Tajemství tantrické meditace

Rubrika: Odhalení

Autor: Advaita Stoian

Meditace je definovaná jako „stav, který se objeví, když se proud pozornosti soustředěný na objekt koncentrace stane souvislým“. I když to může znít velmi teoreticky, tato definice je zároveň nanejvýš praktická. Představuje totiž společný jmenovatel odlišných duchovních systémů, které meditaci používaly jako jednu z hlavních metod seberozvoje.

A co víc, dokonce i moderní výzkumy fungování lidského mozku toto pojetí meditace potvrdily (z více hledisek). A přesto, když dnes přijde řeč na tantrickou meditaci, můžeme slyšet spoustu spekulací a někdy dokonce narazit i na závažné chyby v přístupu k tomuto tématu. Omyly a nepřesnosti jsou pak obhajovány a odůvodňovány tím, že se poukazuje na zdánlivě rozhodující rozdíly mezi tradiční jógovou cestou (asketické povahy) a cestou tantrickou.

Tento separující postoj však úplně popírá princip jednoty v rozmanitosti. Mnozí mudrci z různých duchovních tradic ve skutečnosti mluvili o ohromující jednotě a shodě, která existuje napříč všemi autentickými duchovními cestami. Pokud se na věc díváme jako oni, spatříme, že všechny odlišnosti nejsou nakonec nic jiného než různé pohledy na stejnou Skutečnost.

Když budeme tuto myšlenku rozvíjet dál, neměli bychom zapomínat, že ačkoli se tantrická meditace skutečně vyznačuje specifickými rysy, PRINCIPY MYSLI A MECHANISMY MEDITACE ZŮSTÁVAJÍ STÁLE STEJNÉ, A TUDÍŽ NENÍ MOŽNÉ „VYNALÉZT“ NOVÉ METODY, KTERÉ BY BYLY ZALOŽENY NA ODLIŠNÝCH ZÁKLADNÍCH MECHANISMECH. Bez ohledu na to, jakou cestou kráčíme, člověk (který po duchovní cestě jde) má vždycky úplně stejnou strukturu.

To znamená, že ačkoli tantra používá meditaci k dosažení účinků, které jsou příznačné pro tuto duchovní cestu, specifické mechanismy meditace zůstávají vždycky stejné. V následující části článku se pokusíme vysvětlit způsob, jakým tantra meditaci používá. Naším cílem není zdůrazňovat rozdíly, ale lépe porozumět mechanismům, díky kterým se meditace stala nenahraditelným nástrojem tantrické stezky.

Meditace je cesta za závoj iluze

Řada duchovních cest používá meditaci jako účinnou metodu pro odstranění mentálního rozruchu. Člověk provádějící meditaci se dívá na celý Projev jako na iluzi, která je výsledkem prchavé hry jeho smyslového vnímání a tužeb, chaoticky promísených vlivem činnosti jeho mentální sféry (která se vymkla vědomé kontrole).

Dokonalým soustředěním na zvolený objekt meditace praktikant úspěšně proniká zmatením svých smyslů a dokáže „dohlédnout“ za mentální iluze. Vydává se tak na zpáteční cestu od hmoty k duchu, tedy od toho, co v důsledku své nevědomosti považoval za reálné, k tomu, co je v jeho vlastní bytosti trvale živoucí a pravdivé.

Abychom lépe porozuměli, jaký nedostatek nám vlastně meditace pomáhá vyřešit, můžeme sáhnout po klasickém a často uváděném příkladu. Když někdo vstoupí do slabě osvětlené chatrče v džungli, kde na podlaze leží lano, může se stát, že bude v šeru lano považovat za hada a vyleká se. Řada duchovních systémů nabádá k probuzení se z iluze, která nevyhnutelně vede k podobné záměně. Je zapotřebí dojít uvědomění, že dokonce ani lano neexistuje (ve smyslu, který samotné existenci přisuzujeme) a že je ve skutečnosti pouhou projekcí našich smyslů. Naše pravá podstata nezávisí na žádné konceptualizaci, která nevyhnutelně pokaždé vede ke zmatení, jež se jen dál zhoršuje.

