Kauza: Zákulisí případu Gregoriana Bivolaru (Francie, 2023)

Rubrika: Zpravodaj

Autor: Massimo Introvigne

GéPS versus MISA

„Jak Gascan a jeho přátelé dosáhli zatčení Bivolara“ zní jako pohádka. Ale za každou pohádkou se skrývá pravda.

Gregorian Bivolaru.

Studuji pohádky a jejich vliv na západní esoterismus i na romantické a moderní umění. Pohádky nicméně obsahují symbolickou pravdu, která by neměla být zaměňována za pravdu faktickou. Poté, co byl Bivolaru finskými úřady v říjnu 2017 zařazen na seznam těch nejhledanějších osob Interpolu, stal se z něj uprchlík a hledala ho policie několika států. To, že malá soukromá antikultovní skupina, GéPS Hugha Gascana, o níž jsem psal v předchozích částech této série, ho našla a udělala z něj viníka, čímž uspěla v tom, v čem Interpol selhal, patří do kategorie pohádek.

Podle Gascana metodika, kterou on a jeho „skupina přátel“ používali, byla velice jednoduchá. Kontaktovali ženy, jež nebyly francouzské národnosti, které jim vyprávěly napínavý příběh o tom, jak jim byly v jejich domovinách, kde navštěvovaly kurzy MISA, vymyty mozky a jak byly pozvány, aby přijely do Paříže, kde na ně čekali řidiči, kteří jim zavázali oči a odvezli je na určitá místa, kde byly donuceny mít s Bivolarem sex.

Zatímco čtenáři francouzských deníků jsou vedeni k tomu, aby uvěřili, že se tak stalo díky „sherlockovské“ práci GéPS, byly tyto příběhy známé po celé roky. Zesnulá švédská akademička Liselotte Frisk se s nimi shledala – a seznala je těžko uvěřitelnými – když zkoumala finský případ v roce 2018. Některé z žen, které vyprávěly tyto příběhy, je šířili na internetu, psaly o nich v knihách a byly zapojené do občanskoprávních sporů s Bivolarovou organizací. Jejich příběhy jsem rozebíral ve své knize o MISA z roku 2022. V tomto ohledu se neobjevilo nic nového, kromě tvrzení, že 28. listopadu 2023 bylo několik žen drženo v zajetí ve Francii, aby je Bivolaru zneužíval, což je příběh, který – pokud je mi známo – žádná z žen, o nichž se uvádělo, že byly policií „osvobozeny“, nepotvrdila.

Francouzští a zrovna tak další úředníci zajisté četli senzační výpovědi žen, které tvrdily, že „jim byly vymyty mozky“ a že byly převezeny do Francie, aby tam byly zneužívány. Na policejních zásazích z listopadu 2023 leží stín tajných služeb a to, proč někdo považoval za nutné zdůrazňovat „soukromé vyšetřování“ vedené GéPS, je zajímavá otázka.

Není těžké porozumět, proč se jeví jako dobrý nápad zakládat ve Francii nová antikultovní hnutí, kde už několik takových skupin existuje. Kromě ideologické motivace francouzská vládní antikultovní agentura MIVILUDES štědře mezi tyto skupiny rozděluje peníze daňových poplatníků (jak jsem zmínil v předchozích částech této série). Ale proč by se MIVILUDES měla soustředit na MISA, skupinu, která má jen několik málo francouzských členů?

V roce 2016 potřebovala tato agentura podpořit ochotu francouzské vlády vydat Bivolara, zatčeného v Paříži, navzdory námitkám jiného členského státu Evropské unie, Švédska, které mu udělilo politický azyl poté, co švédský nejvyšší soud prohlásil Bivolarovo stíhání za předpojaté a uměle vykonstruované. Proč se MIVILUDES ale dál soustředilo na MISA i po Bivolarově vydání v roce 2016?

Bivolaru na Mezinárodním jarním jogínském táboře, Herculane, Rumunsko, 1994.

Mohu navrhnout dvě různé odpovědi. Jedna z nich je, že zatímco akademické studie – včetně studií zesnulého amerického sociologa Ansona D. Shupeho – dospěly k závěru, že sexuální zneužívání je statisticky častější (převažuje co do procent, nejen v absolutních číslech) v tradičních hlavních náboženstvích než v nových náboženských hnutích, je v zájmu MIVILUDES tvrdit, že sexuální zločiny jsou typické pro „kulty“.

