Vůle - chtěním proti stagnaci

Rubrika: Podněty

Autor: Elinor Selea

Článek ze série přednášek o vlastnostech, které by měl projevovat každý aspirant určité duchovní cesty (přepis záznamu setkání).

Podle množství a kvality vůle můžeme obecně rozdělit lidi do těchto kategorií:

1. Lidé zcela bez či s minimem vlastní vůle, tedy lidé s velice slabou vůlí, kteří skoro nepoužívají tuto vlastnost. Vedlejší specifické charakteristiky takového jedince, které přirozeně vyplívají z nedostatku jeho vůle, jsou nejistota, strach z manipulace, pochybnosti a nízká sebedůvěra. Pro tuto kategorii lidí je dnešní přednáška velmi užitečná, protože se třeba vůbec poprvé dozví, co vlastně znamená tato vlastnost (osobní vůle), jak je možné ji používat a jak velkou důležitost má pro rozvoj člověka.
2. Lidé mající osobní, někdy sobeckou vůli, tedy lidé, kteří již nějak projevují tuto vlastnost, sledují své vlastní cíle a dokáží pomocí vůle uspokojovat své potřeby. Současně je ale veškerá tato ohromná vnitřní síla směřovaná k ideálům, které jsou osobní a nižší povahy, k ideálům našeho ega, které sleduje výlučně výsledky, jež obohacují jenom jeho život anebo převážně jeho život.
3. Lidé s integrovanou (božskou) vůlí, tedy lidé, kteří vlastní osobní vůli podřizují božské vůli. Oplývají ohromnou osobní vůli, která je ale transformována v božskou. V průběhu přednášky se i ti, kdo mají převážně osobní sobeckou vůli a znají tuto sílu, dozví, jak mohou transformovat tuto vůli do vůle božské.

Velice podstatná vlastnost aspiranta (neboli duchovně hledajícího) v době našeho vývoje v rámci skupiny a rovněž pro každého z nás, je právě vůle. Hraje velmi důležitou roli i pro formování osobního charakteru. Protože každý si utváří svůj charakter podle vlivu prostředí a podmínek, ve kterých žije, můžeme pochopit, proč se charakter člověka někdy časem zlepšuje nebo zhoršuje. Osobní vědomá vůle má velice důležitý vliv v procesu formování charakteru a představuje to, čím se bytost rozhodne stát. Každý si vytváří dle své vůle svůj vlastní duševní stav.

Stejně může vůle napomoci i ke zlepšení stavu ostatních lidí. Paracelsus např. tvrdí, že je možné, aby lidská vůle jednala i na velké vzdálenosti, a že síla vůle je podstatná dokonce i v lékařství. Když si někdo přeje dobro někoho jiného a směřuje takto sílu své vůle, nechává vlastní vůli blahodárně působit. Dopad takového efektu můžeme pozorovat například u některých vědeckých pracovníků, který si přáli úspěch určitého svého experimentu v laboratoři tak silně, že ten se pro ně sice povedl, ale potom ho nikdo jiný nebyl schopen stejným postupem reprodukovat (protože neměl stejně směřovanou vůli).

Jogínští mudrci mají za to, že naše budoucnost není pevně daná, ale že se přizpůsobuje vůli člověka do té míry, jak sám jedná, např. s cílem vydat se na duchovní cestu. I na fyzické úrovni je možné pozorovat změny, kterých je dosaženo pouze vůlí. Např. Papus, když mluvil o chiromantii, jako první prohlásil, že: „Ruka je jako obličejem astrálního těla, čáry na dlani nejsou konečným odhadem osudu člověka, protože se mění podle jeho života. Zkušenost dokazuje, že tomu kdo reálně působí ve větší či menší míře vůlí na své nevědomé impulzy, se mění životní čáry na rukou.“

Za účelem posílení vůle je třeba ji prostě používat více a intenzivněji. Rovněž je dobré si aktivněji uvědomovat fakt, že svět je výsledkem našeho vlastního tvoření a že je tvořen sám v sobě dle Boha. Praxe denního tapasu, karmajóga a plnění jiných činností, které jsme se rozhodli splnit, vedou k ohromnému růstu vůle. Předpokladem skutečné revoluce ve směru získání této nové vlastnosti nemůže být jenom jemný citlivý postoj s dobrou vůlí, ale někdy je potřeba ukázat i ohromně pevný postoj s opravdu neotřesitelnou vůlí.

