Termín označuje značný počet buddhistických škol a tradic, které se zaměřují na uctívání božství v podobě Nejvyšší tvůrčí ženské energie (šakti). Původ tohoto duchovního proudu uctívání Velké kosmické Matky (věčného ženství) se ztrácí v nejvzdálenějších dobách prehistorie, přičemž je masově rozšířen zejména v indické kultuře. Šakti neboli imanentní Bůh v rámci veškerého Stvoření je chápán jako ženský (-) protějšek Nejvyšší transcendentní skutečnosti (+). Nejdůležitějšími aspekty šakti je deset velkých makrokosmických mocností (daša mahávidjá) v Indii známých pod různými jinými jmény, z nichž nejrozšířenější jsou Kálí, Durgá, Sarasvatí, Annapurna, Čandi, Lakshmi, Párvatí, Umá, Sati a Rádhá. Základní tradiční spisy šaktismu se nazývají tantry, avšak tantrismus jako takový je mnohem rozsáhlejší systém než šaktismus.