Úvodní přednáška tábora objevování Átmanu

Rubrika: Odhalení

Autor: Rezonance

(ukázka úvodní promluvy z cyklu přednášek tábora objevování Átmanu, ve které je vysvětlen požadavek na dodržování mauny a doprovodného tapasu během celého tábora)

Nejdříve si vysvětlíme, proč jsou zapotřebí speciální podmínky v průběhu tábora objevování Átmanu, proč provádíme tento tapas a čeho tím chceme dosáhnout. Dále představíme aspekty, jež nám pomohou pochopit techniku vyvolávání a stabilizace velmi hlubokých stavů našeho vědomí.

Náš obvyklý stav vědomí není překvapivě něčím, co je nám přirozené, jak pravděpodobně předpokládáme, ale představuje určitý „nástroj“, který jsme si vytvořili pro účely reflektování prostředí a lidí kolem nás. Zatímco některé z našich potencionálních schopností jsou společností a kulturou podporovány a rozvíjeny, jiné jsou jimi potlačovány a další zůstávají zcela nerozvinuté. Můžeme říci, že běžný stav našeho vědomí a jeho obvyklý mentální obsah je odrazem skutečnosti, se kterou jsme denně konfrontováni. Do značné míry jsme tak nuceni žít a chovat se specifickým způsobem.

Běžný stav vědomí, ve kterém trávíme většinu času našeho života, je tedy nástrojem k reflektování a interpretaci skutečnosti, nástrojem, který je však velmi podmiňován společenským kontextem. Tento navyklý stav vědomí a mysli nám přináší velké výhody, jelikož s jeho pomocí dokážeme obsáhnout znalosti naší společnosti, současně nás ale rovněž velmi omezuje ve chvílích, kdy si přejeme splynout s aspekty reality, jež nejsou v naší kultuře a v naší společnosti považovány za standardní. Jestliže tato „běžná realita“, tzn. lidé, se kterými žijeme, a prostředí, ve kterém žijeme, funguje více méně bez potíží, prožíváme častěji pozitivní než negativní zkušenosti. Lidé si obvykle nepokládají otázky ohledně povahy svého vědomí a mysli z toho důvodu, že vědomí se poměrně dobře přizpůsobuje okolnímu prostředí. Jestliže se ale naopak ve vztahu k vnějšímu prostředí vyskytuje mnoho problémů, neštěstí či bolestných zkušeností, pokud nám něco chybí, nebo pokud v sobě pociťujeme prázdnotu, jako to zažívá mnoho lidí v tomto období velmi rychlé sociální transformace, začneme si často pokládat otázky ohledně společenského systému. Anebo otázky ohledně omezení naší vlastní bytosti a vědomí, ohledně způsobu fungování naší mysli.

My se zde zaměříme spíše na tento druhý aspekt, na způsob fungování našeho vlastního vědomí a jeho omezení. Většina lidí se domnívá, že poměr mezi jejich dobrými a špatnými zážitky není vyrovnaný, a myslí si, že neprožívají dostatečné množství pozitivních zkušeností. Pokouší se proto změnit svůj vnitřní stav vědomí tak, aby byli šťastnější. Způsoby změny fungování mysli jsou různé. Pro běžné lidi jsou nejznámějšími prostředky alkohol, drogy, omamné byliny či sexuální aktivita. S pomocí všech těchto prostředků je možné nějak změnit obvyklý stav vědomí a fungování naší mysli. Na tomto táboře se budeme soustředit na prostředky duchovní zkušenosti, které vyvolávají mimořádné stavy vědomí a které jsou schopny transcendovat omezení naší mysli. Naše obvyklé vědomí neboli to, co obvykle považujeme za naše vědomí, by mohlo být chápáno jako vzájemné působení mezi nejvyšším Vědomím (božskou podstatou v nás, vědomím vlastního duchovního Já) a různými zvyky a částmi naší bytosti, které jsou vlastně různými strukturami spojenými s mentálně-astrálním tělem. Všechny tyto psycho-mentální struktury jsou určitými modifikacemi naší mysli neboli specifičnostmi mysli, které nám umožňují například mluvit česky, řídit auto, psát, učit se, různě používat fyzické tělo anebo třeba vytvářet umělecká díla. Během našeho vývoje dochází k vzájemnému působení mezi námi a společností, takže v sobě vytváříme různé struktury, jež obsahují a integrují naše nadání a vlohy, ale také vnější normy a kulturu.

