Littré definuje takt následovně: „Jemný a spolehlivý úsudek ve věcech vkusu a slušnosti a způsob chování ve společnosti.“

Člověk, který má takt, je přívětivý, pozorný a zdvořilý, aniž by byl podlézavý. Věnuje každému takovou pozornost, jakou si zaslouží. Umí okamžitě rozpoznat hodnotu lidí a vycítit, jakou hodnotu přisuzují sami sobě. Respektuje pravidla chování a vlídnost považuje za společenskou nezbytnost. Snaží se mluvit uhlazeně a vhodně odstiňovat své myšlenky.

Rovněž vnímá okamžiky, které si žádají ticho. Umí taktně převést na jiné téma hovor, který začíná být trapný nebo nebezpečný pro soulad skupiny. Nařizuje diskrétně a řídí lidi s šarmem. Umí používat různou intonaci hlasu podle okolností. Jeho vlídnost není předstíraná, protože chová a pěstuje hlubokou lásku ke svým bližním. A ovládá ještě jedno tajemství: umění vžít se do situace druhého a empaticky cítit, co cítí druhý.