Navzdory všeobecnému přesvědčení cesta jógy od svých aspirantů nevyžaduje vzdát se společenského života a každodenních povinností, aby mohli trávit život v ústraní mimo civilizaci prací na svém povznesení. Jejím cílem je naopak všechny nabyté duchovní zkušenosti prakticky integrovat do každodenního života. Přesto je nezpochybnitelné, že pobyt na tichém a klidném místě v přírodě, kde se můžeme bez rušení věnovat rozjímaní, meditacím a dalších technikám jógy, je k prohloubení sebepoznání a k duchovní transformaci nanejvýš příznivý.

Moudré řešení, jak skloubit tyto dva pohledy, tedy introspektivní stránku jógy se svojí společenskou úlohou, představuje pravidelná účast na retreatech, tedy pobytech v odloučení, kde se po nějakou dobu můžeme intenzivně buď o samotě, nebo se skupinou společně naladěných lidí věnovat své praxi.

„Festivalu jsem se zúčastnil jako karmajogín, měl jsem na starost dozorování v jednom sále. A zjistil jsem, že díky tomuto jsem si festival užil a prožil jej mnohem více, než kdybych byl pouhý návštěvník, neboť takto jsem měl možnost podílet se i na jeho chodu.

Festival vždy nabízel hned několik možností a líbilo se mi, že člověk nebyl odkázán pouze na jednolitý program, ale že měl na výběr hned tři programy ve třech sálech, ať už to byly přednášky anebo workshopy.“

Již tradičně, každý rok, na přelomu října a listopadu, zavítá do našich center Duchovní školy Rezonance andělská atmosféra. Týden andělů, jak se tato nádherná akce jmenuje, s sebou přináší krátké meditace s anděly a archanděly, jež probíhají synchronizovaně ve stejný čas po celém světě.

I díky tomu je mnohem snazší se v rámci této akce andělským světům otevřít a zažít tak alespoň na chvíli jejich povznášející a milující přítomnost.

„…a v jednu chvíli, domnívám se, že to bylo 3. den, jsem onen subtilní zvuk udržel v pozornosti déle než obvykle a s tím zároveň přišlo ono překročení do jiné úrovně. Najednou se uvnitř mě, v ohromném prostoru, rozprostřel nesmírný hluboký klid přinášející sebou zároveň slovy nepopsatelnou blaženost“,… „tento nekonečný prostor mi ukázal možnost nebýt jen vláčen myšlenkami, touhami a pocity, ale v odstupu mít nad nimi kontrolu, … „jsem přesvědčen, že zkušenosti získané na táboře Laja a po něm její každodenní praktikování je pro mě velikým pomocníkem při hledání, odkrývání, čištění a prozkoumávání cesty za mým pravým Já.“

„Po skončení se s velkou chutí vydávám do světa. Připadám si jako v ráji, nebo spíš, že ho mám já v sobě a všude s sebou. Připadám si dobře ve svém těle a cítím takový nadhled nad věcmi, které se dějí kolem mě. Něco jako když dlouho cestujete a potom se vrátíte domů, vše najednou vidíte zase trochu z jiného úhlu pohledu. Letos jsem si uvědomila, že tu hru na maminku a neposedné batole můžu vlastně hrát pořád i mimo tábor átmanu, mimo meditace. V jakýkoliv okamžik jsme vlastně v meditaci. Můžu si hrát a bavit se tím v podstatě kdykoliv. To sebou nese také to, že se už nikdy v životě nemusím nudit.“

Na letošním táboře lajajógy se nás začátkem července sešlo několik desítek a společně jsme se věnovali intenzivní praxi. Nechali jsme elektronická zařízení spolu s běžným životem v našich domovech.

Drželi jsme také maunu, tedy celý týden nikdo nepromluvil ani slovo. Za těchto klidných podmínek jsme prováděli lajajógu – ta je pro jogína stejně důležitá, jako pero pro spisovatele.

Kdybychom ještě poměrně nedávno požádali běžného člověka, aby nám popsal jogína, nejspíš bychom uslyšeli něco na způsob „má dlouhé vlasy, pestrobarevné volné oblečení, zpívá mantry v místnosti, kde je vzduch prosycený kouřem vonných tyčinek a cvičí před sochou Buddhy, kterou si zrovna loni přivezl z Indie“.

Ale dnes už jóga pronikla skoro do všech společenských kruhů. Od tělocvičen, které nabízejí power jógu jako formu fitness cvičení, přes hot jógu, která se praktikuje za vysokých teplot a pomáhá hubnout, jógu v domovech důchodců, jógu ve firmách, aby se zaměstnanci zbavili stresu, jógu pro těhotné jako přípravu k porodu, až k józe pro děti – která se v posledních letech stala velice populární.

Do redakce nám přišel dopis-žádost jednoho z nejznámějších intelektuálů někdejšího proti-komunistického disentu, adresovaný prezidentovi Klausi Iohannisovi. Dopis vybízí rumunského prezidenta k omilostnění Gregoriana Bivolaru, lídra školy jógy MISA, vydaného nedávno do Rumunska z Francie.

Autorem dopisu je Gabriel Andreescu, jeden z předních disidentů Ceauşescova režimu, autor mimo další také knih „Útisk jogínského hnutí v 80. letech“ (Polirom, 2008) a „MISA. Radiografie represe“ (Polirom, 2013), ale také zpráv rumunského Helsinského výboru o případu MISA.

Isidore vyučuje 12 rokem kurzy jógy v Duchovní škole Rezonance, v posledních letech ho osud dovedl také k tomu, že v ČR pomáhá organizovat tiché retreaty pod názvem „Átman“ a s podtitulem „meditační tábor vedoucí k objevení božského Já v nás“.

Řada studentů naší školy tento druh aktivity považuje za to nejhodnotnější, co jim naše škola nabízí. Zeptali jsme se tedy Isidora na pár otázek, abychom atmosféru těchto táborů přiblížili i lidem, kteří o nich ještě neslyšeli.

Životopis rumunského učitele jógy Gregoriana Bivolaru (*1952) by vydal na dost divoký soudobý „eastern“. Je to u nás takřka neznámý příběh člověka se značnou osobní integritou, který sledoval před i po revoluci v roce 1989 stále tytéž cíle a dostal se do křížku se starým i novým režimem.

V Rumunsku byste ovšem jen těžko našli někoho, kdo na něj nemá názor. V mnoha ohledech jde o příběh příznačný pro moderní dějiny země.