Nástroje poznání okolní skutečnosti. Lidé mají pět smyslových orgánů zvaných džňánendríje: 1) nos (ghrána) spojený s múladháračakrou, 2) jazyk (rasa) spojený se svádhišthánačakrou, 3) oči (čaksu) spojené s manipúračakrou, 4) pleť (tvak) spojenou s anáhatačakrou a 5) uši (srotra) spojené s višuddhačakrou. Přestože uvádíme odpovídající fyzické orgány, představují džňánendríje ve skutečnosti spíše vnitřní smyslovou skutečnost.

Ve velkém eposu Mahábháratě je pět džňánendríjí přirovnáno k lampám, které svítí na vysokém stromě a osvětlují věci a bytosti pod sebou a umožňují tak jejich poznání. Povětšinou obrací smysly pozornost k pomíjivým vnějším skutečnostem, namísto aby jí pomáhaly soustředit se na nesmrtelné nejvyšší Já (átman). Proto se aspirantovi soustavně radí, aby se cvičil v jejich dokonalé kontrole. V Katha upanišadu je tělo přirovnáváno k vozu a smysly k nepoddajným koním, kterým je třeba nasadit uzdu. Další, v Indii velmi oblíbená metafora přirovnává proces izolace od smyslového světa (pratjáháry) k želvě, která se stáhne do krunýře.

Smyslové orgány dominantně ovlivňují život běžného člověka. Spis Agni purána o tom říká: „To smysly nás vedou do nebe či do pekla. Člověk se vydává tím či oním směrem podle toho, jestli je pán svých smyslů, anebo jejich otrok.“

Bhagavadgíta nabízí následující analýzu hry pozornosti: „Když člověk myslí na věci či bytosti, okamžitě se s nimi dostává do kontaktu. Z tohoto kontaktu se rodí touha [káma] a z touhy se často živí hněv [kródha]. Z hněvu pramení rozrušení a zmatek [samoha] a ze zmatku vzniká škoda paměti. Zkáza moudrosti [buddhi] nastává brzy po poškození paměti. Je známo, že ztrátou moudrosti je takřka ztracen člověk.“

Moudrý text doporučuje následující postoj: „Ačkoli žije se smysly a mezi jejich předměty, člověk se silnou, dokonale ovládnutou a do božské harmonie včleněnou myslí udrží svoji mysl dokonale odpoutanou od přitažlivosti [rága] a odporu [dvéša]. Mysl takového člověka je pak plně pod kontrolou nejvyššího Já [átman], a proto snadno dosahuje blaženého klidu [prasada].“

„Jakmile dosáhl dokonalého klidu vědomí, transcenduje jogín všechno utrpení a v jeho bytosti se plně probouzí duchovní rozlišování.“