Jóga, stejně jako všechny autentické esoterické tradice světa, pohlíží na lidskou bytost jako na hierarchický systém, sestávající z postupně po sobě následujících, více či méně subtilních obalů neboli prostředků (kóša), přičemž každý takový obal vibruje na určité převažující frekvenci. Specifická frekvence každého obalu (kóša) je tím, co mu propůjčuje menší či větší stupeň subtilnosti.

Na nejnižší úrovni co do frekvence vibrace se nachází obal annamajakóša („kóša“ = „obal“, „májá“ = „(iluze) stvořená z“, „anna“ = „potrava“, „výživa“), iluzorní „plášť“ udržovaný požíváním a vstřebáváním potravy člověkem, zatímco na nejvyšší úrovni vibrace se nachází vesmírný obal transcendentní reality neboli ánandamajakóša, který představuje nekonečné čisté bytí, čisté vědomí a čistou blaženost a který halí nesmrtelné božské Já (átman).

Mezi těmito dvěma krajnostmi: 1) hrubým fyzickým obalem (annamajakóša) a 2) obalem blaženosti (ánandamajakóša) existuje řada „meziprostředků“ (více či méně subtilních a pro běžný fyzický zrak neviditelných), obalů či plášťů lidské bytosti, vnímatelných pouze jasnovidně: vitálně emocionální obal (pránamajakóša), psychomentální obal (manómajakóša) a nadvědomý obal (vidžňánamajakóša). S výjimkou pravých zasvěcenců a pokročilých jogínů nejsou tyto obaly přístupné a nelze je normálně vnímat v banálním stavu vědomí běžného člověka. Přesto se dá občas jejich existence (která je reálná v subtilní rovině, v níž se trvale nacházejí) vydedukovat z jejich různého působení, a to především těmi, kdo mají jistou dávku inteligence a intuice.

Po tisíce let byly tyto více či méně subtilní (a pro běžné vidění kromě fyzického těla všechny neviditelné) obaly předmětem hlubokého introspektivního bádání mnoha jogínů. Na základě v tomto směru nashromážděných nesmírně obrovských zkušeností pak jogíni rozvinuli to, co bylo nazváno a čemu se i dnes říká esoterická anatomie lidské bytosti. Tato anatomie se zakládá na zvláštní fenomenologii zřetelně změněných a vyšších (blahodárných) stavů vědomí, zejména v důsledku božských duchovních prožitků, vyplývajících ze správně a vytrvale prováděných jógových praktik. Přesto jejich hlavním účelem není pouze poskytnout všeobsažný či analytický popis, ale posloužit jako základní mezníky (stejně jako je cesta zaznačená ve zmenšeném měřítku na mapě) pro důsledné pokročilé praktikanty, kteří plni nadšení kráčí po této duchovní cestě (cestě jógy).

Tři základní těla: 1) kauzální tělo (káranašaríra), 2) subtilní neboli astrální tělo (súkšmašaríra) a 3) hrubé neboli fyzické tělo (sthúlašaríra) sestávají z určitého uspořádání pěti obalů neboli plášťů lidské bytosti (annamajakóša, pránamajakóša, manómajakóša, vidžňánamajakóša a ánandamajakóša).

Kauzální tělo – káranašaríra – obsahuje ánandamajakóša (obal božské blaženosti), první obal, do něhož je oděno božské nesmrtelné Já, átman. Tento obal transcenduje podmíněné bytí a formu, nachází se na stupni čistého bytí a odpovídá Íšvara, božské osobnosti a beztvarému řádu. Označení „tělo“ lze spojovat s obalem ánandamajakóša jenom ve vztahu k projevenému a pouze ve smyslu, že obsahuje v zárodku či v principu tvarový projev. Káranašaríra je nazývána „příčinným tělem“, neboť obsahuje příčiny neboli zárodky, z nichž vzniká tělesný neboli hrubý obal a subtilní neboli astrální tělo. Subtilní neboli astrální tělo a kauzální tělo jsou obě trvalá, existují a působí společně.

Vzájemné průniky tří základních těl lidské bytosti se mnoha způsoby odhalují v trojí přirozenosti člověka. Na hmotné úrovni, na Zemi, si je člověk v bdělém stavu větší či menší měrou vědom těchto tří těl svého božského ducha (átman). Když přijímá čichové, chuťové, vizuální, hmatové či sluchové vjemy, je nejvíce zapojeno a využíváno fyzické tělo. Mentální vizualizace či jakýkoli volní akt mají původ v astrálním těle a jsou s ním úzce spjaty. Co se kauzálního obalu týče, ten se projevuje zejména prostřednictvím čistého a vytříbeného myšlení, jako je tomu u introspekce a především u hluboké meditace božské povahy. Z tohoto hlediska je naprosto přirozené dělení lidí do tří obecných kategorií: na „materialisty“, „voluntaristy“ a „vytříbené intelektuály“, podle toho, převládají-li v dané lidské bytosti projevy fyzického, astrálního či kauzálního těla.