Uvědomování si vlastní bitvy proti nižším sklonům a udržování božího jména v mysli a srdci po co nejdelší dobu jsou cviky, které si žádají velkého úsilí a přinášejí ohromnou sílu a vůli tomu, kdo je praktikuje.

Sv. Grigorie

Vůle roste jedině skrze její projev a my máme mnoho příležitostí ji používat. Např. když upadneme do pasivity nebo nižších energií, musíme použít vůli, abychom se pozvedli, nebo abychom zastavili určitou naši slabost či závislost. Pokud jsme pravidelně vystavováni tlaku okolí, vůle nám pomůže uchovat postoj plný vlídnosti. Zatímco v některých případech je potřeba vůle k tomu, abychom získali určitý postoj nebo abychom správně reagovali, jindy je jí zapotřebí k tomu, abychom zůstali vlídní. I v řadě dalších případů je pro nás vůle nejúčinnější pomocí.

K vyřešení problémů nestačí vždy jen modlitba k Bohu, ale je potřeba mít železnou vůli, abychom k Němu udělali alespoň jeden krok - a Bůh učiní zbývajících deset směrem k nám. To je klíč pro transformaci aspiranta. Skoro všechny ostatní vlastnosti jsou k vůli připojeny. I schopnost osobního vyjádření souvisí s vůlí.

Také náš duchovní průvodce se ve svých spisech často o důležitosti vůle zmiňuje. Můžeme říci, že samotný život duchovního průvodce je považován za projev božské vůle, je to řízená vůle, která respektuje vůli boží. Není možné v činech průvodce ignorovat tuto božskou vlastnost, která se projevuje s matematickou přesností dle smyslu a cíle, ke kterému aspiruje. Proto je silná vůle pro duchovně hledající nezbytnou vlastností. Moudrost, soucit nebo poznání - všechny tyto kvality bez pevné energie skrze vůli, která jim dává formu a sílu, postupně uvadnou.

Aspirant musí být přesvědčen, že v určitých chvílích činí z vlastní vůle velké kroky směrem, který si přeje. Zbývá už jen jediná věc: aby se nechal vést svým duchovním průvodcem tak, aby směr, ve kterém si přeje se vyvíjet, byl totožný se směrováním k Pravdě. Vývoj aspiranta představuje vzestup ve spirále, ve které je právě vůle silou pohonu tohoto vzestupu. A pokud budeme mít na paměti důležitost pevné vůle ke zvládnutí všeho co si přejeme, můžeme okamžitě také pochopit nutnost jejíhopozdvihnutí na vyšší úroveň, kde začínáme pracovat na vlastním já. To předpokládá silné přání uskutečnit boží vůli, čímž je vůle přenesena na úroveň duchovního srdce a tak jí nic nemůže zastavit.

Abychom ještě lépe pochopili místo, jaké má vůle v duchovním životě, můžeme použít analogii s rozděláváním ohně pradávných lidí. Vzali vždy dva kousky dřeva, které třeli o sebe, čímž se tvořilo teplo, a pokračovali, až se objevily jiskry a pak světlo. Tyto tři etapy můžeme analogicky vykládat takto: pohyb – vůle; teplo – láska; světlo – inteligence, vyšší myšlení a Duch. Abychom dosáhli tohoto světla, musíme se rozhodnout jednat, dát vůli do pohybu, až do chvíle, kdy se v nás objeví teplo, láska a než se toto teplo a láska stanou samostatným zdrojem světla. Pomocí vůle musíme přenést duchovní praxi na vrchol, kde přichází teplo oddanosti a uctívání - a na konci i duchovní osvícení.