Tyto struktury jsou na vnitřní i vnější úrovni spojeny se systémem odměn a trestů. Pokaždé, když se společenským normám přizpůsobíme, získáme určitou odměnu. Naopak, když se snažíme těmto normám a společenským zvykům vyhnout, výsledkem je určitý trest. Takto je naše vědomí udržováno na úrovni, která je společensky přijatelná, a jsme považováni za normální lidi dobře integrované do společnosti. Všichni skuteční mystici a velcí jogíni museli dokázat tyto struktury transcendovat, navzdory vnějším tendencím je potrestat nebo nějak omezit. Nakonec se jim podařilo tyto struktury překročit.

V případě běžného vědomí se sice vyskytují různé odlišné druhy chování a mohou být aktivní různé odstíny naší osobnosti, různé rozdílné podúrovně naší bytosti, avšak celkový model fungování tohoto systému zůstává zachován, je vždy stejný a také takto rozpoznatelný. Někdy se nám může třeba stát, že posloucháme přednášku jako tuto a v určitém okamžiku si najednou nejsme jisti, zda se nacházíme v bdělém stavu nebo ve stavu snění. Ovšem díky tomu, že můžeme prozkoumat způsob, jakým funguje naše mysl, dokážeme jednoduše rozpoznat, že jsme bdělí a ne ve spánku. Již dříve jsme mnohokrát zažívali řadu rozličných zkušeností v bdělém stavu, takže jsme také schopni rozpoznat specifický vzor fungování mysli, který se k bdělému stavu vztahuje.

Změněný stav vědomí, tedy stav, ve kterém již mysl nefunguje podle obvyklých pravidel, představuje systém s jinými, jedinečnými vlastnostmi, který je vždy charakterizován změnou v některém ze svých podsystémů. Podle toho můžeme vystopovat a případně podporovat nový druh chování mysli, například takový, jaký zakouší kontemplující mystik, nebo takový, který se objeví po intenzívním duchovním prožitku, během něhož se nám například svět jeví jako iluze, nebo ve kterém se nám vše jeví vycházet ze stejné božské podstaty anebo je touto podstatou hluboké štěstí. Prožitky podobného charakteru již nejsou obvyklým způsobem chování.

Změněné stavy vědomí můžeme začít prožívat, vyhneme-li se kulturně-společenskému podmínění. Co se zde prakticky snažíme uskutečnit, trvalá meditace, mlčení a všechny ostatní součásti tapasu v rámci tábora objevování Átmanu, je ve skutečnosti snahou vyvolat v nás stav, který je nejsnadněji možné dosáhnout v podmínkách úplné izolace spojené s určitou duchovní praxí. Za takových okolností již mysl časem nepracuje jako obvykle, protože se nemusí zaobírat běžnými starostmi. Transcendujeme tak veškerá společenská podmínění, z čehož následně vyplyne pocit mnohem hlubší vnitřní svobody, jenž postupně vyústí do nového stavu mysli a změněného stavu vědomí. Podobné stavy jste možná prožívali již dříve, během různých meditací, pokud jste byli skutečně ohromeni čirou přítomností, intenzivními stavy štěstí, nebo jste měli podobné prožitky během neobyčejné milenecké erotické extáze. Mysl se za těchto zkušeností chová jinak. Účelem tábora je pokusit se dodržením podmínek tapasu napodobit tyto stavy a změnit tak fungování naší mysli. Vyhneme se běžným vzorcům a schématům, které obvykle v mysli sledujeme, a naladíme se na jinou úroveň jejího fungování.

