Byl proslulým svatým, zasvěcený bráhmanem a autorem Rgvédu VII. Je známý pro boj, který vedl se sv. Višvámitrjou, který byl narozený ve kšatrijské kastě (kastě bojovníků). Jejich spor odráží boj o svrchovanost mezi bráhmany a kšatriji. Kšatrijové byli moudří vládci, kteří odmítali příkazy od kněžstva, často plného pýchy a domýšlivosti. Vasištha a Višvámitra se smířili a skrze intenzivní duchovní praktiky byl Višvámitra povznesen mezi kastu bráhmanů. Podle Manua se Vasištha řadí k sedmi velkým ršijům a k jednomu z deseti pradžápati, potomků Brahmových.

Jeden z hymnů Rgvéd jej označuje za syna Varunova a jiný zase jako ochránce obydlí. Vasištha prý chtěl jednou vstoupit do Varunova domu, když se na něj rozštěkal pes, Vasištha na něj promluvil a pes se po jeho slovech utišil a usnul. Odtud pochází dnešní zvyk neustále recitovat z veršů Vasišthy v případě, kdy do domu násilně proniká zloděj, případně pro zabránění takovým situacím předem.

Vasištha byl pánem Surabhí („kráva dávající energii hojnosti“), která mu pohotově plnila všechna jeho přání. Tato kráva dokonce vyvolala závist ve Višvámitrovi, který ji chtěl vlastnit. O historickém zápase mezi těmito svatými existuje mnoho básní a fabulí, které jsou především soustředěny ve Rámájaně. Vasištha byl knězem královské rodiny Dašaratha a otcem Rámy. Válmíki napsal pojednání v sanskrtu - Jógavásištha, ve kterém velmi věrně vykládá učení, které Vasištha dával svému milovanému žákovi Rámovi.