Příběh: Jednoho dne se pohozený zrezivělý kus kovu zeptal pluhu vracejícího se zpátky z orby, proč je tak plný lesku. Odpověděl mu: „Protože já pracuji, jednám plný vůle. Ty žiješ v lenivosti, a proto tě pokryla rez.“

V důsledku lenivosti na nás budou útočit síly, které sledují odklonění aspirantů od duchovní cesty. Proto kdykoliv nalezneme slabost v myšlení, slovech nebo našich skutcích, je potřeba zapojit celou vůli, abychom zpevnili a spravili tyto trhliny v naší struktuře, jinak budeme rezivět. „Zrezivělá“ bytost je pak těžkopádná, tamasická (převažuje tamas guna) a inertní.

Procvičovat vůli můžeme tak, že nepřijímáme žádný projev nižších zhoubných sklonů uvnitř nás. Díky zapojení vůle poroste postupně sebedůvěra, která se transformuje skrze sublimaci ve víru - a tak směřuje vnitřní sílu k vytouženému ideálu. Ten by nemohl být nikdy dosažen bez takto vědomě směřované vnitřní síly, bez zapojení vůle.

Za naší vůlí je přítomna touha. Můžeme použít analogii, kdy opravdový stav vůle je jakoby čistá bezbarvá síla, která se ale začíná zabarvovat díky chtění či touze. Jestliže se do vůle nepřidá žádná barva, žádný směr, zůstává neaktivní. Abychom jí využili, máme ji aktivovat touhou po harmonii a vůle okamžitě začne jednat a dynamizovat naše latentní možnosti pod svým vedením. Jedinou podmínkou je to, aby toto vedení respektovalo božský řád. Jestliže míříme na terč a chceme se trefit do jeho středu, musíme soustředit celou pozornost právě na jeho střed. Pak už, s vůlí zcela soustředěnou, nemusíme sledovat nic jiného než cíl. Když zasáhneme terč, projevujeme a uskutečňujeme do určité míry dokonalost, nebo božskou vůli. Sobecká vůle není nikdy schopna projektovat nápady k bodu středu. Jenom spojení vůle s vyšším principem skrze touhu projevovat boží vůli vytvoří správné soustředění, které umožňuje duchovní osvobození.

Abychom to pochopili, uveďme příklad. Každý člověk např. dokáže naslouchat o nějakém matematickém principu, ne každý ale má možnost a vůli, aby takový princip použil. Princip působí sám o sobě a představuje ve své sféře jediné kontrolní centrum. Člověk může rozvíjet vůli až do bodu, ve kterém tento princip začíná jednat, ale od tohoto bodu je princip sám dynamizující silou a jenom pokud poslouchá „vůli principu“, může člověk objevit tajemství své matematické zručnosti.

Princip lidské vůle spočívá v tom, že musí být podřizována vyššímu ideálu. Tak se člověk sám stane ztělesněním takového ideálu a získává sílu. Slabost člověka se projevuje, když se člověk podřizuje tomu, co ve skutečnosti nemá žádnou sílu, moc, to je případ egoismu a omezenosti.

Vůle je tak důležitou vlastností také proto, že každá lidská bytost má vlastní svobodnou vůli a díky tomu může vnést do projevu právě to, co si sama přeje. Rozhodnutí aspiranta je to, na čem záleží. Dokonce ani vyšší bytosti jako andělé nezasahují obvykle do lidských životů bez našeho souhlasu a požádání. Je to proto, že nikdy nepřekročí svobodnou vůli člověka.

Vůle je podstatnou součástí různých směrů vývoje na duchovní cestě, ze kterých připomínáme uskutečnění denního tapasu, provádění plné kontroly sexuálního potenciálu a sublimaci menstruace.

Proces duchovní transformace pomocí kontroly naší představivosti a imaginace vyžaduje rovněž velkou vůli. Je potřeba opakování těchto obrazů a vkládání toho, co si přejeme, aby se stalo, znovu a znovu do pole vědomí. Je potřeba opětovně vůli směřovat k přesně určeným cílům.

Vůle tak třeba umožňuje uskutečnění astrálního cestování. Právě vůle uspět způsobuje, aby se v určitou chvíli astrální tělo „odlepilo“ od trupu a abychom ho zpřístupnili astrální úrovni. Pevný jasný záměr má v sobě obsaženu vůli směřovanou k úspěchu. Pokud je přítomna transformace díky určitému pochopení, díky našemu utrpení, nebo díky určitým lekcím, které jsme se naučili, tak silný záměr zajistí, abychom cestu, kterou máme sledovat na cestě k úspěchu, mohli projít snadněji.