I pokud jste někdy v minulosti prožili extatické stavy vědomí, nyní je nejspíše pravděpodobné, že už dávno zmizely a byly takřka okamžitě zastřeny závojem světa. Dále se tedy pokusíme zjistit, jak je možné změněné stavy vědomí stabilizovat. Na začátek je dobré si uvědomit, že jakýkoliv (i mimořádný) stav naší mysli se stává stabilním, trvá-li dostatečně dlouhou dobu. Pokud co nejčastěji prožíváme stále znovu a znovu mimořádně blahodárný duchovní stav vědomí, bude mít tento stav tendenci se v nás stabilizovat. Obecně existují čtyři způsoby stabilizace mimořádných duchovních stavů vědomí (či jakýchkoliv stavů vědomí):

1. Stabilizace nabíjením – je způsob, při kterém jsou prováděné uvědomování, zaujímaný postoj a aktivované energie tak velké a intenzivní, že prostoupí všechny naše subtilní těla, hlavně tělo astrální, tudíž následně ani velké množství jiné energie již nedokáže tento stav destabilizovat a narušit jeho rovnováhu. Pokud jsme provedli dostatečnou stabilizaci nabíjením, kdokoli k nám bude moci přijít a třeba v nás vytvářet konfliktní stavy tvrzením, že co děláme, není dobré, nebude však už schopen podlomit naši rovnováhu a my zůstaneme ukotveni v tomto stavu trvale. V rámci tábora Átmanu neustále meditujeme a provádíme tím stabilizaci úrovně našeho vědomí nabíjením.

2. Stabilizace negativní zpětnou vazbou – v tomto případě platí, že určité struktury naší bytosti koordinují činnost jiných částí. Stabilizace negativní zpětnou vazbou se projevuje potlačováním činností, které překračují společností obvykle přijímané hranice. Např. pokud jsme někdy příliš zabráni do své erotické fantazie, začínáme se cítit provinile a to vede k stabilizování mysli tím, že se snažíme mírnit tyto tendence (naši fantazii). Jedná se tedy o stabilizování v běžném stavu vědomí pomocí negativní zpětné vazby. Dalším příkladem může být situace, kdy při pobytu v ášramu odstraňujeme skrze negativní zpětnou vazbu negativní tendence, které se ještě v naší bytosti projevují. Například se stydíme, že se stravujeme v rozporu s jogínským doporučením, zatímco všichni ostatní tato stravovací doporučení dodržují. Anebo si můžeme vytvořit určitý komplex z toho, že nejsme schopni věnovat svému duchovnímu cvičení tolik času a úsilí jako ostatní obyvatelé ášramu. Negativní zpětná vazba nás podobně může postupně vést i k vyšším stavům vědomí, abychom se postupně dokázali integrovat do duchovní společnosti.

3. Je možné se také stabilizovat skrze pozitivní zpětnou vazbu, během níž se nám dostává nějaké odměny za to, že provádíme určitou činnost. Jestliže jdeme nějak příkladem a následně vnímáme pozitivní zpětnou vazbu z okolí, můžeme si ji také uvědomit ve formě prožívaného duchovního stavu. Stabilizace blahodárného stavu štěstí (nebo lásky) v běžném stavu vědomí s pomocí pozitivní zpětné vazby zajišťuje, že se po návratu do společenských mezí cítíme stále dobře, spokojeně a uchováme si nabytou moudrost.

4. Stabilizace omezením – je ve skutečnosti extrémním způsobem stabilizace negativní zpětnou vazbou, kdy určitým vnitřním strukturám nedovolíme fungovat za danými hranicemi, aniž bychom je nějak nepotlačovali. Někteří lidé se například v krizovém případě uchýlí k medikamentům a úplně tak utlumí všechny své prožitky, čímž vlastně stabilizují svůj stav skrze omezení.