Člověk se ztotožňuje se svým fyzickým tělem přibližně 16 hodin denně. Ve spánku se sny mnohdy nevědomě uniká do svého astrálního těla a spontánně, bez úsilí vytváří předměty, situace a bytosti způsobem příznačným pro astrální bytost. V hlubokém spánku beze snů přenáší střed svého vědomí, neboli pocit já, do kauzálního těla. Pouze takový spánek je hluboce občerstvující a sjednocující. Při snění je spící do určité míry ve styku s astrálním tělem, právě z tohoto důvodu není spánek vždy zcela zotavující.

Ánandamajakóša je v lidské bytosti úzce spjata se sahasrárou. Kauzální tělo je utkáno a složeno z myšlenek. Kauzální bytost „žije“ a pohybuje se v překvapivě velkolepé, nesmírně subtilní a blažené sféře čistých myšlenek. Kauzální tělo slouží jako základní matrice 35 silových myšlenek, z nichž je fakticky složeno. Kauzální touha je naplňována zejména nadvědomými vjemy či hlubokou, vytříbenou kontemplací. Bytost, která se už téměř úplně duchovně osvobodila a nenese už jiný vnější obal, než kauzální tělo, spatřuje celý vesmír a téměř zcela se s ním ztotožňuje jakožto s nejvyšší mentální objektivací sesterských silových myšlenek absolutního Stvořitele.

Kauzální bytost dovede „zhmotnit“ cokoli pouhým okamžitým aktem nejvyšší vůle a myšlení. Proto se kauzálním, nesmírně duchovně vyvinutým bytostem jeví dokonce i nekonečné astrální štěstí poněkud hrubé a jaksi nižší. Kauzální bytost okamžitě naplňuje svá přání tak, že ihned projeví či konkretizuje jev, předmět či aspekt, po němž touží, prostřednictvím okamžitého aktu nejvyšší vůle a myšlení. Kauzální bytost, která není oděná ničím jiným než výsostně vytříbeným závojem kauzálního těla, dovede snadno projevovat a vdechnout život dokonce i některým fyzickým anebo astrálním vesmírům, po božském vzoru absolutního Stvořitele.

Struktura jakéhokoli projeveného světa je součástí klamného kosmického snu, proto má božský duch, jehož tělem je pouze jemný kauzální závoj, úžasně obrovskou tvořivou moc po vzoru absolutního a nekonečně všemohoucího Božího ducha.

Astrální neboli subtilní tělo – súkšmašaríra – je složeno ze tří subtilních plášťů: 1) vidžňánamajakóša (nadmentální obal neboli obal vyššího intelektu), jenž obsahuje pět podstat či základních principů (tanmátra) a vyšší intelekt buddhi, 2) manómajakóša (mentálně-emocionální plášť, jenž obsahuje celek individuálního vědomí ahamkára – manas – čitta a 3) pránamajakóša (éterický neboli vitální plášť), který zahrnuje nástroje poznání (džňánendríje), nástroje konání (karméndríje) a pět subtilních dechů (váju).

Svým způsobem teprve od úrovně vidžňánamajakóša můžeme použít pojem „šaríra“, jehož význam některé hinduistické duchovní školy vykládají jako „závislý na šesti principech“, čili na vyšším principu (buddhi) a pěti základních podstatách (tanmátra).

Astrální tělo je tedy sídlem či nástrojem mysli (manas) a citovosti. Systém smyslů odpovídá v případě astrálního těla nebo astrální bytosti určité formě vědomí a citovosti v subtilním (astrálním) těle tvořeném pránou. Astrální tělo je zcela necitlivé vůči zimě, teplu anebo jakýmkoli jiným vnějším podmínkám. Jeho anatomie obsahuje subtilně astrální mozek, úzce související se sahasrárou a šesti subtilními silovými centry (čakrami), která umožňují vysílání a příjem vytříbených kosmických energií a která se nacházejí podél sušumná nádí neboli základní subtilní mozkomíšní osy.