Dokonce když duchovní průvodce provádí ukázku nějakého duchovního stavu, není dobře, abychom při ní měli pasivní přístup a jen čekali, až nám věc spadne přímo do klína. Kromě stavu receptivity k našemu duchovnímu průvodci (což má prvořadou důležitost) je potřeba i vůle soustředěná k dosáhnutí takového stavu. Ty jsou velice jasně vymezeny a občas děláme ukázky s různými stavy třeba i v meditaci. V určité fázi, postupuje-li na duchovní cestě, ví aspirant, že jeho vůle může být dokonalá, pokud je podporována boží vůlí. Neotřesitelná víra v Boha se v té chvíli „ladí“ na vůli aspiranta. Proto žák začne cítit odvahu a chovat se vždy naplněn důsledností. Jenom tak může na cestě poznání vedoucí k Bohu kráčet velice rychle, když je odvážný a důsledný s pevnou vůlí.

Tento vnitřní postoj, který pochází také od Boha, pomůže aspirantovi, aby se stal opravdovým duchovním hrdinou. Mysl žáka by neměla mít sklony ke kompromisu a litování sebe sama, ani aby tak něco vyhrála nebo ztratila. Mysl aspiranta má jediný cíl, sjednotit se s Bohem, vykročit dopředu, aby člověk co nejrychleji dosáhl vrcholu, přičemž každý další stupeň cesty aspirant považuje za poslední zkoušku. Ve skutečné poslední zkoušce pak plný vůle nechá své duchovní já, aby působilo a svobodně letělo vstříc extázi spojení s Bohem.

Pokud žák dosáhl navíc trpělivosti, nachází se na cestě k božské vůli. Nyní umí čekat. Život mu nějakým tajným způsobem poradí, jak moudře volit a jak žít harmonicky a integrovaně. Odvážný důsledný aspirant se tomu naučí beze spěchu, protože umí naslouchat a jednoho dne dokáže uskutečnit něco mimořádného, co by za normálních podmínek nebylo možné. Jeho ohromná vůle je velice jasná, silná a směřuje činy k dokonalosti. Tímto čekáním vůbec nemyslíme vzdát se činů, ale naopak: neustále jednat a projevovat svou vůli. Ono moudré naslouchání je pak jevem, který se k vlastnímu jednání přidá.

Božsky integrovaná vůle je ohromnou duchovní silou, která musí být používána moudře. Stav kdy uskutečňujeme boží vůli, je stavem milosti. Co musíme udělat, je pěstovat vůli a snažit se využít každý den k alchymické transformaci. Naše úsilí plné aspirace bude vyvolávat boží milost.

Není náhodou, že slabost, nedostatek vůle, pojmenováváme také jako NEvolnost. Skrze sublimaci se osobní sobecká vůle transformuje čím dál více ve vyšší vůli. Vůle je také faktorem, skrze který přijímáme duchovní praxi a který je nutným k tomu, aby se v určité chvíli naší sádhany stalo něco niterného a osobního. Pomocí vůle se snažíme transformovat osobní praxi v božsky integrovanou praxi. Do chvíle, kdy duchovní praxe není přijímána vlastní vůlí, „projde“ nějakým způsobem okolo aspiranta. Z toho vyplývá, že na začátku musíme praktikovat s určitou osobní vůlí, abychom potom, když „Bůh zahlédne“ náš cíl a naše úsilí, nám poslal sílu své vůle, abychom tak plnili mnohem snadněji potřebnou praxi. Takto nastává kvalitativní transformace duchovní praxe popisovaná aspiranty slovy: „Mé břemeno je lehké a můj úděl snadný“. Avšak tato proměna osobní vůle ve vůli univerzální nikdy nenastane pasivním způsobem, ale vždy aktivně, skrze skutek, jednání a proměnu této vůle v božském směru, který si přejeme. Protože podobně jako je v nás Bůh obsažen prostřednictvím božské jiskry - Átmanu, tak i jeho vůle je v nás obsažena. Díky tomu, že se vyjadřujeme, hledáme a něco chceme, můžeme v nás také objevit tuto božskou vůli.