Pro jasnější pochopení se pokusíme tyto pochody vysvětlit přímo na příkladě změněných stavů vědomí. Ty se mohou často projevovat jen velice jemně, jako odstíny běžných stavů vědomí. Jistě sami víte, že netrávíme celý život jen v jediném stavu vědomí. Každý z nás běžně střídá minimálně tři různé stavy: hluboký spánek beze snů, spánek se sny a bdělý stav. Mimoto můžeme ještě polemizovat o přechodech mezi těmito základními stavy a také o stavech, které všichni zakoušíme při prožívání velice silných emocí. Zajisté se můžeme například nacházet v běžném stavu vědomí, kdy mysl funguje jako obvykle, a současně cítit určitou míru hněvu. V takové případě nevnímáme žádnou zásadní změnu vnitřní zkušenosti či funkcí naší bytosti oproti normálu. Dobře v takové chvíli víme, jak se jmenujeme, myslíme logicky a chováme se běžným způsobem. Avšak jestliže někdo prožívá extrémně silný hněv, může začít dělat věci, které by za normálních okolností nikdy neudělal, a jeho vnitřní zkušenost je úplně jiná než obvykle. Vyjadřujeme to někdy slovy jako „zatmělo se mu před očima“, anebo „viděl vše rudě“.  Řada emocí o střední až silné intenzitě dokáže vyvolat odlišné stavy vědomí a mění tak fungování naší mysli.

Víme všichni, co prožívá intenzivně zamilovaný člověk. Když se jeho stav projevuje běžnou intenzitou, může zamilovaný jednat stejným způsobem jako obvykle, avšak pokud se jeho zamilovanost stane velice silnou, celá jeho mysl se začne v důsledku tohoto citu proměňovat. Můžeme dokonce říci, že ostatní vjemy se pak podřizují tomu jedinému, nejdůležitějšímu prožitku. Když jsme v páru velice šťastní, ale naše prožitky nepřekonávají určité hranice, zůstane naše chování přiměřené, jednáme stále efektivně, jsme pozorní, pomáháme ostatním, integrujeme se dobře do společnosti. Naše štěstí je tak modelovým vzorem pro ostatní. Avšak za předpokladu, že štěstí zcela překoná náš strach, jak se např. děje při prožitcích samádhi, zmizí náš zájem o vnější svět a my prožíváme extatické vnitřní stavy, které způsobují, že už nejsme vnímáni, jako tak dobře integrovaní do prostředí kolem. To jsou příklady, jež ukazují, jak nás může silná emoce vytrhnout z obvyklých zvyků a vzorů naší mysli. Všichni toužíme po štěstí, po co nejčastějších prožitcích vytříbených stavů, po spojení s Bohem, musíme ale pochopit, že po duchovním prožitku je dobré chovat se tak, aby tento mimořádný stav vědomí byl po svém vyvolání také po co možná nejdelší dobu udržen.

Pro vyvolání extatického stavu vědomí, k indukci stavu objevování vlastního Já – Átman, existují dvě fáze: rozložení běžného stavu vědomí a stabilizace nového stavu. Nejdříve je třeba vyvinout „úsilí“ rozkládající náš obvyklý stav vědomí, kdy působíme tak, abychom přerušili běžné síly původní stabilizace. Máme zde na mysli síly stabilizující náš obvyklý stav vědomí silným nabíjením, které (nevědomě) provádíme každý den, a současně i vzorce našeho běžného každodenního chování.

Dlouhodobé podmínění pozitivní či negativní zpětnou vazbou zapříčinilo, že jsme se zcela stabilizovali v určitém stavu vědomí. Nyní se snažíme tento obvyklý stav vědomí změnit. Jak to uděláme? Zapojíme rozkládací síly jako je ticho, mauna, zdrženlivost, vyhýbání se kontaktu s ostatními. To vše uvádí postupně naši mysl do jiného specifického stavu, během něhož už nepoužívá běžné způsoby fungování. Za normálních okolností mysl totiž komunikuje: vyjadřuje myšlenky, vyjadřuje emoce, přijímá podněty smyslů, přijímá vnitřní city apod., projevuje se obvyklou formou. Jsou to naše mentální vzory. Ale nyní se snažíme z těchto vzorů vystoupit. Čím více na sebe budeme v dodržování tapasu přísnější, tzn. pokud skutečně nebudeme vůbec komunikovat, ani psát vzkazy ostatním a pokud upustíme od navyklých činností, které jsme zvyklí běžně vykonávat, tím více budou síly rozkládání obvyklého stavu vědomí silnější a intenzivnější. Tyto síly pak mohou skutečně působit tak, že budou negovat tendence, které nás stabilizují v obvyklém stavu vědomí, anebo alespoň přestaneme tento stav pozorovat a díky tomu se tyto tendence stanou neaktivními. Postupujeme zde obojím způsobem: jednak zaujímáním nového postoje popíráme obvyklý způsob chování a současně se snažíme vyvarovat aktivace obvyklých tendencí naší mysli přetrvávající izolací, eliminací pracovních či životních problémů ap. V průběhu tábora si možná skutečně uvědomíte, že vaše mysl se přestala starat o problémy každodenního života, jak to ještě setrvačností činila na začátku tapasu.

