Nejzazší identita bytosti. Povaha vědomí byla v průběhu dějin starobylého jógového systému jedním z hlavních námětů jeho reflexí. Mnoho jógových škol se shoduje na transcendentním pojetí mysli a zastává názor, že vědomí není produkt omezeného sepětí mysl-tělo a tím méně pouhým výplodem mozku. Má se za to, že jeho transcendentní povahu je možné metafyzicky „pochopit“ prostřednictvím vědomí samotného a že nejobjektivněji ji lze „ověřit“ prostřednictvím nejvyšších jogínských stavů kosmického vědomí – nadvědomé extáze, nazývané v józe asampradžňátasamádhi či nirvikalpasamádhi.

Na vědomí se v jógovém systému pohlíží jako na nejzazší identitu lidské bytosti. Právě proto se v józe vědomí označuje i jako nesmrtelné Já (átman nebo puruša), nehasnoucí jiskra z ducha Boha Otce, která stojí, jakožto věčná podstata bytosti, nad tělem, myslí i řečí.

Podle nedualistických duchovních škol je toto nejvyšší vědomí (částečka či jiskra z Boha) naprosto blažené (ánanda) a nesmírně skutečné (sat). To o něm Ježíš říká: „Poznejte pravdu a pravda vás osvobodí.“ Nelze ho poznat z vnějšku, ale může být realizováno vnitřně. Plná realizace či skutečné zjevení věčného Já (átmanu) je alfa a omega všech forem jógy.

Mnohatisíciletá tradice jógového systému vypracovala model čtyř základních stavů vědomí člověka: džágrat, svapna, sušupti a turíja.

1. Džágrat odpovídá stavu vědomí často označovanému jako bdění, v němž člověk přemýšlí a jedná obvyklým způsobem potom, co procitl ze spánku. Je to běžný stav vědomí, který používá devatenáct orgánů poznání – pět nástrojů smyslového vnímání (džňánendríjí), pět nástrojů konání (karméndríjí), pět životních dechů (váju), mysl neboli vnitřní smysl (manas), individuální vědomí (ahamkára), myšlení (čitta) a vyšší intelekt (buddhi) – k vnímání a hodnocení vnějších věcí a aspektů. Je to stav, kdy jsou smysly a myšlenky obrácené navenek. Džágratávasthou se rozumí vnímání všech čtyř stavů vědomí: džágrat, svapna (vědomí stavu spánku se sny), sušupti (stav hlubokého spánku beze snů) a turíja (doslova „čtvrtý stav“).
2. Svapna. Stav snění, který se projevuje pouze ve spánku, kdy si individuální duše (džívátman), nezávisle na těle a vnějším světě, vytváří v souladu se svými převažujícími přáními a sklony iluzorní svět sestávající z mentálních pojmů. V bdělém stavu ho považujeme za neskutečný, avšak ve snu si neuvědomujeme, že jde o iluzi, a necháváme se do něj vtáhnout. Svapna patří mezi čtyři avasthy. Ve védántě je tento stav vědomí nazýván tajdžása, zářící nebo světelný.
3. Sušupti. Stav hlubokého spánku beze snů, kdy neexistuje ani myšlení, ani ego a kdy zcela ztrácíme vědomí svého těla a fyzického vesmíru, který obýváme v bdělém stavu. Sušupti umožňuje přístup k blaženosti (ánandě) uceleného jednotícího poznání (pradžňá), prožívaného ve věčné přítomnosti. Ani v nejmenším to není stav nevědomí, vjemy a běžná mysl jsou v něm pozastaveny jen dočasně. Patří rovněž mezi čtyři avasthy. Ve védántě je někdy nazýván pradžňá.
4. Turíja znamená „čtvrtý“. Čtvrtý základní stav vědomí (vrtti) – nadvědomí, charakteristický pro stavy osvícení a božské extáze (samádhi). „Čtvrtým“ se nazývá proto, že transcenduje ostatní tři běžné stavy vědomí: 1) bdělý stav, 2) stav snění a 3) stav hlubokého spánku beze snů.

