Význam uvědomování v józe (1): Ásany

Rubrika: Základy

Autor: Daciana Matei

Nikdo z lidí se nerodí plně duchovně realizovaný. Je na každém, aby se v průběhu svého života dokázal vyvíjet i tímto směrem a s vynaložením vlastního setrvalého úsilí si postupně podmanil celý potenciál své existence. Toto, pro někoho možná náročné poslání, by měl každý z nás naplnit tak rychle, jak je to jen možné. Někteří lidé se přitom nepochybně vyvíjejí rychleji a celistvěji než ostatní, zatímco jiní zase zůstávají pozadu. Cíl, kterým je duchovní osvobození, však zůstává pro všechny stejný.

Gregorian Bivolaru

Duchovní evoluce předpokládá probuzení vědomí a plné využití latentních aspektů našeho vnitřního univerza. K tomu dochází postupně, pomalejším nebo rychlejším tempem, v závislosti na míře naší otevřenosti a duchovní aspirace. K duchovnímu rozvoji je potřeba disponovat obrovskou trpělivostí, setrvale věnovat bdělou pozornost všemu, co se v naší bytosti i kolem nás odehrává, učit se ze svých zkušeností i od jiných aspirantů duchovní cesty, a především otevřít své nitro příkladům danými zářnými realizovanými bytostmi, kteří tuto cestu již završili a dosáhli konečného osvobození.

Duchovní cesta, která se před námi otevírá, se neliší od poutě ostatních lidí. Všechny bytosti, které dosáhli osvobození, museli podstoupit stejnou vnitřní cestu a museli čelit stejným duchovním zkouškám, které také museli nakonec úspěšně překonat. Přesto je duchovní cesta pro každého z nás svým způsobem jedinečná. Abychom se na ní neztratili, potřebujeme subtilní podporu autentického duchovního průvodce, který naše kroky povede. Ten nám neustále odkrývá nejlepší možnou volbu, kterou máme k dispozici, vždy jsme to ale my sami, kdo musí po této cestě kráčet. Duchovní průvode nám jen pomáhá vidět a nalézat boží přítomnost nejen v nás, ale i ve všem co nás obklopuje.

Každý, kdo si přeje podstoupit tuto náročnou cestu sebe-uvědomění, musí začít celou svoji pozornost směřovat na fyzickou strukturu, tedy na své tělesné pohyby, na pozice, do kterých se jeho tělo dostává, na stahování svalů, činnost vnitřních orgánů, na dýchání, ale i na své myšlenky, emoce, atd. Na počátku zůstává každodenní povědomí o těchto věcech většinou povrchní a neúplné. Jak se však naše schopnost uvědomování prohloubí, dokážeme svým vědomím prostoupit a lépe poznat stále hlubší a jemnější vrstvy své bytosti. Naše vědomí se bude postupně rozpínat a bude tak zahrnovat nové a dříve netušené tajemné skutečnosti.

Časem se můžeme dostat i na další úroveň uvědomování, kdy zjistíme, že už jsme se přestali ztotožňovat pouze s fyzickým tělem a myslí a začneme objevovat, že součástí naší existence je i něco mnohem subtilnějšího. Naše citové prožívání bude stále hlubší, až své emoce budeme cítit globálně a celistvě. Uvědomíme si, že je zde přítomno bdělé vědomí, které všechny naše emoce, stavy a vjevy pozoruje, aniž by se s nimi jakkoliv ztotožňovalo.

Tento velmi důležitý vývojový krok nám otevře bránu k další úrovni duchovní transformace, na které již mizí veškeré projevy ega, aby jejich místo mohlo zaujmout ryzí vědomí a žití v jednotě s božstvím v důsledku vědomého zjevení nesmrtelného věčného Já (átman) naší bytosti. Posledním krokem duchovního vzestupu je pak úplné sjednocení také s nesmrtelným věčným Já Boha Otce (paramátman). 

Na začátku naší duchovní praxe nás často zajímá, jak dlouho asi bude trvat, kam nás zavede a jestli ji dokážeme završit již během tohoto života. V jejím průběhu se však dostaneme k tomu, že stále vyšší měrou budeme žít tady a teď. Budeme totiž chápat, že přítomnost je ve skutečnosti složena z jedinečných okamžiků, ve kterých je nám projevována boží milost – a na nás je, abychom se tomuto vedení dokázali vždy odevzdat. V důsledku nás tedy bude stále méně zajímat, kdy a jak dosáhneme osvobození. Budeme místo toho žít v hlubokém klidu a míru, do hloubky si uvědomujíc nevýslovnou přítomnost Boha v každém okamžiku našich životů.

Uvědomování při praxi hathajógy

Nikdo se nestane skutečně dokonalým, dokud neprobudí svoji duchovnost. Pouze pak může člověk s jasností a odpoutaností rozpoznat všechny své omyly, iluze, falešné sny a projekce své představivosti. Pouze pak dokáže uchopit skutečnost takovou, jaká je, a plně přijmout přítomný okamžik v celé jeho (božské) dokonalosti.