Mimořádný duchovní stav vědomí je stav charakterizovaný transformací naší běžné mysli do někdy i zcela vytříbené mysli, na úroveň, ve které v sobě zrcadlí hlubokou povahu a pravdu našeho vlastního Já – Átman. Současně je dobré vědět, že snaha o vyvolání nějakého změněného stavu vědomí nemusí mít nutně okamžitý úspěch. Například během milostného erotického spojení se může stát, že ačkoliv jsme správně vytvořili všechny podmínky rozkládající náš obvyklý stav vědomí, nebudeme schopni se na úroveň změněného stavu vědomí erotického transu dostat, protože v sobě stále ještě živíme a udržujeme určité tendence a zvyky mysli. Pokud nakonec rozkládací síly skutečně dokáží transcendovat náš obvyklý stav vědomí a dovedou nás za obvyklé fungování mysli, může také následně trvat období přechodu, během kterého je zapotřebí druhého působení a uplatňování tvůrčích sil, jež vyvolávají změněné stavy.

Někdy si můžeme pomoci použitím silné duchovní sugesce, například v tomto období můžeme co nejčastěji prožívat myšlenku: „jsem vědomí a štěstí bez tvaru“, „jsem mír za myšlenkami“, či „jsem Šiva“, případně si můžeme vyvolat představu vlastní smrti jako hluboké vyjádření touhy po naší transcedenci. Nedovolte mysli oponovat tvrzením, že smrt ve skutečnosti neexistuje. Vybavování představy smrti má svou hodnotu hlavně díky tomu, že přináší vzdání se jakékoliv připoutanosti k čemukoliv, co existuje zde na Zemi, a úplné odevzdání. Když řekneme a hluboce procítíme slova „umřel jsem“, přichází pocit, že už neexistuje žádné spojení s tímto světem. Takto mysl bude rozvíjet jiný způsob existence, jiný stav vědomí, ve kterém jsme mnohem otevřenější k naší skutečné božské povaze.

Dalším způsobem odpoutání se je snaha co nejčastěji se rozpomínat na existenci naší podstaty, božského Já jsem, a stále znovu a znovu se k ní obracet, čímž utváříme novou životní zkušenost. Otázka našeho bytí je vskutku velice hluboký aspekt, který však v obvyklém stavu vědomí většinou zcela ignorujeme. Společnost a normy, v nichž převážně žijeme, tyto základní otázky prostě opomíjejí, tudíž jakmile naše snaha trochu poleví a rozkládající síly přestanou působit, začne se mysl a celé vědomí znovu strukturovat běžným směrem. Z tohoto důvodu je velmi obtížné dosáhnout prožitku zjevení Átman a jiných mimořádných stavů vědomí, pokud zůstáváme ve společnosti mezi lidmi.

Jakmile však jednou uskutečníme a přijmeme toto spojení, můžeme ho prožívat i uprostřed davu stejně jako různé jiné duchovní stavy. Poměrně mnoho lidí tvrdí, že jsou tohoto schopni, avšak z perspektivy dnešního výkladu je nám jasné, že ne vždy je to pravda. Abychom se dostali k velice hlubokým prožitkům, musíme důkladně rozložit obvyklý způsob fungování naší mysli, což se však mnohem snadněji uskutečňuje o samotě nebo za určitých mimořádných podmínek. Prožívat takové zkušenosti ve společnosti je možné, ale předpokladem je, abychom byli schopni transcendovat naše obvyklé normy. Žádný skutečný mystik, žádný skutečně osvobozený člověk nezůstal ve stavu běžného vědomí, když prožíval božskou zkušenost stavu sjednocení, samádhi. Jakýkoliv mimořádný prožitek tohoto druhu je vždy uskutečněn na základě změněného stavu vědomí.

