Důvodem, proč jóga klade na pozitivní myšlení tak velký důraz, je znalost zákona rezonance. Z něj vyplývá, že myšlenky vytvářejí v našem mikrokosmu rezonance (subtilní energetické propojení) s různými silovými sférami makrokosmu a tím vlastně umožňují přenos energie z těchto center do nás.

Tradičně je proces probuzení kundaliní oceňován jako intenzivní očistný jev, který vede k transcendenci těla a mysli a je korunovaný extatickým stavem sjednocení subjektu s objektem. Jak kundaliní stoupá, naráží však na všechny možné nečistoty, které jsou její dynamickou silou páleny. Sanskrtské texty v tomto kontextu zmiňují tři hlavní strukturální blokády označované jako „uzly“ (granthi)...

Abychom pochopili důležitost dýchání, je mnohem lepší, jestliže pohlížíme na člověka jako na energetickou strukturu a ne jako na hromadu hmotných částic. Prostřednictvím dýchání neustále přijímáme energii, abychom udržovali život v těle.

Často se snažíme přijít na otázky typu: „Miluji toho člověka?“ a odpovědi nepřichází tak snadno. Pokud nepřipustíme, že bychom mohli obdržet jasnou odpověď prostřednictvím (mysteriózní) intuice a snažíme se místo toho na věc přijít sami, většinou to k jasné odpovědi nevede.

Čím více nad věcí uvažujeme, tím je odpověď ještě méně jasná. 

První a nejdůležitější etapu vnitřního vývoje představuje harmonie osobního života, jelikož tato harmonie je podkladem veškerého života duchovního. Bez ohledu na tělesnou harmonii a vitalitu, bez ohledu na množství zvládnutých a používaných technik se hledající nedočká žádného duchovního postupu, dokud nebude nejdříve zušlechtěno jeho chování.

V dnešní společnosti je zakotven hloupý předsudek, že dobrota je synonymem hlouposti. Ve skutečnosti je však spojena s moudrostí. Řada jogínů úspěšně odstranila sklon fyzicky působit lidem a většinou i ostatním živým bytostem (rostlinám, zvířatům) zlo, avšak pro správné zachovávání ahimsy by se měli snažit ze své bytosti naprosto odstranit jakoukoli stopu agresivity. Prvním krokem k tomu je si své sklony k agresivitě uvědomovat a pochopit, že jejich podstatou je vždy slabost, strach a nejistota.

Jistěže s praxí pravdy začneme co nejpřísnějším dodržováním základního praktického imperativu nelhat. Lhostejno kolik toho namluvíme o iniciačních a esoterických aspektech spojených s velkými duchovními pravdami, nepochopíme nic, jestliže především rozhodně neodstraníme z naší mluvy lži...

Mezi deseti pravidly jamy a nijamy jsou astéja (poctivost) a aparigraha (nehromadění) těmi, které se přímo týkají hmotných aspektů života. Víme, že v epoše v níž nyní žijeme patří mezi hlavní překážky, které nás mohou svést z duchovní cesty, překážky hmotné povahy. Proto musí jogín neustále usilovat o dokonalé dodržování těchto zásad.

Existuješ jenom ty a objekt: od tebe se nic neočekává, od objektu se očekává vše. Seďte tedy v nepřetržitém euforickém očekávání, ve stavu nejvyšší připravenosti. To je velmi důležité. Buďte objektem pohlceni a absorbováni do něj. Nesnažte se ho definovat, posuzovat nebo chápat, prostě ho reflektujte se stejnou zvědavostí, jako byste ho viděli poprvé v životě. Právě skutečnost, že nemůžete přesně definovat objekt a rozumově mu porozumět, vás vůči němu otevírá...

Řada lidí zůstává jakoby trčet mezi dvěma světy: jedním, který musí opustit a druhým, do kterého se bojí spadnout. Chceme být více vědomými, ale současně se toho bojíme, protože to předpokládá stát se zodpovědnými sami za sebe – s ohledy na naše zdraví, kariéru, stanoviska a myšlenky. Jakmile to přijmeme, byť i na jedné z oblastí – již se nemůžeme nikdy vyhnout následkům naší vlastní volby.