo vleže na zádech (s hlavou směřující k magnetickému severu a nohama k jihu) - tato poslední poloha je obzvláště doporučovaná nemocným.  Jednoduchá metoda cvičení s táhle vydávanými zvuky samohlásek již byla vědecky ověřena a přinesla mimořádně velký užitek jak trpícím, tak dokonale zdravým.

Pod přísným klinickým dohledem a za důsledné kontroly mnoha lékařů, přinesla tato jednoduchá a dokonale přirozená metoda udivující a často nečekané důkazy o své účinnosti, zmírnila či zcela vyléčila mnoho chorob.