Tento stav absolutního vědomí se nachází za myslí, kauzalitou a identifikací s tělem. Ve své úžasné velikosti a hloubce je téměř nepopsatelný. Je to stav, kdy se jogín nachází v hlubokém spojení s Brahmanem (Bohem). Mándúkja upanišad, který předkládá podrobnou analýzu různých stavů vědomí, popisuje turíju v zásadě prostřednictvím negací, protože jakékoli tvrzení předpokládá omezení, zatímco Brahman je nepodmíněný.

A tak turíja není „ani objektivní, ani subjektivní zkušenost“, je „neviditelná (adharista), nepochopitelná (agrahja), neurčená (alakšana), nepředstavitelná (ačintja), nepopsatelná prostřednictvím atributů (avjapadešja)“. Turíja je jediná základní podstata (pratujajasára) nesmrtelného božského Já, átmanu, a postrádá veškeré stopy rozvoje projevu (prapaňčaupašama). Její kladná definice ji proto popisuje jako „čisté a zcela sjednocené vědomí, naprostý nevýslovný blažený mír“, který je „vlastní přirozeností átmanu“.

V úzké spojitosti se zjevením konečné božské podstaty dále nabízíme několik záchytných bodů pro porozumění. V podstatě je vědomí v první řadě souhrn složitých procesů souběžných rezonancí. Vědomí je a zůstává velkou záhadou pro každého člověka, neboť ho nelze změřit, ani vyčíslit. Dokonce i v případě povrchních a nevědomých lidí zůstává vědomí neměnným způsobem jedním z nejdůležitějších aspektů jejich reality, kterému se ale, navzdory jeho významu, bohužel věnují nejméně. Pro kohokoli z nás je a zůstává největší záhadou skutečná povaha vědomí.

Stručně bychom mohli říci, že vědomí je obecně stav bdělosti a schopnost odezvy na vnitřní i vnější podněty, kterou se v mikrokosmu naší bytosti spouští procesy rezonance. Vědomí člověka závisí jednak na jistých neviditelných subtilních strukturách (kóšách), jednak na centrálním nervovém systému. Vědomí dovoluje člověku být v komplexním vztahu k sobě samému, k bezprostřednímu i vzdálenému prostředí a k celému makrokosmu. Všechny životní, psychické, mentální, nadmentální, duchovní a jiné funkce jsou ve vzájemné souvislosti.

Z hlediska poznání konečné pravdy jejím zjevením můžeme dodat, že vědomí umožňuje zrcadlení a vnitřní reprezentaci světa a tak člověku umožňuje dosáhnout více či méně hlubokého poznání (které vždy těsně souvisí s převládající vibrační frekvencí jeho vnitřního světa) jeho bezprostředního okolí (prostředí) a také vzdálené nebo nesmírně vzdálené skutečnosti.

Být vědomý znamená v první řadě být velmi pozorný a dostatečně jasně si uvědomovat, co se právě odehrává tady a teď ve vašem vnitřním vesmíru. Je nezbytné si zapamatovat, že vědomí není jednou z dalších funkcí, ale že ve skutečnosti je tvořeno mnoha funkcemi zároveň. Vědomí člověka je cosi víc než jen součet jednotlivých svých složek. Vědomí se rodí jak ze složitých simultánních procesů okultní rezonance spuštěných v našem vnitřním vesmíru, tak z komplexních opakovaných ozvuků energií o různých vibračních frekvencích a informačních obvodů (a také některých nádí).

Laboratorní výzkumy ukazují, že aktivita lidského mozku se liší v závislosti na stavu vědomí. Bylo zjištěno, že ve spánku je mozková aktivita pomalejší než v normálním stavu takzvaného bdění, a tento stav byl nazván alfa stav. Specialisté rozdělili různé stavy vědomí podle rytmu elektrické aktivity na: alfa, beta, théta a delta. Tajuplné stavy vědomí odlišné od běžných se nazývají změněné stavy vědomí. K nim patří i blahodárné stavy transu. Při poznávání konečné pravdy hraje vědomí člověka obrovskou roli.