Paměť je komplexní biologická, mentální a duševní aktivita, umožňující ukládání, uchování a následné vyvolání – v podobě vzpomínek – svého druhu holografickým způsobem, informací shromážděných v mikrokosmu člověka. Z jogínského hlediska se dá o paměti říct, že je to komplexní funkce úzce a tajemně spjatá s ákášatattvou, spočívající ve schopnosti vzpomínat si, které se v józe říká smrti (sanskrtské slovo).

Dvojice muž-žena je realita Stvoření. Příběh Stvoření z knihy Genesis hovoří o lidstvu rozděleném na dvě, od počátku existující pohlaví. Šestého dne stvořil Bůh Otec člověka podle své tváře a podoby a dočítáme se – což je velmi podstatné – že člověk byl od samého počátku zamýšlen jako muž i žena současně. To je zásadní poznatek, protože se z něj dozvídáme, že na počátku byl každý člověk stvořen tak, aby v určitou chvíli dosáhl velkolepého androgynního stavu.

Nejvyšší síla, jejím základem je (božská) makrokosmická milost, jejími atributy jsou: oddanost, obětavost, láska a soucit. Kdo vládne nejvyšší silou, magickou všemohoucností, nikdy jí nepoužije ke konání skutků daných iluzí (májá), jinak řečeno k jednání pramenícímu z pýchy a sobectví.

Parama znamená „to, co všechno překonává nebo přesahuje“. Paramašiva tedy označuje transcendentní Nejvyšší Absolutno, Boha Otce (brahman), který existuje mimo jakýkoli popis a zobrazení.

Paramátman je absolutní božské vědomí, nejvyšší makrokosmické univerzální Já (átman). Paramátman je totožný s Brahmanem neboli Bohem. Nejvyšším cílem jakéhokoli autentického systému jógy je usnadnit úplné splynutí mezi átman (individuálním Já) a paramátman (univerzálním Já).

Spisovně ten, kdo dosáhl druhého břehu“ neboli transcendence. Všeobecně překládáno jako „dokonalost“, pojem páramitá označuje duchovní ctnosti, které Bódhisattva uskutečňuje na své cestě (bhúmi).

„Dcera hory“, přičemž „horou“ se zde myslí symbolická hora Méru, základní osa světa (na lidské úrovni představovaná páteří a na subtilní úrovni sušumnou nádí, která má základ v múladháračakře a vrchol v sahasráře, sídle Šivy). Párvatí je další z jmen blahodárné esenciální manifestující energie Šakti (-), milenky Šivy (+).

Sanskrtské slovo pašu má dva významy, které se vzájemně doplňují. Znamená „zvíře“ a současně „svázaný, připoutaný“. Nejčastěji termín pašu označuje lidskou bytost, která je podřízena (podrobena) nebo spoutána svými nižšími zvířecími vášněmi a přáními, ovládaná sklonem k netečnosti, roztěkanosti, nevědomosti (tamas) a převážně připoutaná k rozkoši a bolesti. Tato kategorie lidských bytostí v Kalijuze převládá, na rozdíl od typu hrdiny, který je plný nesmírné a ušlechtilé odvahy (vira), u něhož převládá sklon k činnosti (radžas) a vyššího vyrovnaného božského typu divjá, u něhož převládá sattva.

Pesimismus (z latinského pessimus „velmi zlý, nejhorší“) je převážně zaujímané stanovisko, které v nás vytváří rezonanci se škodlivými subtilními energiemi z makrokosmu, podle nějž je nadvláda zla, utrpení a nespravedlnosti ve světě nevyhnutelná a které se staví za názor, že odpor vůči tomu je marný a pokrok nemožný. Oproti optimismu je pesimismus obecně vzato odrazem absence duchovního pohledu na věc a znamením krizové situace společností, velkých skupin lidí a osob v těžkých chvílích či v úpadku.

Ta, která milostí energie (šakti) rychle ničí plody (phala) nebo negativní účinky špatných činů vykonaných v minulosti aspirantem, který ji plný horlivosti vzývá. Je to jiné jméno velké makrokosmické mocnosti Kálí.