Vnitřní stav naprosté spokojenosti a naplnění. Stav intenzivní, naprosté, hluboké, stálé a dlouhodobé spokojenosti představující optimum lidského života. Štěstí je stav naprostého uspokojení, které je pociťované jako bohaté a stálé. Někteří mudrci zastávají názor, že štěstí musí být těsně spojené s úspěchem v něčem, čemu se věnujeme. Nejušlechtilejší aktivita člověka je podle nich pěstování moudrosti.

Nalezení konečné pravdy a spočinutí v plném soustředění na ni vyvolává v člověku pravé, dokonalé, úplné a stálé božské štěstí bez objektu. Velcí filosofové věří, že štěstí označuje rozpoložení duše člověka žijícího v souladu se svou hlubokou přirozeností. Štěstí je něco jiného než rozkoš, která je pomíjivá. Štěstí je také odlišné od radosti, která je dynamičtější. Štěstí je také něco jiného než blaženost duše.

***

Kladná karma či dobrý osud, příznivý úděl. Předurčení, které nám přináší výhody. Štěstí nepřichází jen náhodou, ale objevuje se zásluhou našich blahodárných činů a myšlenek pocházejících z předchozích existencí, za něž jsme nyní spravedlivě odměněni. „Dobře sej, dobře sklidíš,“ říká lidová moudrost. Ke štěstí se vztahuje bezpočet rumunských přísloví: „Štěstí je slepé“; „Štěstí nám dává Bůh“; „Jak si štěstí uděláš, takové ho máš“; „Štěstí je vrtkavé, nejedná-li člověk tak, aby si ho udržel“. Tato přísloví o štěstí fakticky obsahují hluboké porozumění životu.

V jogínské koncepci si člověk utváří vlastní osud v závislosti na subtilní energii, kterou prostřednictvím rezonance s nekonečnými ohnisky síly v makrokosmu uvádí v činnost v určitých konkrétních okolnostech. Z jogínského úhlu pohledu je štěstí vědomým spuštěním celé série příznivých událostí a okolností, které přináší úspěch, přičemž se jedná o proces, který člověk ovládá prostřednictvím rezonance.

Dále je štěstí chápáno jako naplnění blahodárné tužby či příležitost.