Astrální srdce představované anáhatačakrou vstřebává subtilní citovou energii a světlo božské lásky, které probouzí a zvyšuje extatický stav vnitřního osvícení přímo v subtilním mozku. Astrální svět je vnímatelný především prostřednictvím šestého smyslu – astrální intuice. Prostřednictvím tohoto smyslu astrální bytost okamžitě získává, či jinak řečeno vnímá, subtilní zrakové, sluchové, čichové, chuťové a hmatové vjemy. Tělo astrální bytosti, i když utrpí nějaké poranění, může být takřka okamžitě uzdraveno prostřednictvím pevného volního činu a soustředění blahodárné tvořivé představivosti, díky nimž bude zakrátko vypadat zcela stejně jako před poraněním. Prostřednictvím astrálního těla můžeme okamžitě vnímat či sdělovat různé stavy skrze telepatii, empatii a duševní „televizní přenos“ neboli spontánní duševní jasnozřivost. Díky tomuto nevýslovnému jevu se zcela vyvarujeme scestností či nepochopení, způsobených nadměrnou představivostí nebo stupidní skepsí a omezeným racionalismem, anebo omylů, které nastávají v důsledku chybného výkladu. Navždy se tak vytratí nepříjemné zmatky vyplývající z psaného či mluveného slovního projevu.

Subtilní astrální tělo se skládá z 19 subtilních prvků, které se dělí do tří hlavních skupin: 1) nadmentální (spojené s vidžňánamajakóša), 2) psychomentální (spojené s manómajakóša) a 3) vitálně-emocionální (spojené s pránamajakóša). Oněmi 19 složkami jsou: 1) vyšší mysl neboli nadindividuální intelekt (buddhi), 2) ego neboli individuální vědomí (ahamkára), 3) individuální myšlení či jinak řečeno primární podvědomá mysl (čitta), 4) nižší mysl, vědomí smyslů neboli vnitřní smysl (manas); 5 nástrojů poznání (džňánéndríja), jejichž sui generis hrubou obdobou jsou fyzické smysly téhož názvu: 5) nos a čich (ghrana), 6) jazyk a chuť (rasana), 7) oči a zrak (čakšus), 8) pokožka a dotykový smysl neboli hmat (tvach), 9) uši a sluch (šótra); 5 nástrojů konání (karméndríje), které analogicky odpovídají hrubým orgánům téhož jména: 10) vyměšovací orgány (páju), které jsou v úzkém spojení s múladháračakrou, 11) reprodukční orgány (upastha), které jsou v úzkém spojení se svádhišthánačakrou, 12) nohy neboli pohybové orgány (páda), které jsou v úzkém spojení s manipúračakrou, 13) ruce (pani), které jsou v úzkém spojení s anáhatačakrou, 14) ústa neboli hlasový orgán (vach), který je v úzkém spojení s višuddhačakrou; 5 cest neboli forem subtilního vitálního dechu odpovídajících různým tělesným funkcím: 15) apánaváju, nádech neboli dech považovaný za sestupný a ovládaný prostřednictvím múladháračakry, 16) vjánaváju, střední subtilní dech mezi pránou a apánou, kterému v organismu odpovídá krevní oběh a ovládaný prostřednictvím svádhišthánačakry, 17) samánaváju, subtilní dech, který uskutečňuje trávení neboli látkové vstřebávání a který je ovládaný prostřednictvím manipúračakry, 18) pránaváju, vlastní dýchací dech, ovládaný prostřednictvím anáhatačakry, 19) udánaváju neboli vzestupný subtilní dech, ovládaný prostřednictvím višuddhačakry.

Tento subtilní soubor astrálního těla tvořený 19 subtilními prvky vždy přežívá smrt fyzického těla. Astrální touha vede ke všem subtilním a vytříbeným formám stavů či vibrací. Astrální bytost se neustále těší ze vznešené, éterické hudby sfér, nekonečné ohromující lásky, fascinujícího průsvitného divadla astrální tvorby, jež se odehrává v udivující bohatosti a svobodě, v nekonečné rozmanitosti subtilních světelných paprsků. Astrální bytost extaticky chutná, dýchá a hmatá světlo. Astrální touha je rovněž úzce spjata s možností či schopností astrální bytosti tvořit jakékoli předměty jako obdivuhodné formy různobarevného světla či jako projekce – zhuštění všech svých snů, tužeb a myšlenek. V astrálním světě se může projevovat svobodná subtilní schopnost konkretizovat či promítnout všechny myšlenky a přání do vnějších světelných forem.

Hrubé neboli fyzické tělo – sthúlašaríra – odpovídá obalu annamajakóša („kóša“ = „obal“, „májá“ = „iluze stvořená z“ „anna“ = „potrava“, „výživa“), iluzorní plášť udržovaný požíváním a vstřebáváním potravy člověkem. Toto tělo se nachází na nejnižší úrovni frekvence vibrace a je složeno z pěti hmotných či tělesných prvků (bhúta): země (prthiví), voda (ápas), oheň (tédžas), vzduch (váju) a éter (ákáša). Z chemického hlediska je fyzické tělo složeno z 16 hrubých (fyzických) prvků, jimiž jsou kovy a nekovy.