Svobodná vůle člověka je velice hluboký projev božského já - Átman. Proto alchymicky vytříbená vůle je zásadní podmínkou k návratu do „Já“ a zjevení božského já (Átman). Musíme mít pevnou víru, že vůle má stejné vlastnosti jako ideál, kterému slouží. Sama je cestou a sama se transformuje do boží vůle. Vytříbení osobní vůle může nastat jedině skrze její projev a propojení s duchovní aspirací.

Když dosáhneme silné vůle, je třeba, abychom dále nejednali pouze na základě osobní vůle a podle zaměření vlastní mysli, ale právě na základě boží vůle, jak to vyjadřujeme slovy: „Buď vůle tvá, …, a ne moje.“ Je vidět, že na začátku probouzíme vůli skrze chtění, které může být klidně i sobecké nebo majetnické: musíme - a chceme si splnit vlastní potřeby. Po nějaké době samozřejmě nemáme spadnout do sítě ega a začínáme tuto aktivní a reálnou vůli, kterou vidíme, že v našem životě působí, transformovat do vůle univerzální. Velkou pomocí při této sublimaci je technika, kterou zjevil náš duchovní průvodce, nazývaná „technika hromosvodu“. Zasvěcení do této techniky bývá možné na některých táborech jógy v Costinesti.

Abychom se stali syny Boha, je nutný aktivní soulad v rozhodování dle naší vůle s boží vůlí. A tento soulad zasahuje do hloubky naší bytosti. Zjistíme, že Bůh je neustále s námi a uvnitř nás. A díky tomu se pokoušíme naplňovat záměry božského života, dharmy, nejenom našimi silami, ale začínáme důvěřovat s láskou Bohu, který nám dává sílu, abychom milovali skutkem.

Spojení mezi osobní vůlí a boží vůlí je přiblíženo v následujícím příběhu:

Jeden zahradník usilovně pracoval na svém pozemku, protože si vždy říkal, že by jeho zahrádka měla být všem příkladem. Měl tam krásné květiny všech barev, nádherné keře i ovocné stromy, vše uspořádáno radost pohledět. A zahradník byl velice spokojen. Jednoho dne však náhodou pronikla na jeho pozemek sousedova kráva a začala pustošit záhon tulipánů. Když to náš zahradník spatřil, vzal bez přemýšlení do ruky kámen a hodil ho po krávě, aby utekla. Kámen ale naneštěstí trefil citlivé místo na její hlavě a krávu zabil. Zahradník tomu nemohl uvěřit a říkal si: „Pane Bože, co jsem to udělal, co teď řeknu svému sousedovi, jak se mu můžu podívat do očí. To je hrůza. V příštím životě mě ukamenují. Ale jak se to vlastně mohlo stát? Normálně bych ji nedokázal zabít ani s deseti kameny, i kdybych se o to opravdu snažil. No, …, asi to byla vůle boží. Nebyl to teda vlastně můj čin - a vyhnu se karmické odplatě, prostě to byl záměr boží vůle. Když Bůh zpozoroval, jakým způsobem zahradník přemýšlí a protože jinak měl v podstatě zahradník dobrou duši, rozhodl se mu uštědřit lekci. Přišel k němu jako žebrák a zaklepal na jeho dveře. Zahradník mu otevřel a dal mu pár korun. Žebrák si potom prohlédl zahradu a okouzleně se ho zeptal: „Ó, jaká krásná zahrada, jak je nádherná! Kdo ji vytvořil, kdo si přál, aby tu byla pro potěchu oka?“ A zahradník pyšně odpověděl: „Však já, kdo jiný“ A žebrák mu na to pravil: „Ano, ty? Tak potom musíš vědět, že tys taky zabil tu krávu…“

Následuje několik přísloví či citátů, které dokazují důležitost lidské vůle:

