Vůle - chtěním proti stagnaci

Rubrika: Podněty

Autor: Elinor Selea

Pokud žák dosáhl navíc trpělivosti, nachází se na cestě k božské vůli. Nyní umí čekat. Život mu nějakým tajným způsobem poradí, jak moudře volit a jak žít harmonicky a integrovaně. Odvážný důsledný aspirant se tomu naučí beze spěchu, protože umí naslouchat a jednoho dne dokáže uskutečnit něco mimořádného, co by za normálních podmínek nebylo možné. Jeho ohromná vůle je velice jasná, silná a směřuje činy k dokonalosti. Tímto čekáním vůbec nemyslíme vzdát se činů, ale naopak: neustále jednat a projevovat svou vůli. Ono moudré naslouchání je pak jevem, který se k vlastnímu jednání přidá.

Božsky integrovaná vůle je ohromnou duchovní silou, která musí být používána moudře. Stav kdy uskutečňujeme boží vůli, je stavem milosti. Co musíme udělat, je pěstovat vůli a snažit se využít každý den k alchymické transformaci. Naše úsilí plné aspirace bude vyvolávat boží milost.

Není náhodou, že slabost, nedostatek vůle, pojmenováváme také jako NEvolnost. Skrze sublimaci se osobní sobecká vůle transformuje čím dál více ve vyšší vůli. Vůle je také faktorem, skrze který přijímáme duchovní praxi a který je nutným k tomu, aby se v určité chvíli naší sádhany stalo něco niterného a osobního. Pomocí vůle se snažíme transformovat osobní praxi v božsky integrovanou praxi. Do chvíle, kdy duchovní praxe není přijímána vlastní vůlí, „projde“ nějakým způsobem okolo aspiranta. Z toho vyplývá, že na začátku musíme praktikovat s určitou osobní vůlí, abychom potom, když „Bůh zahlédne“ náš cíl a naše úsilí, nám poslal sílu své vůle, abychom tak plnili mnohem snadněji potřebnou praxi. Takto nastává kvalitativní transformace duchovní praxe popisovaná aspiranty slovy: „Mé břemeno je lehké a můj úděl snadný“. Avšak tato proměna osobní vůle ve vůli univerzální nikdy nenastane pasivním způsobem, ale vždy aktivně, skrze skutek, jednání a proměnu této vůle v božském směru, který si přejeme. Protože podobně jako je v nás Bůh obsažen prostřednictvím božské jiskry - Átmanu, tak i jeho vůle je v nás obsažena. Díky tomu, že se vyjadřujeme, hledáme a něco chceme, můžeme v nás také objevit tuto božskou vůli.

Svobodná vůle člověka je velice hluboký projev božského já - Átman. Proto alchymicky vytříbená vůle je zásadní podmínkou k návratu do „Já“ a zjevení božského já (Átman). Musíme mít pevnou víru, že vůle má stejné vlastnosti jako ideál, kterému slouží. Sama je cestou a sama se transformuje do boží vůle. Vytříbení osobní vůle může nastat jedině skrze její projev a propojení s duchovní aspirací.

Když dosáhneme silné vůle, je třeba, abychom dále nejednali pouze na základě osobní vůle a podle zaměření vlastní mysli, ale právě na základě boží vůle, jak to vyjadřujeme slovy: „Buď vůle tvá, …, a ne moje.“ Je vidět, že na začátku probouzíme vůli skrze chtění, které může být klidně i sobecké nebo majetnické: musíme - a chceme si splnit vlastní potřeby. Po nějaké době samozřejmě nemáme spadnout do sítě ega a začínáme tuto aktivní a reálnou vůli, kterou vidíme, že v našem životě působí, transformovat do vůle univerzální. Velkou pomocí při této sublimaci je technika, kterou zjevil náš duchovní průvodce, nazývaná „technika hromosvodu“. Zasvěcení do této techniky bývá možné na některých táborech jógy v Costinesti.

Abychom se stali syny Boha, je nutný aktivní soulad v rozhodování dle naší vůle s boží vůlí. A tento soulad zasahuje do hloubky naší bytosti. Zjistíme, že Bůh je neustále s námi a uvnitř nás. A díky tomu se pokoušíme naplňovat záměry božského života, dharmy, nejenom našimi silami, ale začínáme důvěřovat s láskou Bohu, který nám dává sílu, abychom milovali skutkem.

