Označení pro tradiční duchovní systémy a školy, z nichž nejdůležitější jsou: Prátjabidžna, Trika, Pašupata, Kaula a Šiva Siddhanta, které se věnují filosofickým i praktickým přístupům k duchovnosti. Společným jmenovatelem všech těchto cest je uctívání a vzývání Nejvyšší transcendentní skutečnosti v podobě Šivy (Bůh v podobě věčného mužství).

S prvním písemným důkazem existence této cesty Šivy se setkáváme ve Švétášvataře upanišadu. Velký indický epos Mahábhárata rovněž odráží trvale rostoucí význam Šivy a křesťanská éra dokládá mimořádný rozkvět šivaismu zejména na konci prvního tisíciletí našeho letopočtu, spolu s velmi bohatou tradiční literaturou. Žáci šivaismu se významně podíleli na rozvoji systému jógy zejména po asketické linii. V tomto směru je významné, že slavný učenec a filosof Rádžasekhara ve svém rozsáhlém díle Šad Dharma Sammučája (Sborník šesti systémů) definoval šivaismus jako „velkou tradici jógy“ (jóga mata).