Nesejde na tom, jak moc se snažíme zpozorovat, že to není had, ale jenom kus lana. Abychom úplně zamezili možnosti pochybení a zmatení, musíme si ve skutečnosti uvědomit, že my sami jsme zdrojem celé té konstrukce (lana, které je později považováno za hada). Světlo našeho vědomí je pak tím, co zvýrazňuje existenci těchto objektů: lana a místnosti, ve které lano zdánlivě existuje. Intenzivní meditací aspirant dokáže přesáhnout (transcendovat) nekontrolovaný chaos mysli a postupně dosáhne své základní božské povahy, která sídlí ve skutečném zdroji všech a všeho.

Tento přístup je ovšem hodně radikální a skoro úplně zamezuje jakékoliv interakci s existujícím světem. Je to cesta umrtvování těla a ostatních částí bytosti, což má vést k dosažení natolik transcendentního ticha, které aspirantovi umožní, aby náhle a přímo realizoval základní pravdu. Ačkoli se tato cesta na první pohled může zdát jednoduchá, je vyhrazena pouze těm nemnohým, kteří si mohou dovolit „luxus“ úplného stažení se z prožívání světa. Proto je také víc přístupná těm, kdo už dokázali do velké míry utišit oheň svých světských vášní a tužeb. Tato podmínka je přitom sama o sobě pro většinu duchovně hledajících příliš náročnou selekcí.

Odpověď, kterou na tuto okolnost nabízí tantra, je skutečně spásná: tantrický systém se opírá o božský původ všeho, co existuje, a o holografickou strukturu celého makrokosmu a nabízí tak možnost duchovní evoluce tady a teď. Všechny stránky života mohou – a musí – být přeměněny v opravdové duchovní metody, pokud máme správný postoj a odpovídající znalosti.

Tantrická meditace usiluje o vědomé ztotožnění

Tantra v tomto kontextu přistupuje k meditaci především jako k účinnému způsobu, jak dosáhnout dokonalé a vědomé identifikace s objektem meditace. V toku každodenních událostí je naše osobnost včetně svých prožitků vlastně výsledkem dlouhého řetězce nevědomého ztotožňování se s různými myšlenkami, stavy, vjemy a koncepty, které vstupují do sféry naší pozornosti. Dostáváme se tak do bodu, kdy se ztotožňujeme s tím, co nejvíc zaměstnává naši pozornost. Postupně se tak stále víc „usazujeme“ do materialismu a života, kterému dominují iluze a přeludy. Stejný proces identifikace (který je ve skutečnosti člověku vrozený) nás naštěstí může posouvat i ke stále vytříbenějšímu způsobu bytí. Nutnou podmínkou k tomu však je, že proces identifikace dokážeme řídit vlastní vůlí.

Praktikant tantry tak vědomě používá ztotožňování jako skutečný duchovní „žebřík“, po kterém se může dostat zpátky od spoutávající ignorance k osvícenému probuzení a svobodě.

V tomto ohledu meditace v tantře nepředstavuje pouze nástroj na očištění od mentálního ruchu (což je ve skutečnosti jen počáteční faktor nutný ke zdokonalení meditace), ale pomáhá nám harmonizovat celou bytost a rozšířit individuální vědomí prostřednictvím postupné a vědomé identifikace se stále vytříbenějšími hledisky.

Aby dosáhl přímé realizace nesmrtelného nejvyššího Já – átman, aniž by upadl zpátky do iluze ega, rozšiřuje aspirant tantrické cesty postupně své vědomí DOKONALE VĚDOMOU IDENTIFIKACÍ – samjama (ze sanskrtu) – S BOŽSKÝMI ASPEKTY MANIFESTOVANÉHO UNIVERZA.

Abychom ještě lépe pochopili tuto zvláštnost meditace na stezce tantry, vezměme si jednoduchý příklad. Duchovní uskutečnění se často přirovnává k cestě přes oceán iluze a utrpení, kdy se člověk snaží dosáhnout druhého břehu, jenž symbolizuje zemi duchovní svobody a božského Vědomí.