Spojení mezi osobní vůlí a boží vůlí je přiblíženo v následujícím příběhu:

Jeden zahradník usilovně pracoval na svém pozemku, protože si vždy říkal, že by jeho zahrádka měla být všem příkladem. Měl tam krásné květiny všech barev, nádherné keře i ovocné stromy, vše uspořádáno radost pohledět. A zahradník byl velice spokojen. Jednoho dne však náhodou pronikla na jeho pozemek sousedova kráva a začala pustošit záhon tulipánů. Když to náš zahradník spatřil, vzal bez přemýšlení do ruky kámen a hodil ho po krávě, aby utekla. Kámen ale naneštěstí trefil citlivé místo na její hlavě a krávu zabil. Zahradník tomu nemohl uvěřit a říkal si: „Pane Bože, co jsem to udělal, co teď řeknu svému sousedovi, jak se mu můžu podívat do očí. To je hrůza. V příštím životě mě ukamenují. Ale jak se to vlastně mohlo stát? Normálně bych ji nedokázal zabít ani s deseti kameny, i kdybych se o to opravdu snažil. No, …, asi to byla vůle boží. Nebyl to teda vlastně můj čin - a vyhnu se karmické odplatě, prostě to byl záměr boží vůle. Když Bůh zpozoroval, jakým způsobem zahradník přemýšlí a protože jinak měl v podstatě zahradník dobrou duši, rozhodl se mu uštědřit lekci. Přišel k němu jako žebrák a zaklepal na jeho dveře. Zahradník mu otevřel a dal mu pár korun. Žebrák si potom prohlédl zahradu a okouzleně se ho zeptal: „Ó, jaká krásná zahrada, jak je nádherná! Kdo ji vytvořil, kdo si přál, aby tu byla pro potěchu oka?“ A zahradník pyšně odpověděl: „Však já, kdo jiný“ A žebrák mu na to pravil: „Ano, ty? Tak potom musíš vědět, že tys taky zabil tu krávu…“

Následuje několik přísloví či citátů, které dokazují důležitost lidské vůle:

„Život spojený s inteligencí a inteligentně vedený, stane se vůlí a skrze vůli stane se božským údělem.“

„Skrze vůli je vše možné.“

„Starý hřích si žádá trvalou vůli.“

„Spravedlnost je stálou vůlí poskytnout každému to, co si zaslouží.“ Justinián

„Kde je rozhodnost vůle, nic nemůže být překážkou.“ Sv. Vasil Veliký

„Nebeské království je třeba dobývat a ti, kdo usilují, nalézají.“ Matouš 11-12

Abychom vše prakticky shrnuli, zjistili jsme, že vůle je velice potřebná, že s její pomocí můžeme dělat pokroky na duchovní cestě a že abychom se dostali k duchovním cílům, musíme podřizovat vlastní osobní vůli té božské.

Pochopili jsme, že abychom probouzeli vůli, je potřeba mít ji aktivní, je potřeba ji procvičovat a tak krok za krokem aktivovat vůli znovu a znovu, aby rostla a aby se stala naším pomocníkem, co nás vytáhne z nesnází pokaždé, když to potřebujeme. Proto musíme aktivovat a praktikovat vůli tím, že děláme určitá rozhodnutí, směřujeme ji a procházíme s její pomocí skrz různé věci, ve kterých vnímáme překážky.

Začínáme jednat a začínáme projevovat vůli, která má být trvalá až do okamžiku, kdy už její pomoc sama nestačí. Na začátku si můžeme dávat menší cíle, potom větší a větší, ale pokaždé musí být součástí našeho jednání vůle, která je hnací silou, jež nás vede dál. Nikdy bychom neměli přestat používat tuto vlastnost - vůli něčeho dosáhnout - vůli, která nás transformuje. A přitom nezapomenout, že až získá vůle na síle, musíme ji podřídit boží vůli.

Odraz osobní vůle na vůli Českého národa

Český národ má z hlediska čaker převahu anáhatačakry a díky tomu jsou často přítomny vlastnosti jako je vnitřní klid, láska a další, které jsou aktivní a snadno se díky aktivaci tohoto centra projevují. Anáhata tu dokonce dává lidem velice pružný způsob jednání, při kterém je možné i bez velkých činů, námahy nebo chtění získat výsledky. To je vynikající způsob jednání a tato pružnost činu se často ukázala v historii českého národa. Anáhatačakra je tak nadřízena manipúračakře tam, kde se projevuje vůle. A dokonce i v získávání výsledků má anáhatačakra určitý poměr.

Přitom na duchovní cestě mluvíme o celistvosti a harmonii, kdy je potřeba mít aktivní i manipúračakru. Díky anáhatě najdeme velice snadno pochopení o tom, jak se vlastně osobní vůle podřizuje boží vůli, co znamená být integrovaný a jak se nechat vést vyšší intuicí. Často tu ale není pochopena právě síla čisté vůle, samotného chtění něčeho dosáhnout. Na duchovní cestě je potřeba projít i skrze tyto body. Pokud díky dobré karmě už máme osvojenu vůli z jiného života, nemusíme samozřejmě znovu procházet skrze první bod, který znamená posílení slabé vůle, pokud ale ne, prvním krokem je probudit osobní vůli a chtít něco sami pro nás, něco důležitého, co potřebujeme. Snažíme se probouzet naši vůli ale současně nezapomenout, že existuje zkouška ega a že tuto vůli budeme muset podřizovat co nejrychleji a nejúplněji boží vůli.

