Prototyp (řecky protos „prvotní“, „elementární“ a typos „otisk“, „znak“) je hmotný či ideální předmět, který slouží jako prvotní vzor, původní základ, od něhož se vychází při tvorbě série stejných či jemu podobných předmětů, co do látky, obsahu či formy, jeho stavby a funkcí. V dějinách filosofie zaměstnávala definice obsahu a funkce konceptu prototypu převážně zástupce objektivního idealismu.

Neboť vytušili a zdůrazňovali aktivní vliv subjektu na stavbu myšlení, přikládali prototypu duchovní výklad, přičemž obraceli vztah mezi objektivním a subjektivním, reálným a ideálním a zabývali se jím pouze v rovině ducha, mimo a jaksi odtrženě od objektivně smyslové, praktické činnosti člověka. Prototyp tak vyvstává, pod vlivem platónského pojetí idejí, jako ideální, neměnná, transcendentní, tvořivá a utvářející forma reálných věcí, bytostí, přírody samotné, chápané jako čistá potencialita.

V současné epistemologii sehrává prototyp důležitou teoretickou roli v interpretaci procesu idealizace. Takže kognitivní význam pojmů odpovídajících idealizovaným předmětům se zakládá na postulování reálné existence prototypu těchto předmětů ve vnějším světě. Právě reálnost prototypů idealizovaných předmětů dovoluje, aby po vytvoření daných pojmů, bylo možno dále odstoupit od rozlišení mezi nimi a odpovídajícími prototypy a zacházet s nimi, jakoby to byly skutečné věci.