„Život spojený s inteligencí a inteligentně vedený, stane se vůlí a skrze vůli stane se božským údělem.“

„Skrze vůli je vše možné.“

„Starý hřích si žádá trvalou vůli.“

„Spravedlnost je stálou vůlí poskytnout každému to, co si zaslouží.“ Justinián

„Kde je rozhodnost vůle, nic nemůže být překážkou.“ Sv. Vasil Veliký

„Nebeské království je třeba dobývat a ti, kdo usilují, nalézají.“ Matouš 11-12

Abychom vše prakticky shrnuli, zjistili jsme, že vůle je velice potřebná, že s její pomocí můžeme dělat pokroky na duchovní cestě a že abychom se dostali k duchovním cílům, musíme podřizovat vlastní osobní vůli té božské.

Pochopili jsme, že abychom probouzeli vůli, je potřeba mít ji aktivní, je potřeba ji procvičovat a tak krok za krokem aktivovat vůli znovu a znovu, aby rostla a aby se stala naším pomocníkem, co nás vytáhne z nesnází pokaždé, když to potřebujeme. Proto musíme aktivovat a praktikovat vůli tím, že děláme určitá rozhodnutí, směřujeme ji a procházíme s její pomocí skrz různé věci, ve kterých vnímáme překážky.

Začínáme jednat a začínáme projevovat vůli, která má být trvalá až do okamžiku, kdy už její pomoc sama nestačí. Na začátku si můžeme dávat menší cíle, potom větší a větší, ale pokaždé musí být součástí našeho jednání vůle, která je hnací silou, jež nás vede dál. Nikdy bychom neměli přestat používat tuto vlastnost - vůli něčeho dosáhnout - vůli, která nás transformuje. A přitom nezapomenout, že až získá vůle na síle, musíme ji podřídit boží vůli.

Odraz osobní vůle na vůli Českého národa

Český národ má z hlediska čaker převahu anáhatačakry a díky tomu jsou často přítomny vlastnosti jako je vnitřní klid, láska a další, které jsou aktivní a snadno se díky aktivaci tohoto centra projevují. Anáhata tu dokonce dává lidem velice pružný způsob jednání, při kterém je možné i bez velkých činů, námahy nebo chtění získat výsledky. To je vynikající způsob jednání a tato pružnost činu se často ukázala v historii českého národa. Anáhatačakra je tak nadřízena manipúračakře tam, kde se projevuje vůle. A dokonce i v získávání výsledků má anáhatačakra určitý poměr.

Přitom na duchovní cestě mluvíme o celistvosti a harmonii, kdy je potřeba mít aktivní i manipúračakru. Díky anáhatě najdeme velice snadno pochopení o tom, jak se vlastně osobní vůle podřizuje boží vůli, co znamená být integrovaný a jak se nechat vést vyšší intuicí. Často tu ale není pochopena právě síla čisté vůle, samotného chtění něčeho dosáhnout. Na duchovní cestě je potřeba projít i skrze tyto body. Pokud díky dobré karmě už máme osvojenu vůli z jiného života, nemusíme samozřejmě znovu procházet skrze první bod, který znamená posílení slabé vůle, pokud ale ne, prvním krokem je probudit osobní vůli a chtít něco sami pro nás, něco důležitého, co potřebujeme. Snažíme se probouzet naši vůli ale současně nezapomenout, že existuje zkouška ega a že tuto vůli budeme muset podřizovat co nejrychleji a nejúplněji boží vůli.

Po probuzení osobní vůle následuje další krok, když již skutečně podřizujeme vůli Bohu. Jedná se o obtížný skok pro každého z nás, protože je velice vysoký, avšak ve vlastnostech českého národa existují dobré sklony, aby to bylo snadnější než pro jiné národy. Přitom příliš brzké uplatňování tohoto principu (hlavně pokud někdo nemá vlastní nebo jen slabou vůli) v bytosti zanechá určitý stav apatie bez jednání. Proto je velice důležité nejdříve probouzet vlastní vůli, kdy chceme opravdově něčeho dosáhnout. To je velice důležitý úkol pro každého z nás. Tuto vůli potom „investujeme“ do našeho života a podřizujeme ji božské vůli.

