V Šivovi končí jakákoli omezená existence, ale rovněž z něj tryská obnovená existence a rytmus jeho kosmického tance ničí a obnovuje světy. Když ukončí fyzickou existenci, nebo když vstřebá vesmír na konci svého cyklu, projevuje Šiva božský soucit.

Dokonce i sám Indra, nebeský vládce, který se raduje z nesmírné slávy, moci a extatického štěstí, touží po míru Neprojeveného.

Najdu úkryt u nohou Mistra, toho který může ukázat vnitřní tajemství, dává pryč vnější jedy, odstraňuje pochybnosti a integruje ve mně vědomí.

Existuje spousta Mistrů, kteří kradou životy svých žáků, ale je málo takových, kteří umí vyhnat bolest z jejich srdcí...

Když skutečně miluješ duchovního mistra, nemiluješ jeho vnější osobnost, ale jeho nitro, šivaistické vědomí, které se snaží ti předat. To znamená, že vlastně miluješ sám sebe. Božské Já miluje božské Já.

Míst,o aby ses snažil milovat celý vesmír, miluj jednoho člověka, neboť Átman je tentýž v komkoliv.

O józe je možné získat informace z mnoha zdrojů. Ale to, co nám dává opravdový impuls být jógin a obdržet výsledky této cesty, je především velký příklad lidí, kteří dosáhli plného úspěchu v józe.

Jejich životy jsou opravdovými ukázkami oddanosti, touhy, důslednosti a velkoleposti. Nastane-li na duchovni cestě doba stagnace a my potřebujeme další impuls pro duchovní rozvoj, četba životopisů a učení takových lidí může znamenat velkou pomoc.

Jakmile se zrodí skutečný vztah mezi duchovním průvodcem a žákem, okamžitě a bez meškání je započata autentická duchovní cesta k sebepoznání. Během této cesty jsou si jak guru, tak i žák vědomi závažné osobní odpovědnosti.

Podobně jako horský průvodce i guru se zaváže starat se o svého žáka po celou cestu, avšak, stejně jako bychom nikdy neočekávali od horského průvodce, že ponese začínajícího lezce celou dobu na zádech, nemůžeme ani očekávat, že guru projde duchovní cestu namísto žáka.

Byla jich spousta. Stejně jako dnes, kdy mnohé z nich žijí kajíce se v horách a meditují, nebo naopak, a těch je mnohem více, žijí se svými rodinami, pečují o děti, o muže a o domácnost. A přitom dosahují osvícení.

Základní rozvzpomenutí je završením jakékoli autentické duchovní cesty; jakmile jsi dospěl k prahu extatického ponoření se do Boha, poznáváš (rozvzpomínáš se na) pouze svou základní přirozenost. Slovo „prátjabidžna“ znamená „vzpomenout si, spontánním způsobem opět uskutečnit Já“.

Zde se máš pouze uskutečnit, není třeba nic praktikovat. V systému Prátjabidžna neexistuje upája (způsoby, prostředky), je třeba si jen uvědomit, kdo jsi...

Celá vaše struktura se odvíjí od vnitřního odporu vůči přítomnému momentu. Ego formované myslí se udržuje s využitím tohoto odporu. Stav opozice je stavem neštěstí, neustálé touhy nebo strachu z projekce mysli, kterou nazýváme budoucností...

Jóga Svámí význačným způsobem pohyboval rukama, aby ukázal svůj nesouhlas s člověkem, který mu ve své ignoranci chtěl udělat kult. Pak se třesoucími se dlaněmi dotýkal hrudníku a s přesvědčivým gestem plným emocí a transfigurace křičel: "Hleďte! Ciťte ho! On je tady! Bůh je tu! Je i zde!"...

(krátká povídka o setkání s velkým jogínským mudrcem, který dosáhl vrcholu duchovního osvícení)

Ti, kteří měli možnost být poblíž, na něj vzpomínají jako na bytost „v jehož srdci v každičký okamžik prozpěvoval Bůh“. Ram Dass o něm pravil: „Netrpěl na žádné velké projevy, jeho učením byly prosté a stručné příběhy.

Obvykle sedával nebo ležel na dřevěné lavici, zahalen do plédové deky, zatímco kolem něj posedávalo několik stoupenců. Lidé přicházeli a odcházeli, vždy se jim ale dostalo pohoštění, moudré rady a několika povzbuzujících slov i požehnání nebo objetí.“