Po probuzení osobní vůle následuje další krok, když již skutečně podřizujeme vůli Bohu. Jedná se o obtížný skok pro každého z nás, protože je velice vysoký, avšak ve vlastnostech českého národa existují dobré sklony, aby to bylo snadnější než pro jiné národy. Přitom příliš brzké uplatňování tohoto principu (hlavně pokud někdo nemá vlastní nebo jen slabou vůli) v bytosti zanechá určitý stav apatie bez jednání. Proto je velice důležité nejdříve probouzet vlastní vůli, kdy chceme opravdově něčeho dosáhnout. To je velice důležitý úkol pro každého z nás. Tuto vůli potom „investujeme“ do našeho života a podřizujeme ji božské vůli.

Určitým třebaže nepřesným srovnáním národní vůle může být například srovnání českého národa s německým, ve kterém lidé mají velice silnou vůli něčeho dosáhnout. Samozřejmě mohou stejně tak snadno sklouznout do ega, do sobecké vůle, ale uvádím to pouze pro srovnání. Když je vůle slabá, člověk se bojí manipulace, protože má malou sebedůvěru. A velice často jsem tu slyšel o takových tématech mluvit, protože lidé se toho bojí.

Jiný příklad je, když mluvíme o účincích ásan nebo technik, které se učíme v kurzu, například při uvědomování po cvičení bhudžangásany řekneme, že vnímáme lásku, klid, soucit a jiné věci, na které instruktoři upozorní. Slyšel jsem názor, kdy to někdo odmítne a tvrdí: „Neříkej mi, co mám cítit, protože mě tím ovlivňuješ. Chci to cítit sám a nechat se inspirovat intuicí, abych vnímal své stavy.“ To je velice krásná vlastnost, ve které se odevzdáme intuici, citu či srdci, které ví upřímně pravdu, ale ne tak, že přitom zanedbáme sílu vůle. Chci něco, směřuji k něčemu, je to moje vůle, čili tato ohnivá síla se v nás musí aktivovat, abychom jí potom nebo co nejdříve směřovali k Bohu. Stejně tak i při uvědomování účinků cvičení můžeme cílit ke stavům, které v nás ásany mají vyvolávat a tak nás transformují. Ale musíme vůli aktivovat, nesmíme ji zanedbávat, nesmí zůstat latentní. A když je konečně aktivní, můžeme vnímat sílu jejího zaměření, vůli něčeho dosáhnout.

Jak může mít osobní vůle vliv na vůli národa? Na úrovni českého národa, jak již bylo řečeno, je více „aktivována“ anáhatačakra než manipúra. Díky tomu schází více projevu osobní vůle. A také proto je zde každý jedinec se silnou aktivací své vůle více zviditelněn než jinde. Bude k sobě přitahovat lidi, kteří pocítí něco nového. Jestliže se zvýší vůle v každém z nás, vůle něčeho dosáhnout, udělat krok dál, překročit stav, ve kterém se nacházíme a duchovně se transformovat, bude to velice snadno cítit i v našem okolí a rozšíří se to dále. Z energetického hlediska existuje něco jako duše národa, která nás všechny jemným způsobem propojuje. Určitá jiskra, která přijde od jednoho z nás, se rozšíří jemným neviditelným způsobem tímto polem i dál. Právě lidé s duchovními sklony, kteří mají větší předpoklady, aby zvládli integraci své vůle, by se měli zaměřovat na zvyšování své individuální osobní vůle, kterou dokážou transformovat ve prospěch ostatních.

Příkladem z politického spektra může být třeba pan Paroubek, který má poměrně silnou osobní (sobeckou) vůli. Co se týče jeho charakteru a znalostí, ty třeba už nejsou tak rozvinuté, ale vůle může dělat zázraky. Na některé působí jako tyran, ale díky své silné vůli vše zvládá. Představme si, jaký bude výsledek, když stejnou silou vůle bude obdařen člověk s duchovními sklony, který si bude přát šířit dobro a lásku mezi lidmi. Někdo takový bude mít vliv na všechny jednotlivce skrze propojení s ostatními a bude moci alchymicky transformovat skrze tento vliv úroveň celého národa. Je to snazší cesta dosažení přeměny národa než jakákoliv jiná, protože je to cesta zde poměrně neprošlapaná. Velice málo Čechů jí prošlo, a tak je možné tím, že ji obnovíme, vytvořit v případě naší duchovní aspirace cestu velice jasnou a správně směřovanou.

Snažme se jednat s větší vůlí a buďme příkladem i pro ostatní, neboť na duchovní cestě nemá být člověk vymezen ze společnosti, ale naopak úplně integrován a poháněn svojí velkou vůlí, která působí i na ostatní kolem a která je zaměřena na spojení s božskou vůli a přibližuje nás ke splynutí s Bohem a k naplnění naší dharmy.