Určitým třebaže nepřesným srovnáním národní vůle může být například srovnání českého národa s německým, ve kterém lidé mají velice silnou vůli něčeho dosáhnout. Samozřejmě mohou stejně tak snadno sklouznout do ega, do sobecké vůle, ale uvádím to pouze pro srovnání. Když je vůle slabá, člověk se bojí manipulace, protože má malou sebedůvěru. A velice často jsem tu slyšel o takových tématech mluvit, protože lidé se toho bojí.

Jiný příklad je, když mluvíme o účincích ásan nebo technik, které se učíme v kurzu, například při uvědomování po cvičení bhudžangásany řekneme, že vnímáme lásku, klid, soucit a jiné věci, na které instruktoři upozorní. Slyšel jsem názor, kdy to někdo odmítne a tvrdí: „Neříkej mi, co mám cítit, protože mě tím ovlivňuješ. Chci to cítit sám a nechat se inspirovat intuicí, abych vnímal své stavy.“ To je velice krásná vlastnost, ve které se odevzdáme intuici, citu či srdci, které ví upřímně pravdu, ale ne tak, že přitom zanedbáme sílu vůle. Chci něco, směřuji k něčemu, je to moje vůle, čili tato ohnivá síla se v nás musí aktivovat, abychom jí potom nebo co nejdříve směřovali k Bohu. Stejně tak i při uvědomování účinků cvičení můžeme cílit ke stavům, které v nás ásany mají vyvolávat a tak nás transformují. Ale musíme vůli aktivovat, nesmíme ji zanedbávat, nesmí zůstat latentní. A když je konečně aktivní, můžeme vnímat sílu jejího zaměření, vůli něčeho dosáhnout.

Jak může mít osobní vůle vliv na vůli národa? Na úrovni českého národa, jak již bylo řečeno, je více „aktivována“ anáhatačakra než manipúra. Díky tomu schází více projevu osobní vůle. A také proto je zde každý jedinec se silnou aktivací své vůle více zviditelněn než jinde. Bude k sobě přitahovat lidi, kteří pocítí něco nového. Jestliže se zvýší vůle v každém z nás, vůle něčeho dosáhnout, udělat krok dál, překročit stav, ve kterém se nacházíme a duchovně se transformovat, bude to velice snadno cítit i v našem okolí a rozšíří se to dále. Z energetického hlediska existuje něco jako duše národa, která nás všechny jemným způsobem propojuje. Určitá jiskra, která přijde od jednoho z nás, se rozšíří jemným neviditelným způsobem tímto polem i dál. Právě lidé s duchovními sklony, kteří mají větší předpoklady, aby zvládli integraci své vůle, by se měli zaměřovat na zvyšování své individuální osobní vůle, kterou dokážou transformovat ve prospěch ostatních.

Příkladem z politického spektra může být třeba pan Paroubek, který má poměrně silnou osobní (sobeckou) vůli. Co se týče jeho charakteru a znalostí, ty třeba už nejsou tak rozvinuté, ale vůle může dělat zázraky. Na některé působí jako tyran, ale díky své silné vůli vše zvládá. Představme si, jaký bude výsledek, když stejnou silou vůle bude obdařen člověk s duchovními sklony, který si bude přát šířit dobro a lásku mezi lidmi. Někdo takový bude mít vliv na všechny jednotlivce skrze propojení s ostatními a bude moci alchymicky transformovat skrze tento vliv úroveň celého národa. Je to snazší cesta dosažení přeměny národa než jakákoliv jiná, protože je to cesta zde poměrně neprošlapaná. Velice málo Čechů jí prošlo, a tak je možné tím, že ji obnovíme, vytvořit v případě naší duchovní aspirace cestu velice jasnou a správně směřovanou.

Snažme se jednat s větší vůlí a buďme příkladem i pro ostatní, neboť na duchovní cestě nemá být člověk vymezen ze společnosti, ale naopak úplně integrován a poháněn svojí velkou vůlí, která působí i na ostatní kolem a která je zaměřena na spojení s božskou vůli a přibližuje nás ke splynutí s Bohem a k naplnění naší dharmy.