Transfigurace je vyšším transformujícím způsobem nahlížení na realitu, který bytosti umožňuje rychle se dostat do stavu okultní rezonance^® s božskými subtilními energiemi, silovými sférami a vznešenými vytříbenými aspekty z makrokosmu. Prostřednictvím tohoto procesu se prvky vnější reality, přefiltrované zušlechťujícím náhledem, představivostí a vyjadřovací silou toho, kdo transfiguruje transformují (zejména pro samotného transfigurujícího) do nové, vytříbené, nádherné, duchovně citové reality s vnitřním nábojem, což vede k prožitku určité formy extáze. Na příkladu vznešeného uměleckého poznání lze doložit, že transfigurace je důkazem aktivní a hluboce tvůrčí úlohy vědomí obecně, v józe často zdůrazňované.

Specifičnost vznešeného uměleckého poznání, schopného znovu stvořit skutečnost v prohloubených, idealizovaných, povznesených, archetypálních hypostazích (a to i ve formě projektu, stavby či modelu, prostřednictvím jeho pozvednutí na různé stupně transfigurace od vnímavého konkrétna k vnímavému abstraktnu a ve výrazové podobě odpovídající každému z daných stupňů), přinesla umění označení (přijatelné jako metafora) „magické zrcadlo skutečnosti“. Transfigurace hraje zásadní roli v milostné kontinenci^® a v nekončícím tantrickém milování.