Gregorian Bivolaru

Cvičit jógu znamená vědomě se rozhodnout pro zrychlený osobnostní a duchovní vývoj. Přesto mnoho aspirantů praktikuje jógu pouze povrchně. Mají za to, že k jejich hluboké proměně stačí, když budou cvičit pozice hathajógy, a doufají, že se tak rychle uzdraví a pročistí díky energiím, které v nich v pozicích obíhají. To je ale velký omyl. I když jsou díky cvičení ásan naše vitální síly skutečně značně dynamizovány, bez řádného uvědomování souvisejících jevů, které se během duchovní praxe odehrávají v našem vnitřním univerzu, jsou účinky ásan na naše tělo, psychiku a mysl značně oslabeny a je zapotřebí mnohem více času, než se konkrétně projeví i na hmotné úrovni. 

Analogicky řečeno, bez uvědomování jsme jako cedník, do kterého se snažíme (cvičením) nabrat pramenitou vodu. Většina jí však okamžitě proteče a zůstanou nám jen její zbytky na povrchu. Pokud však začneme jednu po druhé s velkou trpělivostí a pečlivostí jednotlivé díry v cedníku ucpávat, vody nám zůstane více a my budeme mít z její čistoty mnohem větší užitek. Uvědomování přijímaných energií naše tělo i mysl značně pročistí a zušlechtí.

Díky náležité pozornosti si při cvičení také začneme uvědomovat, jako v nás tyto energie vyvolávají jemné, přitom ale stále ustálenější transformace, a začneme díky cvičení intuitivně objevovat tajemství vlastní bytosti a vnějšího vesmíru, který v sobě každý z nás zrcadlíme. Naše evoluce se tím neuvěřitelně urychlí a získáme tak současně vše potřebné pro dosažení plného duchovního osvobození.

V průběhu cesty za naplněním našeho duchovního potenciálu se pravidelně dostavují období, kdy hloubka našeho uvědomování vyprchá a evoluce se tak zpomaluje. Jedná se o velmi důležité okamžiky, neboť se někdy stávají skutečnými životními milníky. Pokud jsme v minulosti nasbírali dostatečné množství blahodárných, transformujících a očistných zkušeností, stanou se pro nás v této chvíli opravdovou „duchovní kotvou“, která zabrání tomu, abychom sešli z cesty k cíli, který jsme si dříve vytyčili. Vždy, když tyto těžké chvíle v našem životě nastanou, je potřeba vydržet a pokračovat v tom, co jsme začali – s ještě větším nasazením a vytrvalostí.

Je také dobré co nejvíce si v tomto období upomínat výjimečné prožitky, které jsme dosud na naší duchovní cestě prožili. Až se nám podaří tento práh překonat, bude nezadržitelně následovat nový duchovní vzestup.

Pokud jsme se ale do tohoto kritického okamžiku účastnili duchovní evoluce nevědomě a s leností, pokud již nevěnujeme žádnou pozornost vytříbeným duchovním stavům a jsme místo toho rozptylováni všemožnými pokušeními a připoutaností ke svým sobeckých touhám, nastane duchovní pád. Jestliže to zavčas nerozpoznáme, dovede nás tato situace až k opuštění duchovní cesty, kterou jsme kdysi s takovým nadšením započali.

Počáteční euforie, která vždy doprovází první záblesky probouzeného vědomí, po kratší či delší době v drtivé většině případů odezní. Trvá vlastně jen dokud působí energie počátku, která nás v prvních krocích na cestě k duchovnímu osvobození významně podporuje. Po tomto bouřlivém období se dostavují pocity strádání a oslabení zakoušení milosti, což může někoho dovést až k zoufalství.

Gregorian Bivolaru

Ze širokého komplexu technik a metod, která nám hathajóga nabízí, jsou nejznámější zřejmě tělesné pozice, tedy ásany. Při cvičení bychom na každou z nich měli pohlížet jako na bránu k hluboké duchovnosti. Ásany máme provádět bez úsilí a s velkou trpělivostí. Ne každý dokáže kvůli svým fyzickým možnostem cvičit hned na začátku všechny pozice přesně tak, jak jsou zamýšleny. Přesto na něj budou mít pozice jógy blahodárný účinek, pokud se při nich dokáže správně soustředit. Dokonce je možné použít řízenou vizualizaci a mentálně si tak jasně, jak je to možné, představovat, že danou ásan cvičíme dokonale a bez napětí. Pokud budeme navíc každou ásanou doprovázet řádným uvědomováním, dostaví se její blahodárné účinky mnohem rychleji.

Během cvičení ásan mysl pozorně sleduje – a tím i pevně řídí – příliv jemné subtilní energie v naší bytosti, jakož i každý tělesný pohyb. V tom tkví samotný základ tisícileté soustavy hathajógy. V některých situacích, zejména na počátku, bývá po nějaký čas nesnadné vnitřně se dokonale a trvale soustředit např. na střídavé svírání a uvolňování zapojených svalových skupin, neboť jsou zatím jen velmi slabě vědomě vnímány.