Na asketické cestě, když absolvujeme plavbu přes tento oceán, meditace se pro nás stává jakýmsi parníkem. Jeho motor pohání pára, kterou produkuje síla tapasu (sanskrtské slovo označující nepřetržitě udržované individuální duchovní úsilí) a síla obětování se, které praktikant podstupuje, aby oceán iluzí překročil.

Tento oceán je ovšem často rozbouřený lidskými vášněmi a touhami, jež mohou maličký parník duchovního aspiranta potopit. Jediné, co může aspirant dělat, je vyhýbat se bouřím vášní nebo situacím, které by mohly poškodit jeho duchovní navigační systém.

Oproti tomu tantra používá meditaci k navození kontemplativního stavu, ve kterém aspirant postupně vstřebává nápor všech životních událostí. V naší metafoře s plavbou přes oceán se díky tomu meditace změní z parníku ve velice elegantní plachetnici. Velmi dobře vytrénovaná a disciplinovaná mysl dokáže „vítr“ tužeb chytit do plachet a učinit z něj zapojením tantrické alchymie potřebnou hnací sílu. Plavba se tak stává velmi efektivní. Plachetnice tantrické meditace převeze poutníka přes oceán iluzí a rozvášněných tužeb snadno a rychle – a využije přitom tytéž síly, které by ji jinak poslaly ke dnu.

Bez soustředění to nejde

Avšak pozor, jen velice málo lidí si uvědomuje, že aby bylo možné meditaci správně začlenit do tantrické cesty, je nejdřív nutné natrénovat a zvládnout její základní prvek: mentální KONCENTRACI.

To je také jeden ze skrytých důvodů, proč je ve starověkých tantrických textech často popisováno, že Šiva (nejvyšší mužské Vědomí) střídá období, kdy se intenzivně zaobírá projeveným světem a obdivuje se jeho kráse, s obdobími, kdy tráví čas v ústraní a intenzivně praktikuje tapas soustředění!

Když dovedeme schopnost koncentrace až téměř k dokonalosti, dokážeme vstoupit do meditativního stavu bez ohledu na místo, podmínky nebo předmět koncentrace. Nezávislost na vnějších okolnostech je pro cestu, která si klade za cíl učinit ze všech životních zkušeností svébytnou duchovní praxi, naprosto nezbytná. Tantrické metody „zduchovnění“ života nejsou samy o sobě až tolik komplikované. Avšak jednou z nejtěžších překážek je obecně neschopnost člověka zůstat soustředěný déle na jeden cíl, a to i během nejintenzivnějších životních událostí. Přesně to je důvod, proč tantrická meditace neslouží pouze k navýšení dovednosti „užívat si život plnými doušky“, ale současně nás vede ke schopnosti zůstat soustředění na to, co se nachází za zdáním a vnější podobou věcí.

To je také první podmínka pro úplnou asimilaci konkrétních životních zkušeností, která je základem procesu rozšiřování vědomí. Tantrická meditace je někdy mylně popisovaná jako „dynamická“ meditace. Ano, je to meditace, která může probíhat za všech okolností, i za velmi dynamických, ale samotná meditace zůstává stále stejná, jako v každém jiném systému. Tedy znovu: je to nepřerušený proud pozornosti k objektu meditace. Způsob, jakým se tu pracuje s úsilím být pozorný, je přitom esenciálním klíčem, ke kterému adept tantry dospívá meditační praxí. Soustředění pozornosti se musí stát aktem vůle a musí být naprosto uvolněné, úplně zbavené jakéhokoli úsilí.

Jen za této přesně dané podmínky se praktikant tantry dokáže velice dobře soustředit na cokoli (co si předem zvolil), i pokud to, na co se zrovna soustředěně zaměřuje, pro něj představuje nesmírný zdroj potěšení či libosti. Když praktikant zůstane uvolněný a současně jasně zaměřený na danou věci nebo činnost, dostane se do kontemplace, která dovolí jeho vědomí, aby se začalo rozšiřovat díky úplnému asimilování (vědomému ztotožnění) kontemplovaného aspektu. Proto je také tantra popisovaná jako postupná a řízená expanze vědomí od konečného k nekonečnému. Meditace má přitom v tomto procesu zcela rozhodující vliv.