Zřeknutí se, je kladná vyšší morální kvalita, která se projevuje oddaností zacházející až k oběti, která je známkou značného překonání egoismu. Zřeknutí se dosahuje prostřednictvím obětavosti, kdy obětujeme vlastní zájmy, v některých případech dokonce život službě božské věci – pro dobro planety anebo ostatních lidí. Takové činy jsou potřeba hlavně ve zvláštních případech (například při: přírodních katastrofách, revolucích, válkách, za okolností, které ohrožují lidské životy atd.), vždy, když božské aspirace druhých nebo jejich záchrana mohou být uskutečněny jen tím, že obětujeme své vlastní.

Člověk je k činům, které zahrnují zřeknutí se, veden určitým božským ideálem, který ve výjimečných situacích nemůže být udržen a naplněn jinak než skrze oběť. Ne každý ideál si ovšem zaslouží oběti. Z toho důvodu je velmi důležitá volba a formulace ideálu, který musí být vysoký a božský. Duch obětavosti je něco jiného než troufalost, u které jsou vlastní zájmy ohroženy, aniž by to bylo nezbytné, a riziko je vyhledáváno za každou cenu, jen, aby to bylo „stavěno na odiv“. Zříkání se se také neslučuje s lhostejností k osudu druhých. Je projevem nadlidské velkorysosti a setkáváme se s ním především u mladých lidí.