Pokud prožíváme podobné zkušenosti při meditaci, může to být nádherné, ale bohužel okamžitě po jejím skončení se vracíme do běžného stavu. A tento návrat je často velice rychlý. Ve skutečnosti během něj dochází k procesu, jenž je ve své podstatě opačným k indukci těchto mimořádných stavů. Přicházejí rozkládací síly, jež náš extatický stav narušují. Příklady těchto sil jsou: komunikace s lidmi, tíha pracovních problémů a vlastně skoro všechny situace, s nimiž se obvykle konfrontujeme v běžném životě. Změněný stav vědomí je rozložen a přichází modelující síly, které znovu strukturují naši mysl podle starých vzorů a uvádějí nás do obvyklého vědomí. Byť jsme prožili vysoký zážitek samádhi, je možné, že se stejně velice rychle vrátíme do normálního stavu. Jsme nuceni čelit obvyklým životním výzvám, podlehneme tlaku společnosti a přestaneme již následně svět vnímat jako nejvyšší okouzlující hru Šivy a Šakti. Ve směru rozkladu je tento proces velice rychlý a mimořádný stav vědomí se lehce vytratí. Proto je důležité soustředit se také na stabilizování těchto stavů. Ukážeme si tedy, co můžeme udělat pro to, abychom zůstali v duchovních stavech a zabránili opětovnému návratu do obvyklého stavu vědomí, anebo pro to, aby na nás zpětný proces nepůsobil tak silně.

Vzpomeňme si na to, jak v noci usínáme. Pokud si přejeme usnout, provádíme za tímto účelem určitou činnost a zaujímáme specifický postoj. Jedná se především o odloučení se od ostatních lidí a ulehnutí do vodorovné polohy na tmavém místě. To má za následek stabilizaci jiného stavu vědomí, spánek. Na tento stav jsme samozřejmě dobře zvyklí. Tím, že si lehneme na postel, rozkládáme obvyklý stav vědomí, který jsme měli předtím, a přibližuje nás to novému stavu spánku. Díky oproštění od společenských vazeb, díky tomu, že nemusíme nijak jednat ani komunikovat, je mysl osvobozena od těchto postojů a může začít fungovat jinak. To, co umožňuje usnutí, je pouze zaujetí určitého vnitřního postoje. Je dobře známo, že nedovedeme zapříčinit usnutí vlastní vůlí. Vůle je totiž činná jen v bdělém stavu. Je to síla typická pro bdělý stav. Ale my se snažíme o přechod do stavu spánku. Pokud chceme skutečně usnout, je potřeba abychom se uvedli do nového stavu tak, že se „odevzdáme spánku“.

Úplně stejně to funguje v případě meditace: nikdy se nemůžeme dostat do hluboké meditace či uklidnit naši mysl pomocí vůle. Můžeme se jí pouze odevzdat. Pokud ležíme unaveni v posteli a uvolníme se, zkušenost fyzického těla postupně zmizí. Takto odstraníme stabilizaci bdělého stavu spojeného s uvědomováním fyzického těla a jeho příslušných funkcí. Když usínáme, již se o fyzické tělo nestaráme a faktor, který nazýváme únavou či potřebou spánku, nás uvede do změněného stavu vědomí. Kdybychom však tuto únavu nahradili touhou po Bohu, pak bychom z bdělého stavu místo do spánku mohli směřovat do duchovního stavu. Takto se vždy provádí přechod z jednoho stavu vědomí do dalšího.

Ačkoliv se nám tato fakta mohou zdát poměrně známá, pochopíme-li do hloubky tento proces, bude nám také jasné, že samotné ulehnutí na postel ještě nezaručí, že skutečně usneme. Je potřeba zaujmout určitý vnitřní postoj. Jestliže je únava velice silná, můžeme při usínání stále třeba ještě mluvit s lidmi, a přesto nakonec usneme. Stejně tak v případě, když je naše touha po Bohu velice silná, můžeme prožívat extatické stavy, i když zrovna s někým mluvíme, nebo i když žijeme ve společnosti.