Mgr. Tomáš Beseda

Otázky, kdo vlastně jako lidé jsme, mě už zajímaly od dětství. Protože jsem o duchovnu nic nevěděl, tyto otázky jsem si často spojoval s biologií. Vždy jsem měl blízký vztah k přírodě a zajímalo mě, jakými zákonitostmi se řídí. Tento neutuchající zájem mě také dovedl až ke studiu molekulární biologie. Během života se mi však přihodilo několik událostí, které mě doslova vytrhly z mého čistě materiálního vidění světa.

Jasně si vzpomínám na první událost, kdy mi nebylo ještě ani 10 let a já stál před zrcadlem a díval se sám sobě ze zvědavosti do tváře, když najednou přišla myšlenka: „Kdo jsem byl předtím, než jsem se narodil?“ Zajímavé na tom ovšem bylo to, že jsem se u této otázky zastavil, aniž bych vůbec pochyboval o tom, jestli bylo nějaké „předtím“. Přestože jsem tuto otázku jako dítě záhy vytěsnil, připomněla se později v souvislosti s jinými událostmi.

Uběhlo mnoho let a na konci střední školy, kdy pro mě esoterická či duchovní témata byla stále dosti cizí, měl přijít zlomový bod mého života. Toho večera jsem se vracel domů, když ke mně přiběhl můj kamarád z vedlejšího vchodu a nutně se potřeboval svěřit se svým zážitkem. Řekl mi, že se zabývá tzv. lucidním sněním a že to určitě musím taky zkusit. Když mi začal popisovat, že je to sen, ve kterém si je sám sebe člověk naprosto vědom a může se v něm podle své vůle rozhodovat, okamžitě mě tato myšlenka nadchla.

Nutno podotknout, že jsem v něj měl důvěru a navíc jsem ho považoval také za velice vědecky založeného. Nezjišťoval jsem si o tom žádné další informace a plný nadšení jsem zalehl a usínal jsem s pocitem, jak by bylo super se probudit ve snu. A tak se také stalo.

Pocit být bdělý ve snu mě tak naprosto uchvátil, že jsem začal přemýšlet, odkud se tato vlastnost v lidech bere, jak je možné být vědomí ve spánku? Poté, co jsem se svému kamarádovi zpětně svěřil o svém zážitku, dovedl mě až k šamanské literatuře Carlose Castanedyho. Začal jsem se také více zajímat o energetické tělo a navštívil několik workshopů a seminářů zaměřených na práci s ním, ze kterých jsem si odnesl spoustu zajímavých poznatků a zážitků.

Přestal jsem pochybovat o tom, že je zde víc než jen „fyzický“ svět, a začal jsem se opět více ptát, jaká je naše skutečná podstata. Během studia vysoké školy v Olomouci jsem se seznámil se svou kamarádkou a také zdejší instruktorkou jógy Martinou Bednářovou, se kterou jsme často po večerech filozofovali na duchovní témata. Ta mi poté navrhla, že bych mohl také zkusit chodit do jógy.

Díky těmto synchronicitám jsem v roce 2009 začal chodit na kurzy, protože jsem cítil, že je třeba nejen mudrovat a číst, ale taky něco dělat. I protože všechny minulé zážitky včetně lucidního snění byly jen výjimečné, chtěl jsem začít se systematickou praxí. Kurzy jógy školy Rezonance mi však daly mnohem více. Během praxe jsem začal chápat, že jóga není jen o užívání si nádherných stavů v meditaci nebo při cvičení, ale je to především systém poznání a technik, díky nimž nalézáme vnitřní sílu, odpovědi na svoje otázky a sami sebe. Bylo pro mě zcela zásadní, že každá myšlenka, znalost a zkušenost tu má své místo ve skládačce života, a tím také zanikly mé vnitřní rozpory mezi vědeckým a duchovním pohledem.

Mnoho otázek stále zůstává, můj život se však díky józe stává čím dál více naplněnější, fascinující a plný úžasných objevů. S úžasem sleduji, jak mi jóga pomáhá prohlédnout moje vnitřní programy a chyby, které v životě dělám.

Občas uvědomění bolí, protože člověk musí překonat své ego, ale není většího pocitu svobody než odhodit kousek ega s programem, který vás zotročuje a činí nešťastným. I díky těmto prozřením jsem v sobě probudil dříve nemyslitelnou víru v boha jako jednotící princip veškerého stvoření.

Po těchto zlomových uvědoměních jsem se rozhodl dále předávat a rozšiřovat bohatství této školy. A od roku 2015 učím jógu v Olomouci a navštěvuji mezinárodní kurz pro instruktory v Dánsku.