Druhá možná odpověď je, že se to týká toho, že agentura MIVILUDES po několik let vedla kampaň za novou verzi francouzského antikultovního About-Picardova zákona. Zatímco About-Picardův zákon byl použit proti několika menším skupinám a bezpochyby bude využit proti Bivolarovi, tento zákon vytrvale selhává v uplatnění proti skupinám, jež jeho zastánci v roce 2001 označili za jeho hlavní cíle, včetně scientologické církve a svědků Jehovových. V roce 2001 se zařazení „vymývání mozku“ jako trestného činu pod označením „mentální manipulace“ ukázalo jako nemožné z ústavních důvodů a zákon nakonec trestal „zneužívání slabosti“ (abus de faiblesse). I to byla verze „vymývání mozku“, ovšem vyžadující, aby bylo prokázáno, že „oběť“ byla ve stavu „slabosti“ a byla „kultem“ vedena k tomu, aby si způsobovala újmu.

Antikultovní organizace a MIVILUDES se po dlouhé roky snažily dosáhnout širší kriminalizace brainwashingu (vymývání mozku) pod označením „mentální podřízení“, které se stalo obsahem článku 1 návrhu zákona vytvořeného vládou v roce 2023. Navrhovaný zákon se setkal s odporem jak ve Francii, tak v zahraničí, a to i u americké Komise pro mezinárodní náboženskou svobodu. V době sepsání tohoto článku je nejasné, zda bude vláda schopná shromáždit dostatečnou parlamentní podporu, aby článek 1 o „mentálním podřízení“ prošel. 

Zdá se, že ve Francii byl však proti MISA aktivně zaměřený ještě jiný „Sherlock Holmes“, až už ve spolupráci s GéPS anebo jako její možná konkurence. Magazín „Marianne“, další zarytý zastánce sekulárního humanismu, v prosinci 2023 uvedl: „V roce 2021 naši redaktoři shromáždili informace o Bivolarových aktivitách ve Francii, které jsme nezveřejnili, aby (Bivolaru) neutekl. Policii nicméně trvalo dva roky, než odhalila tuto síť. Proč došlo k takovému zpoždění? Ministerstvo vnitra ani kancelář veřejného žalobce v Paříži na naše žádosti o vysvětlení stále neodpověděla.“

„Marianne“ protestuje, že „k zatčením došlo příliš pozdě“.

Otázka dává smysl. Pokud policie sledovala Bivolara celé měsíce, pokud ne roky, a věřila, že zneužívá přívrženkyně ve Francii, proč nezakročila dříve, aby tak zabránila dalšímu zneužívání žen? Člověk nemusí být nutně zastáncem konspiračních teorií, aby nabyl podezření, že případ Bivolaru byl „bombou“, jejíž výbuch byl načasován několik dní předtím, než v parlamentu začalo projednávání nového antikultovního zákona. Právě když poslanci hodlali rozhodnout, zda zjednoduší vedení úderů proti „kultům“ jejich obviněním z „vymývání mozků“, přistál na titulních stránkách většiny francouzských deníků „kult“ obviněný z unášení a znásilňování žen. Že se jedná o pouhou shodu okolností by přijal pouze někdo, kdo skutečně věří v náhody. 

Někteří ze čtenářů mohou namítnout, že to je zajímavé, avšak nikoli rozhodující a že, bez ohledu na jakékoli další úvahy, pokud francouzská policie osvobodila ženy, které byly držené v zajetí a které byly připravované na znásilnění, mělo by to sklidit potlesk, zatímco Bivolaru jako násilník a jeho komplicové by měli být odsouzeni k přísným trestům odnětí svobody. Souhlasím s těmito čtenáři. Pokud je Bivolaru vinen vážnými zločiny, z nichž je obviněn, měl by být pronásledován, souzen a odsouzen. Klíčové slovo je zde „pokud“.

Byly ženy „osvobozené“ ve Francii skutečně drženy v zajetí, nebo se rozhodly zúčastnit se aktivit, včetně „alternativních“ přístupů k erotismu“, ze své svobodné vůle? To je otázka, na niž by měl soudní proces najít odpověď. Pokud ženy byly fyzicky uneseny, uvězněny a znásilněny, ti, kdo jsou za to zodpovědní, by si to měli odpykat dlouhými lety odnětí svobody. Na druhou stranu nesouhlasím s názorem, že ženy a muži, kteří jsou přesvědčení, že si sami svobodně zvolili alternativní přístup k erotismu, tak z definice nečiní svobodně a jejich volba se dá vysvětlit pouze skutečností, že jim „kult“ vymyl mozek. Vyjádřeno jednoduše, nevěřím, že existuje „vymývání mozku kulty“. 

Zdroj: Bitter Winter