Při seanci jógy je ale trvalé soustředění mysli základním prvkem, který dává smysl každému cviku, ásaně či procesu kontroly nad jemnými proudy energií během dýchání a stonásobně zesiluje jejich účinnost. Už na samém počátku cvičení ásan se myšlenková a citová stránka naší bytosti musí spojit do jednoho celku, dokonale se soustředit a upnout se k nejvyšším úrovním našeho vnitřního mikrokosmu, aby tak mohlo nastat neohraničitelné rozšíření našeho vědomí, jehož prostřednictvím pronikneme do nekonečných úrovní universa.

Dospělý civilizovaný člověk, který je člověkem téměř ryze rozumovým, mívá často pouze neurčitý a matný pojem svého fyzického těla. Kolik lidí třeba často cítí velké napětí nebo křečovitost či bolest, a přesto nejsou schopni tyto stahy či ohniska napětí přesně lokalizovat a tak je označit?

Praktické pokyny

Dospělý civilizovaný člověk, povrchní a sobecký, který je člověkem téměř ryze rozumovým, mívá jen neurčitý a značně zploštělý matný pojem svého fyzického těla. Kolik lidí třeba často cítí velké napětí a křečovitost a přesto nejsou schopni tyto stahy či ohniska napětí přesně lokalizovat a tak je identifikovat? Kolik lidí dýchá nesprávně, těžce, povrchově a trvale nedbá na to, že dýchá převážně jen dechem břišním, hrudním nebo klavikulárním?

Děti si naopak ještě velmi dobře uvědomují své fyzické tělo a často nás překvapí, s jakou lehkostí provádějí např. naulí krijá (jógová technika, která zahrnuje výtečnou kontrolu svislých břišních svalů a jejich zvláštní krouživý pohyb). Tento cvik, na pohled velmi okázalý a současně velice účinný, je jeden z nejobtížnějších na naučení, neboť s výjimkou přísně technického vysvětlení už na něm není nic, co by se dalo „vyložit“ a umožnilo nám jej okamžitě zvládnout.

Dospělý, kterému se naulí krijá vyloží, tento složitý proces zcela výjimečně zvládá dříve než za 4 nebo 5 týdnů cvičení a někteří lidé potřebují dokonce celé měsíce, než jej dokáží dobře zvládnout. Když jej chceme bez jakéhokoli výkladu ukázat například dětem, porovnáním zjistíme, že už po několika pokusech budou s neuvěřitelnou lehkostí schopni vyčlenit své svislé břišní svaly a pochopitelně stejně rychle je i rozvlnit a tak tento složitý postup zcela zvládnout.

Proto je naprosto nutné, aby si dospělý opět začal neprodleně uvědomovat celé své tělo, pokud chce dosáhnout sebekontroly a co nejrychleji se psychicky i rozumově zdokonalit. To je vždy začátek plného uvědomování vlastního těla. Toto uvědomování bude pokud možno dostředivé, vědomí postupně projde povrchovými, vnějšími „obaly“ a bude pak pronikat do hloubky. V počátečním stadiu však jde o postupné uvědomování tohoto druhu:

• Vědomí pocitů kontaktu s kůží
• se svaly
• s dechem
• s vnitřními orgány
• se stále jemnějšími „nositeli“ či strukturami bytí
• s božským nesmrtelným nadosobním principem (átman)

S konkrétními postupy pro uvědomování se můžete seznámit na kurzu integrální jógy Duchovní školy Rezonance. Až jednou díky praxi dospějeme do stadia jasného uvědomování hmatových vjemů, svalů, dechu, vnitřních orgánů, těles, a zůstáváme energeticky, astrálně (emoce) i mentálně (myšlenky) při cvičení ve stavu hlubokého klidu, začneme chápat, že my sami vlastně nejsme žádným z těchto prvků (nositelů).

Ve všech těchto situacích existovaly a existují prožitky, my se však s nimi neztotožňujeme. V moudrých textech se tento druh vědomí často označuje jako „Poslední svědek“, „Vidoucí“, „Významové vědomí“, či „Znalec“. Jakmile zmizí jakýkoli pocit vlastního já či vlastnictví, když fyzické tělo, smysly i intelekt jsou plně pod kontrolou, dospějeme k plnému prožitku stavu ryzího vědomí a ryzího bytí v blaženosti.

To je poslední etapa, popisovaná jako „uvědomované uvědomování“. Teprve teď se dostavuje mír, který překonává jakékoli pochopení toho druhu, jako je uvědomování. Bývá též popisován jako: Néti! Néti!, tj. „Tohle nejsi! Tohle nejsi!“ Tento nevýslovný stav lze vyjádřit jen hlubokým výmluvným mlčením. Je to okamžik odpoutání se od materiálního světa a splynutí s božskostí prostřednictvím objevení ducha v bytí.